Detektiv

Kapitola 1

"Co tu dnes máme?" ozve se z nenadání hlas.

"Já-já nechtěl. Nevěděl jsem že-"

Větu však už vyděšený mladík nedořekl a s výstřelem se svezl k zemi. Střelec vzdychne a zavrtí hlavou.

"Mohl to dotáhnout daleko"

Hvízdnutím přivolá dalšího člověka v černém, který beze slova odtáhne chlapcovo bezvládné tělo.

(změna pohledu)

Už potřetí mi zazvonil budík. S zamrčením ho vypnu a vyhrabu se z postele. Obleču se, vezmu si batoh a vyrazím do školy.

"Ahojky, " zazní zpoza mne

"Čau, " odpovím instinktivně

"Co že tak brzo?" uchichtne se Viki

"Brzo? Zvoní za dvě minuty"

"Já vím. To byl sarkasmus, troubo"

"Teď máme chemii že?" ptám se Viki.

"Jo, a pohni, nechci přijít pozdě" probodne mě pohledem a založí si ruce

"Vždyť na mě čekat nemusíš" odpovím

"Jasně že nemusím. Nekecej a pohni, Nicku" řekne už trochu otráveně Viki

"Vždyť už jdu"

*crrrr aneb zvuk školního zvonku*

"Kde je Jack?" ptám se Viki, když nezpatřím kamaráda na jeho obvyklém místě

"Nevím, na zprávy neodpovídá, " odpoví smutně Viki

"Nějaké zprávy o Kate? Nebo o Julii?"

"Ne, ani od ostatních. Zmizelo už 6 lidí, to nemůže být náhoda, Nicku. Tohle se mi nelíbí" řekne ustaraně Viki

Mě popravdě taky ne, ale musím ji nějak uklidnit.

"Neboj, všechno bude dobrý" usmál jsem se na ní těsně než přišel učitel.

To byla lež. Teď už to vím. A nikdy si to neodpustím.

V posledních týdnech zmizel pokaždé právě jeden žák. Nikdo z nich neodpovídá na zprávy.
O jejich rodinách nic nevíme. Jestli jsou jenom doma nemocní nebo jestli po nich příbuzní vyhlásili pátrání. Nevíme nic.