Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

27

Pavel Skalický vběhl do místnosti. Věděl, že nemá moc času, aby ji dokázal zachránit.
,, Jsem u tebe, holčičko!" vykřikl a sklonil se k ní. Až teď si všiml, že u jeho dcery klečí ještě někdo. Jejich pohledy se setkaly a oba na sebe v němém šoku hleděli.
,, Jane?!" vydechl Pavel a přiložil Lianě dva prsty ke krku, aby zkontroloval tep.
,, Stále jí bije srdce a pravidelně dýchá," odpověděl mu Jan tiše, který celou dobu právě z tohoto důvodu držel její ruku. Potřeboval vědět, jestli je stále naděje. Prohlížel si toho ustaraného muže ve středních letech. Jeho hlas poznal, nebyl si však jistý, jestli je to skutečně ten kluk, kterého znal.
,, Pavle?" oslovil ho Jan šeptem a Pavel vzal Lianu do náruče.
,, Jsem to já...Zatraceně, úplně hoří...Pomoz mi, musíme jí srazit horečku. Vše si řekneme pak!" zavelel Pavel a spolu s Lianou v náruči doběhl do koupelny. Sundal z ní vše kromě spodního prádla a položil ji do vany. Pustil sprchu a začal ji opatrně sprchovat vlažnou vodou.
,, Podrž ji, prosím, za ramena, ať nesklouzne," řekl Pavel a Jan Lianu držel.
,, Můžu taky nějak pomoct?" zeptala se příchozí Karolína tiše.
,, Potřebuji jí dát injekci, můžete-" začal Pavel a otočil se na Káju.
,, Co mám dělat?" zeptala se ho Karolína s citelnou naléhavostí v hlase.
,, Karlo? Co vy tady děláte?" zeptal se jí Pavel šokovaně a popadl Lianinu paži.
,, Jsem Karolína, jsem její kolegyně pro misi. Zatraceně, tak řeknete mi, co mám udělat?!" okřikla Karolína Pavla a připomněla mu tak, že se musí vzpamatoval a myslet převážně na to, jak zachránit svou dceru, i když právě potkal skoro sto let mrtvého nejlepšího přítele svého bratra a svou švagrovou.
,, Podržte sprchu, musíme ji opatrně ochladit," řekl a Karolína ji bleskově čapla. Pavel rychle došel pro svůj kufřík a vytáhl z něj injekci. Poklepal na ni, aby odstranil bublinky, a vzal Lianinu paži. Injekci jí píchl a pomalu zmáčknul píst. Jan Lianě průběžně kontroloval tváře a čelo, aby věděl, jestli jí to chlazení pomáhá.
,, Myslím...Myslím, že horečka mírně ustupuje," řekl Jan tiše a Pavel se dotkl jejího čela.
,, Také si myslím," řekl a zastavil vodu.
,, Co teď?" ptala se Karolína rozechvěle.
,, Položíme ji do postele, dám jí ještě podpůrnou infuzi, ale...Zbytek je na Lianě, jestli se s tím její tělo zvládne poprat," vydechl Pavel a vyštrachal kanylu, hadičku a pytlík s infuzí. Jan Lianu opatrně vzal do náruče a následoval Pavla do pokoje pro hosty, kde ji položil do postele. Pavel Lianě píchl kanylu, připojil ji k infuzi a sáček pověsil za nástěnnou lampičku. Pak svou dceru políbil na čelo a přikryl ji dekou. Vzal ji za ruku a na prst jí nasadil měřič tepu.
,, Co je to?" ptal se Jan.
,, Měřič tepu a saturace kyslíkem...Pojď, necháme ji odpočívat," řekl Pavel a společně oba vyšli z místnosti. Posadili se na pohovku vedle Karolíny a všichni chvíli mlčeli. Pak se Pavel otočil na Karolínu.
,, Karolíno, řeknete mi, co se stalo? Vůbec jsme s manželkou netušili, že Liana odjíždí na misi. Byla to její první mise?" ptal se Pavel a dal jí do ruky zelenou složku, o kterou ho Liana poprosila. Karolína polkla.
