Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

33

Jsem ráda, že jsem naše nakonec přesvědčila, abychom šli malou Janičku navštívit. Po obědě jsme se všichni vypravili do nemocnice na neonatologické oddělení.
,, Ahoj, Tomáši!" pozdravil táta jednoho z doktorů, který šel okolo.
,, Nazdar, Pavle, co ty tady?" zeptal se ho doktor překvapeně.
,, Kde leží ta malá nalezená holčička? Jdeme ji navštívit," zeptal se ho táta.
,, Tak to přeci jenom byla tvoje dcera, co ji našla, říkal jsem si, že to jméno znám! Pojďte za mnou," řekl a vedl nás k jednomu většímu pokoji s postýlkami. Viděla jsem, jak se Jan zvědavě rozhlíží. Nemocnice rozhodně vypadají jinak než když v nich pracoval on.
,, Výtečně, díky, Tomáši," řekl táta a my vešli. V pokoji byla jedna ze sester a překvapeně vzhlédla.
,, Aničko, kde máme toho nejnovějšího nalezence? Tady Pavlova dcera ji včera našla," řekl a sestřička ukázala na postýlku u okna, ze které se ozýval pláč.
,, Je chudinka nějaká náladová, od včerejška brečí," řekla sestřička unaveně. Já si šla k umyvadlu mýdlem umýt ruce, abych si ji mohla pochovat. Pak jsem došla až k ní. Ostatní mě hned následovali.

,, Ahoj, beruško, to jsem zase já," řekla jsem a vzala ji opatrně do náruče. Musela jsem se naučit opatrně zacházet s miminky, když u nás byla teta s malým bratránkem. Janička ještě dvakrát kníkla a pak mě zaujatě pozorovala svýma velkýma modrýma očima. Já se široce usmála a jemně ji houpala v náruči.
,, To jsem blázen, u mě celou noc probrečela," kroutila hlavou sestra a já se jenom rozpačitě pousmála.  Pomalu ke mně natahovala ručičky a do jedné vzala pramen mých vlasů a ne příliš něžně za něj zatahala. Jemně jsem vlasy vysvobodila z její pěstičky a ona místo vlasů sevřela můj prst. Měla jsem co dělat, abych se na místě neroztekla, protože byla až nechutně roztomilá. Otočila jsem se na naše s Janem a viděla jejich pohnuté výrazy. Podívala jsem se na Jana a usmála se. On mi úsměv oplatil. Máma se rozešla směrem ke mně a přes mé rameno se podívala na malou Janičku.
,, Vypadá úplně jako ty, když jsi byla maličká. Můžu si ji na chvíli pochovat?" zeptala se máma a já překvapeně zamrkala.
,, Samozřejmě, tady ji máš," řekla jsem a opatrně ji podala mámě, která vypadala, že se každou chvíli rozbrečí.
,, Jak mohl někdo opustit tak krásné miminko?" vydechla máma a Janička se na ni usmála.
,, Už pro ni máte pěstouny?" zeptal se táta sestřičky a ona zakroutila hlavou.
,, Bohužel ne, obvolala jsem všechny nouzové pěstouny a nikdo nebyl ochotný si před svátky vzít takhle malé miminko," řekla sestřička a soucitně se podívala na malou Janičku.
,, Pavle...Co kdybychom si ji k sobě vzali my?" navrhla máma a všichni jsme na ni vyvalili oči.
,, Tomáši, šlo by to?" zeptal se táta doktora.
,, Myslím, že v krizové situaci ano. Přidáme vás jako krizové pěstouny a musela by k vám pak přijít sociální pracovnice, musel bych se ale poradit s kolegyní, co to řeší častěji," řekl a táta přikývl.
,, Půjdeme tedy?" navrhl táta a ti dva i se sestrou odešli.
,, Mami, co tě to tak najednou napadlo?" zeptala jsem se jí. Ona láskyplně houpala Janičku.
,, Když jsem ji uviděla, tak...Tak jsem to prostě věděla," řekla a já ji zezadu objala.
,, Taky jsem to chtěla navrhnout, ale bála jsem se, že mě okamžitě odpálkujete," řekla jsem a máma se pousmála.
,, Podívej se na ni, copak bych se na tebe za to mohla zlobit?" rozplývala se máma a posadila se do křesla u okna.
,, Můžu si ji ještě vzít?" zeptala jsem se a máma mi ji neochotně podala.
,, Půjdu za nimi, taky bych u toho měla být, hned se vrátíme," řekla máma a v místnosti jsem zůstala jenom já a Jan. Posadila jsem se na takovou maličkou dvoumístnou pohovku a Jan se posadil vedle mě. Koukal se na nás dvě s takovou něhou v očích, až se mi z toho skoro chtělo dojetím brečet.
,, Co tak na mě koukáš?" zeptala jsem se ho rozpačitě.
,, Moc ti to s ní sluší," řekl a já zvedla obočí.
,, Ale prosím tě," řekla jsem a on mi dal ruku kolem pasu.
,, Myslím to vážně," řekl a dal mi pusu na čelo.
,, Ani nevím, co mě to popadlo. Nikdy jsem se nerozplývala nad dětmi a při představě, že bych teď měla vlastní, jsem měla husí kůži, ale tahle malá potvůrka... Stačil jeden pohled a dostala mě. Podívala se na mě, zmáčkla mi prst a já bych pro ni rázem udělala všecko na světě, hrůza. Dělají tohle s člověkem děti?" řekla jsem a zakroutila hlavou. Jan se tiše zasmál.
,, Je to opravdu moc krásné miminko," řekl, položil si hlavu na moje rameno a pozoroval ji, jak svýma velkýma kukadlama těká po místnosti.
,, Chceš si ji pochovat?" zeptala jsem se ho a on si ji ode mě pomalu vzal. Janička zvědavě zamrkala a když uviděla Janův obličej, tak se rozesmála. 

