Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

30

Snažila jsem se přijít na to, co všechno by mohl Jan potřebovat. Vyštrachala jsem mu ručník, nový zubní kartáček, sprchový gel a šampon. Táta mi pro něj dal jedno ze svých pyžam, nějaké čisté prádlo a ponožky. S celou tou hromádkou Jan odešel k sobě a já sebou unaveně plácla na postel. Páni, úplně bych zapomněla na svůj telefon! Za ty dva měsíce bez jakéhokoli kontaktu s novodobou technologií jsem si na něj málem ani nevzpomněla. Vytáhla jsem ho z šuplíku svého stolu a všimla si, že mám asi deset nepřečtených konverzací, pět nových úkolů a testů zadaných v Edookitu, a dva zmeškané hovory. S povzdechem jsem ho odemkla a šla číst zprávy. Někteří spolužáci se mě ptali, jestli žiju, protože skoro nikdy nebývám nemocná. Postupně jsem odepisovala, že jsem živá, ale nemocná, a objevím se ve škole příští týden. Když už se tak hezky starají, vyžiduju si od nich zápisy, hehe. Všimla jsem si, že mi volal spolužák Dominik. Netušila jsem, co po mně mohl chtít, obvykle mi posílá hlasovky nebo zkrátka jen píše. Taky mi volala babička, asi si jen chtěla povídat. Měla bych jí zavolat zpátky. Přemýšlela jsem ale, jestli mám zpět zavolat Dominikovi, protože naše historie je...Komplikovaná. Před dvěma lety jsme po sobě tak trochu pokukovali a připití na sportovním kurzu jsme si dali pusu. Pak byl z ničeho nic odtažitý, skoro se se mnou přestal bavit a pak začal chodit s naší spolužačkou Denisou. Nikdy mi vlastně neřekl proč. Neříkám, že mě to nemrzelo, ale po pár týdnech jsem se oklepala a žila si dál svůj život. Poslední rok jsme se ale znovu začali víc bavit tak, jako dřív. Z mojí strany to bylo čistě kamarádské, protože jsem se od toho všeho posunula, a z jeho, doufám, taky, když je stále s Denisou. Rozhodla jsem se, že mu zavolám a zeptám se, co po mně chtěl, jsem až moc zvědavá na to, abych to neudělala. Vytočila jsem jeho číslo a on hovor po chvíli přijal. 

,, Ahoj, Starková, jsi v pořádku? " zeptal se mě. 

,, Ahoj, Dominiku. Jsem nemocná, ale nic hrozného...Všimla jsem si, žes mi volal. O čem jsi se mnou chtěl mluvit?" zeptala jsem se ho a on chvíli mlčel. 

,, Víš...S Denčou jsme se rozešli. Nebylo to úplně v dobrém a teďka se mnou odmítá tančit v tom našem vystoupení. Chtěli jsme to s tebou vyřešit ve škole, protože to máš na starost, ale nepřišlas. Já bych s tím problém neměl, ale Denča o tom nechce ani slyšet. Vznikl trochu zmatek, protože ji někdo bude muset nahradit. Ptal jsem se Kláry, Jany, Terky i Marušky, ale ani jedné se do toho moc nechce. Přeci jen...Ta zvedačka chce někoho silného, Denisa chodí na gymnastiku, takže to pro ni nebyl problém, ale nevím, jestli by to tak rychle zvládl někdo jiný," řekl Dominik a já si povzdechla. 

,, No tak to je výborné...Opravdu se Denisa nenechá přesvědčit? Takhle se vykecat z vystoupení pár týdnů dopředu není úplně nejlepší přístup. Někdo bude muset intenzivně dřít, aby to za něco stálo," řekla jsem vyčítavě a on chvíli mlčel. 

,, Mrzí mě to, Liano. Nechci ti přidělávat starosti, vím, že toho už tak máš nad hlavu, ale myslel jsem, že bys to měla vědět," řekl a opravdu zněl, že ho to mrzí. 

,, Pokud nikdo jiný nebude chtít...Nebude ti vadit, když to odtančím já? Nechci nikoho před pololetím nutit chodit na extra ranní zkoušky, když to umím zpaměti, jde mi o to, abys s tím byl....V pohodě," řekla jsem tiše. 

