Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

31

Sladce jsem si spinkala v posteli, když jsem si najednou uvědomila - Jak to, že mě Růženka nešla vzbudit? Pomaloučku jsem rozlepila oči a málem dostala infarkt, když jsem se probudila ve svém dětském pokoji. Můj pitomý mozek si tak zvykl na to, že žiju u Millerových, že jsem teď tím šokem málem spadla z postele. Otráveně jsem se vyhrabala z postele, ustlala ji a vydala se ke skříni. Přemýšlela jsem, jestli na sebe mám dát svůj oblíbený růžový chlupatý overal, nebo se obléct jako rozumná mladá dáma do béžového úpletového setu, který tvořilo pletené tílko, svetřík a kalhoty,  aby Jana netrefil šlak. No nic, rozhodnu se po sprše! Sundala jsem si pyžamo, hodila na sebe župan a vypravila se do koupelny. Vyčistila jsem si zuby, zalezla do sprchy a umyla si vlasy. Konečně tu mám veškeré své vymoženosti! Použila jsem svůj kávový peeling a kokosovou vlasovou masku. Oholila jsem si nohy a zatímco mi působila vlasová maska, jsem si na obličej plácla i hydratační plátýnkovou. Po tom, co jsem konečně vylezla ze sprchy, jsem opatrně z vlasů vymačkala vodu ručníkem z mikrovlákna, aby se nelámaly a nebyly rozježené, a vetřela do konečků olejíček. Namazala jsem si tělo krémem a cítila se jako znovuzrozená! Vyšla jsem z koupelny a uslyšela, jak Gaston dole štěká. Co se tomu malému torpédu zase nelíbí? Často štěká na kočky a ptáky na terase, které vidí přes okno. Tenhle štěkot je ale mnohem více hravý než výhružný. Seběhla jsem po schodech a uviděla Jana, jak se s ním celý rozesmátý přetahuje o hračku. Gaston vesele poštěkával, vrtěl ocasem a trhal hlavou, aby se mu povedlo si hračku ukrást pro sebe. Opřela jsem se bokem o zeď a pobaveně ty dva pozorovala. Nikdy jsem nezažila, že by se Jan choval takhle hravě, vždycky byl hrozně odměřený a vážný. Bylo to ale velmi roztomilé, že se ti dva tak sčuchli, Gaston s cizími lidmi obvykle takhle hravý nebývá.  

Nechtěla jsem je rušit, když si spolu tak hezky rozumí, tak jsem se radši vrátila zpět do svého pokoje a oblékla se do toho úpletového setu. Domluvila jsem se s Danem, že mi po každé hodině pošle zápisy, abych si je mohla průběžně doplňovat. Já vím, zním jako příšerný šprt, ale popravdě už je mi fajn a mám pocit, že se tady jinak ukoušu nudou, když nebudu nic dělat. Přeci jenom ale budu muset sejít dolů, protože už mám docela hlad. Sešla jsem tedy opět dolů a zamířila do kuchyně. Podívala jsem se na čas na troubě, bylo 9:34. Uf, bála jsem se, že bude více hodin. Uslyšela jsem ťapkání a Gaston za mnou přiběhl do kuchyně. 

,, Ale, nazdar, kulišáku!" řekla jsem vesele a podrbala ho na hlavě. On sebou plácl na zem a pohledem mi naznačil, abych ho drbala na břiše. Já si povzdechla, dřepla si k němu  a chvíli ho drbala mezi předníma packama. 

,, Dobré ráno, Liano, jak se cítíš?" ozval se za mnou Janův hlas. Já se s úsměvem otočila a vstala. 

,, Cítím se velmi dobře, ty obrazce už taky skoro zmizely," řekla jsem a přišla k němu blíž. 

,, To jsem moc rád. Kdyby se cokoli změnilo, hned mi řekni, ano?" řekl mi Jan starostlivě a vzal mě za ruce. Já se na něj usmála. 

,, Neměj strach...Snídals? Mám ti něco připravit?" zeptala jsem se ho a on přikývl.