Amen [Larry Stylinson] CZ

24. část

Harry s Louisem seděli na jedné posteli a Niall se Zaynem na druhé. Tyler zatím zařizoval druhou místnost pro Zialla. Louis seděl mezi Harryho nohama, opíraje se zády o jeho hruď. Prsty měli propletené. Kudrnáč si opíral bradu o brunetovu hlavu s přivřenýma očima. Louis mezitím tiše rozmlouval s Niallem, který ležel na posteli, nohy skrčené a hlavu na Zaynově klíně. Ten se mu hrabal v blonďatých vlasech, zabraný ve svých vlastních myšlenkách.

„Myslíš, že vám to vydrží?" ptal se tiše Niall, jako by s nimi Harry nebyl v jedné místnosti. Kudrnáč na to zareagoval okamžitě. Přivinul si Louise ještě blíže, hlavou sklouznul na jeho rameno.

„Vzdálenost nás nerozdělí," špitl brunetovi do ucha. A ačkoliv Louis přikývl, Harry poznal, že ho nepřesvědčil. Přetočil se, takže nyní seděl obkročmo na Louisových stehnech. Dlouze se mu zadíval do modrých očí. „Jsem tvůj, babe." Hlesl a spojil své a brunetovy rty v zoufalém, naléhavém polibku. Brunet si ani neuvědomil, že pláče, dokud se Harry neodtáhl a neutřel mu něžně palcem každou slzu, která ukápla na jeho tvář. „Co se děje?"

Brunet rozechvěle vydechl a sklopil pohled. Vzápětí ho ale opět zvedl, protože chtěl vidět do Harryho zelených očích. Pokud by se někdy měl v některých očích utopit, určitě by to byly zrovna tyhle. „Jen se bojím, že tě ztratím," špitl a byl by opět sklopil zrak, kdyby ho Harry nechytil za bradu. Vytušil, že přesně to Louis bude chtít udělat a tlakem na bradu mu v tom jemně bránil.

„Neztratíš," zavrtěl hlavou Harry. „Nebuď smutný." Opět Louise políbil. Miloval způsob jakým na sebe jejich rty narážely. Jak se Louisovy řasy zatřepotaly, když přivíral oči v očekávání polibku. Jak jeho rty chutnaly. Jak spolu jejich jazyky tančily.

Po dlouhé době se od sebe odtáhli. Vůbec nebrali na vědomí, že v místnosti nejsou sami, a že jejich chování někdo sleduje. Bylo jim to jedno, protože vnímali jen jeden druhého. Hlasitě oddechovali s čeli vzájemně opřenými.

„Proč to nemůže být jednodušší?" hlesl Harry. Louisovi se v hrudi zadrhl nádech. Pevně stiskl oční víčka, rozmýšleje, co by měl říct. Věděl, co by měl říct; „Jestli myslíš, že bys byl štastnější beze mě, možná bychom s tímhle měli přestat..." Jenže to nemohl říct.Ne. Na to byl příliš sobecký. Nechtěl aby ho Harry opustil. Děsilo ho jen pomyšlení, že by se to stalo.

„Všechno, co za něco stojí není jednoduché," řekl místo toho. Schoulil se do kudrnáčova objetí, zbožňujíc způsob jakým ho držel. Připadal si tak v bezpečí. Úplný. Jako by na něm záleželo. Zvedl k němu pohled. „Záleží mi na tobě."

Harry se s šiřokým úsměvem podíval dolu do modrých očí Louise. „Nemáš tušení jak moc zálěží mně na tobě." Dal mu pusu na čelo a opět si ho k sobě přivinul. Louis zavřel oči a přivinul se do kudrnáčova objetí. Vdechoval jeho osobitou vůni a snažil se nemyslet na nic jiného, než na Harryho, který byl u něj. Na tom jediném záleželo. Na tom a na pocitu, který se mu rozléval tělem kdykoliv byl v kudrnáčově blízkosti.

Kudrnáč se najednou prudce nadechl. Brunet se odtáhl, aby se tázavě podíval do zelených očí. Nemusel se ani ptát, protože Harry již odpovídal. Věděl, že Louis bude chtít vědět, co se děje. „Rozejdu se s Bethany." Oznámil Louisovi.

Na mladíkově tváři se vystřídalo hned několik emocí. Nejdříve zmatek, než pochopil, co mu tu Harry vlastně říká. Poté potěšení, protože to znamenalo, že mezi nimi nebude nikdo třetí, a poté zděšení, když si uvědomil, co to může znamenat pro Harryho. Nechtěl, aby mu nadávali, nebo snad bili. Nechtěl, aby mu někdo ubližoval ať psychicky nebo fyzicky. Zděšení vystřídala panika. To by si radši nechal zlámat všechny kosti v těle, než aby čelil vědomí, že Harrymu ubližují kvůli němu.