,, Proč bych neměl být ?" zeptal se zvědavě. 

,, V tom případě je to vyřešené. Díky za informaci, teď mě, prosím, omluv, fakt mi není dobře, půjdu si vzít Brufen...Ahoj," řekla jsem a hovor položila. Upřímně nemám náladu na to mu připomínat, že to byl on, který se mnou očividně měl nějaký problém. Nic mu nedlužím a nic mu ani nebudu vysvětlovat. Plánujeme taneční vystoupení na našem maturitním plese a donutit všechny, aby se tu pitomou choreografii naučili, je horší než donutit Gastona spolknout odčervovací tabletu. Pořád jenom výmluvy, jak toho mají hodně...To bych chtěla vidět, já sakra na dva měsíce skočila jako agent do roku 1930 a málem umřela! Chceme to pojmout jako takovou chronologickou cestu naším studiem na gymplu. Přijímačky, pak taneční, rafťácký kurz, lyžák, sporťák,  výlet do Prahy a nakonec maturitní ples. Právě jako takové velkolepé finále chceme zatančit tu slavnou scénu z Hříšného tance. Dominik s Denisou měli být Baby a Johnny, kolem kterých by tančili všichni ostatní. Takhle to bude trapné pro všechny zúčastněné, hlavně pro nás dva, když budu Baby já. Můj pobočník Dan mi říkal, že kluci z obou tříd plánují nějaké půlnoční překvapení. Musím holky nějak postrčit, aby se nenechaly zahanbit a taky něco vymyslely. Hlavně, když to nebudu muset kočírovat já. Dan mi během dne poslal asi tak dvacet zpráv, jestli žiju. Dneska psali test a já mu slíbila, že mu pomůžu, ups. Sedíme spolu v zadní lavici, takže se mi daří mu docela slušně napovídat, protože se naší drahé matikářce nechce chodit až dozadu, Bůh jí za to žehnej. Dan matiku absolutně nesnáší a snaží se s mou pomocí proplouvat aspoň na trojky. Chce se přihlásit na práva, takže ho spíš zajímají základy společenských věd a dějepis, brrr. Mě matika baví, stejně jako chemie, fyzika a biologie. Taky mě docela baví angličtina a překvapivě i němčina, teďka mám navíc další motivaci k tomu si ji zlepšit, hehe. Právě mi píše, abych mu pomohla s úkolem. Povzdechla jsem si, dobelhala ke stolu, rozsvítila lampičku a začala počítat. Dáša jim teda dala prasárnu, tohle mi zabere nějaký ten čas. Pěkně jsem svůj polomrtvý mozek rozhýbala, protože jsem ty obludnosti počítala snad dvacet minut. Unaveně jsem odložila propisku a výsledek svého snažení poslala Danovi. Doufám, že mi aspoň oplatí moji laskavost a pošle mi úkol do literatury. Měli jsme se podívat na jedno pravěké video o Jaroslavu Seifertovi a udělat si z toho výpisky. Takú figu borovú! Nahrála jsem svoje řešení do Edookitu a podívala se na další úkoly. No to se snad pomátli, neee? Další esej do angličtiny a rozhovor do němčiny?! Po dvou měsících pryč je tohle jako rána otevřenou dlaní do ksichtu, achjo! Tak na co máme tu esej? Jak zlepšit vzdělanost dětí z chudých rodin? To se zase budu smažit tři dny, než mě něco kloudného napadne...Copak je to za rozhovor? Máme si vzájemně povědět, jakou chceme studovat výšku? Easy! Podívala jsem se na rozpis dvojic a protočila panenky. Proč mě dala do dvojice s Dominikem?! Doufala jsem, že tam s Danem vysekneme ukázkovou Hoch Deutsch! Výhoda je, že si to s Janem aspoň můžu natrénovat, než půjdu do školy a budu muset mluvit s Dominikem. Nahodila jsem si na papír odrážky, o čem budu mluvit. Najednou jsem uslyšela zaklepání.