,, Vypadá to, že se jí líbíš!" řekla jsem a Jan se shovívavě usmál. 

,, Úplně slyším Karla, jak říká - Jak by se ten starý bručoun Miller mohl někomu líbit ?"  zasmál se Jan a lehce ji houpal v náruči. 

,, Starý bručoun Miller se libí mně," řekla jsem a dala mu pusu na tvář. Jemu lehce zčervenaly tváře.

,, Starému bručounovi Millerovi se líbíš taky," odpověděl mi s jemným úšklebkem a já se rozesmála. Tak takhle by to vypadalo, kdybych žila v roce 1930 a vzala si Jana. 

,, Jak by asi vypadalo naše? Myslíš, že by taky mělo tak krásné velké oči?" zeptala jsem se ho a on chvíli nic neříkal. 

,, Pro mne by bylo nejkrásnější na světě. Pokud tě to ale opravdu tak zajímá, má drahá, tak víš, jaké je řešení," řekl a lehce se pousmál. Jane, zatraceně!! Musím se vzpamatovat, protože bych nejradši zahodila učebnice, vzala si ho a měla s ním kupu dětí! 

,, Ty jeden ničemo," povzdechla jsem si a on se rozesmál. 

,, Jen tě škádlím. Také si přeji, abys studovala. Jsi velmi nadaná a měla bys toho využít," řekl, otočil se ke mně a políbil mě. 

,, Víš co?" zeptala jsem se ho a on zvedl obočí. 

,, Copak?" opáčil. 

,, Vezmu si tě, pokud budou rodiče souhlasit. Je mi jedno, co na to řeknou ostatní. Vím, že jsi člověk, se kterým chci strávit zbytek života, prostě to vím. Těžko bych hledala laskavějšího, obětavějšího a více milujícího muže než tebe, Jane," dostala jsem ze sebe a on mě volnou rukou objal. 

,, Jsem...Jsem moc šťasten, že ses tak rozhodla. Promluvím s Pavlem a snad ho přesvědčím, abych si tě směl vzít," řekl Jan zastřeným hlasem a já mu položila hlavu na rameno. 

,, Taky v to doufám. Přeci jenom vyrůstal v tvé době, mohl by mít pochopení," řekla jsem a vzala si od něj opatrně Janičku, která vypadla docela ospale. Posadila jsem se s ní Janovi na klín. Ten mě zezadu objal, položil si bradu na moje rameno a sledoval, jak Janička v mojí náruči usíná. Byli jsme do sebe tak zabraní, že jsme si ani nevšimli, že vešli naši a sestra. 

,, Podívejme, jaká se tady Janičce sešla rodinka," zasmála se sestra a my se s trhnutím otočili. 

,, Tiše, právě usnula," řekla jsem polohlasem, plynule a pomalu vstala a položila ji zpět do postýlky. 

,, Tak je to oficiální, zítra si ji odvezeme domů," řekla máma a mně se rty roztáhly do širokého úsměvu. 

,, To jsem moc ráda," řekla jsem a všichni jsme společně vyšli z místnosti. 

,, Mami, dokážeme ale sehnat tak rychle všechny věci?" zeptala jsem se jí a ona přikývla. 

,, Moc toho shánět nemusíme, stále máme schované všechny věci po tobě...Říkala jsem si, že by se ti jednou mohly hodit. Nečekala jsem, že pro ně najdeme využití takhle brzy," řekla a já zvedla obočí. 

,, Co tak koukáš, několik měsíců jsem seděla a pletla i háčkovala ti oblečky. Konečně je zase uvidím,"  rozplývala se máma a já protočila panenky. 

,, Jen se netvař, budou se ti hodit, ani nebudeš vědět!" odbyla mě máma a táta nás pobaveně pozoroval. 

,, No mami, já vím, že jsem za ty dva měsíce z toho zevlování přibrala, ale nemusíš mi to tak krutě dávat najevo, tsss," řekla jsem teatrálně a táta vyprskl smíchy. 

,, Tak jsem to nemyslela, ty třeštidlo," povzdechla si máma. 

,, Jen aby," zamumlala jsem a ona naznačila, že mě praští, jestli nezavřu pusu. Jan nás jen pobaveně sledoval.  Když jsme se vrátili domů, byla už tma. Společně jsme si dali večeři, táta s Janovou pomocí rozdělal oheň v krbu a já teď slyšela praskání ohně až nahoru do pokoje. Dala jsem si horkou sprchu a oblékla si pyžamo. Měla jsem takovou příjemnou saténovou košilku až ke kotníkům. Uslyšela jsem zvuky vrtačky, copak to jenom táta kutí? Přehodila jsem přes sebe župan a vydala se do ložnice, odkud zvuky přicházely, na průzkum. Táta společně s Janem smontovával moji dětskou postýlku pro Janičku. Máma zase zběsile prala dětské oblečení a rozvěsila ho po všech topeních v domě, aby do zítřka uschnulo. Musela jsem se pousmát, ten malý tvor jim opravdu přirostl k srdci tak, jako mně.