,, Jste Pavel Klán? Bratr Karla Klána? Potkaly jsme vás tehdy na tenisovém kurtu, že?" zeptala se ho místo odpovědi a on přikývl. Pak mu to všechno docvaklo. Ta slečna, které sbíral míčky, byla jeho dcera! Proto vypadala tak vyděšeně, poznala ho!
,, Ano," odpověděl tiše.
,, Liana vás poznala, řekla mi, že jste její otec, já jí to ale nevěřila. Můžete mi říct, jak jste se dostal sem? Proč jste jí nikdy neřekl, jaká je vaše minulost?" vyzvídala Kája a on si povzdechl.
,, Pavle...I mne by to zajímalo. Zkus mi, prosím, vysvětlit, o co zde jde, protože mám pocit, že ztrácím zdravý rozum. Před pár dny jsem tě viděl jako šestnáctiletého mladíka a dnes je z tebe otec," řekl Jan a položil si hlavu do dlaní.
,, A já si zase myslel, že jsi skoro sto let po smrti, Jane Millere," vydechl Pavel.
,, Četl jste tu složku?" zeptala se Karolína Pavla.
,, Nestihl jsem ji přečíst," odpověděl jí Pavel.
,, Je v ní vše ohledně naší mise. Někdo poškodil dějovou linku a tehdy při té bouřce zemřel Maxmilián. Naším úkolem bylo to napravit a zachovat původní sled. Liana...to ale nedokázala. Snažila jsem se ji zastavit, ale nepovedlo se mi to. Běžela ho do té bouřky zachránit a na poslední chvíli ho strhla pryč, aby ho ten blesk nezabil. Asi proto se u ní rozvinul ten syndrom, schytala to dvakrát během krátké chvíle...Našla jsem ji ležet na zemi vedle Jana. Naštěstí pořád dýchala," řekla Karolína a Pavel si povzdechl.
,, Jak je ale možné, že je Jan tady? Našli přeci jeho tělo," zeptal se Pavel zmateně.
,, Tehdy blesk zabil i jednoho Tomanova učně. Oblékly jsme ho s Lianou do Janových šatů, aby to tak vypadalo. Díky bohu to zabralo, když mi říkáte tohle...Nikdo se nesmí dozvědět, co jsme udělaly," řekla Karolína a Pavel přikývl.
,, Když mi bylo dvacet let, tak mne na ulici oslovila žena. Byla to ta nejkrásnější žena, kterou jsem kdy viděl. Nabídla mi královsky placenou práci, řekla mi, že jsem výjimečný a já šel s ní. Vzala mě do sídla Organizace, pomohla mi zvládat mé schopnosti a pak jsme se společně v roce 1939 vypravili na misi. Spory mezi Čechy a Němci v pohraničí tehdy eskalovaly a my se připletli do jedné přestřelky. Bez mrknutí oka přede mne skočila, aby mi zachránila život. Vypadá to, že naše dcera je stejný kaskadér, jako byla Nina...Po tom, co se Nina zotavila, jsme se rozhodli, že Organizaci opustíme a vezmeme se. Začali jsme společný život v její době - skočili jsme do roku 1998 a Liana se narodila v roce 2003. Já vystudoval medicínu a pracoval jako lékař pro Organizaci. Nina se stala psycholožkou. Doufali jsme, že dokážeme naši dceru udržet dál od Organizace, ale ukázalo se, že jsou její schopnosti opravdu silné a sama je nedokáže zvládnout. Snažil jsem se dohodnout s lidmi na vyšších místech, aby jí nepřidělovali žádné mise, ale...Ti bastardi si očividně dělají, co chtějí," dostal ze sebe Pavel.
,, Mám ještě jednu otázku...Proč jste mne oslovil 'Karlo'?" zeptala se Karolína Pavla.
,, Protože jste se rozhodla zůstat v roce 1930 jako Karla Hegerová a provdala jste se za mého bratra," řekl Pavel a Karolína zalapala po dechu.
,, To...To není možné...Nemohla jsem to udělat, mám tu své rodiče," vydechla Karolína. Pavel se pousmál.
,, Znám ten pocit velmi dobře, ale věřte mi, že je to tak. Moje paměť nelže," řekl Pavel.
,, Takže...Chcete mi říct, že žena, kterou jsem si plánoval vzít, je neteří mého nejlepšího přítele, narodila se téměř o sto let později než já a má nadpřirozené schopnosti?" dostal ze sebe Jan a Pavel zvedl obočí.
,, V podstatě jsi to právě vystihl," odpověděla mu Karolína.
,, Co se stalo mezi tebou a mojí dcerou? Pokud vím, tak jsi tehdy měl snoubenku z Francie," zeptal se Jana Pavel.
,, Jeho snoubenka ho ke svatbě dotlačila vydíráním závětí, podle které ona zdědí veškerý majetek jeho zemřelého otce. Lianě se na tom něco nezdálo a rozhodla se mu pomoct. Společně jsme dokázaly, že je závěť falešná a Jan pak zasnoubení zrušil. Viděla jsem, že to Liana dělá proto, že se do něj zamilovala. Řekla mi, že udělá všechno proto, aby se do konce svého života cítil šťastně. Snažila jsem se jí to vymluvit, ale samozřejmě mě neposlechla," řekla Karolína tiše.
,, Byla to pro mne ta nejlaskavější žena, kterou jsem kdy poznal. Myslel jsem, že jsem v ní našel svou budoucí ženu. Udělal bych pro ni cokoli...Nemohu se smířit s tím, že žena, kterou miluji, v podstatě neexistuje...Nevím, zda vůbec něco z toho, o čem jsme mluvili, byla pravda-" dostal ze se Jan a Karolína ho praštila do ramene.
,, Nic takového už nikdy neříkej! Nic nikdy nepředstírala! Když se s tebou hádala, byla to Liana. Když se na tebe usmívala, byla to Liana. Když ti říkala, že tě miluje, byla to Liana. Co ti asi tak měla říct?! Jsme vázaní kodexem, smlouvami, nemůžeme jen tak lidem říkat, co jsme zač, má to šílené následky! Byla k tobě tak upřímná, jak jenom mohla! Sama ti přeci řekla, že ti vždy říkala pravdu ohledně toho, co k tobě cítí! Ta holka pro tebe málem umřela, projev, sakra, trochu úcty. Kdyby tě nemilovala víc jak sebe, neudělala by to! " křičela Karolína a Jan mlčel.
,, Máte pravdu, omlouvám se. Pavle...Kdy budeme vědět, jestli...Jestli bude žít?" zeptal se Jan bezvýrazně a vstal.
,, Následujících několik hodin je rozhodujících," řekl Pavel a Jan odešel do pokoje, kde Liana ležela. Posadil se na postel, vzal ji za ruku a povzdechl si. Pořád nemohl uvěřit tomu, že není jen v nějaké dlouhé noční můře. Vždy byl ke všemu nadpřirozenému skeptický a fakt, že se opravdu objevil v roce 2022, stále nedokázal zpracovat. Díval se na její tvář. Vypadala stále stejně, ale o ženě, která před ním ležela, vlastně skoro nic nevěděl. Nedokázal z hlavy dostat její hlas, její úsměv, její smích. Karolína měla pravdu. Bylo vyloučené, že by udělala vše, co udělala, kdyby jej upřímně nemilovala. Věřil tomu, že jsou její city pravdivé, viděl to v jejích očích. Nemohl se ale ubránit pocitu, že byl jenom malá hloupá figurka v něčí partii. Plevel v úhledné řadě růží, který je potřeba vytrhnout. Došlo mu, že se vlastně nezlobí na ni. Ona byla jenom pěšák a riskovala všechno, aby mu dala další šanci. Trápil ho svíravý pocit na hrudi, stále ji měl tak moc rád, nechtěl ji vidět takto. Z celého srdce si přál, aby se probrala. Rozhodl se, že chce dát šanci ženě, která leží před ním. Chce, aby mu o sobě všechno řekla, tentokrát ale pravdu. Prostou, ničím nepřikrášlenou pravdu, aby ji skutečně mohl milovat takovou, jaká je.