Výjimečný (Dark Deception fanfikce)

1. Přesun

Můj pohled

Clown Gremlins jsem odlákal velmi snadno. Stačilo jim pustit kompilaci vtipných videí a už je nic jiného nezajímalo. To mi nahrálo do karet, protože jsem mohl v pohodě sebrat všechny Soul Shards aniž by mě někdo naháněl. Sebral jsem poslední Soul Shard a v tu chvíli nastoupil na scénu Malak ve své "fantomské" formě a klel. Nejspíš klel na ty klauny, vzhledem k tomu, že jsem je převelice snadno odlákal. Samozřejmě pak mi poslal jednu výhružku, ale abych byl upřímný, nic jsem si z toho nedělal. Pokud by mi chtěl zkřížit cestu, můžu ho v pohodě obejít teleportem a pak použít Speed Boost a být pryč dřív než se otočí. Když jsem byl u portálu, který mě zavede k oltáři, ohlédl jsem se a viděl Malaka daleko za sebou, takže jsem v klidu prošel portálem. V klidu jsem si přišel pro kus prstenu a připravil se na zbytečnou šaškárnu, kterou jsem absolvoval ještě před druhou zónou. Nezabralo to moc dlouho a byl jsem z toho venku. Došel jsem ke kolotoči a opět jsem si vzpomněl na skutečnost, že až odsud vypadnu, čeká mě Torment Therapy, což mě trošičku vyděsilo, protože jsem se na to nestihl psychicky připravit. Když jsem se rozhodl jít cestičkou k portálu, objevila se tam fialová bariéra, se kterou už nějaké zkušenosti mám, protože je vpodstatě všude a když seberu všechny Soul Shards v té zóně, zmizí. Jenže teď tu byl problém. Veškeré Soul Shards jsem již sebral, takže tu bariéru nemohu prolomit. Dal jsem si tímto dohromady dvě věci. První, že Malak se svými loveckými taktikami zašel o krok dál a druhou, že Malak mi hodlá říci něco setsakramentsky důležitého, protože si dal záležet na tom, aby dal tu fialovou bariéru do všech průchodů, abych neměl kam utéct. Takže jsem se tedy otočil a před kolotočem stál Malak. "Musím uznat, že jsi velmi vytrvalý. Neuniklo mi jak sis vždycky říkal, že tady bude tvoje konečná, ale ty jsi to dokázal přežít bez jediného škrábnutí." začal Malak. "Kdysi jeden muž řekl 'Běž za svým snem.' a toho se držím." řekl jsem prostě. "Tak jako tak tě chci varovat, že čím víc kusů prstenu získáš, tím více po těch dalších bude Bierce toužit a ve chvíli, kdy je získá všechny, odkopne tě, protože své už dostala a bude jí jedno, že něco slíbila nějakému smrtelníkovi." varoval mě Malak. "Upřímně, mě je Bierce úplně ukradená. Všechno tohle dělám čistě z osobního důvodu, který nechci říkat nahlas, protože by to Bierce slyšela taky." řekl jsem. To přimělo Malaka k zamyšlení. "To mohu zařídit. Tohle spojení se dá přerušit velmi snadno. Musím do tvé mysli a vymazat ti z hlavy moment, kdy se s tebou spojila." řekl mi. "Jak mám ale vědět, že to není trik? Nechci být nezdvořák, ale na jedné straně mám Bierce, která mě pošle do řiti, až získám všechny kusy prstenu, no a na druhé straně je jeden z nejmocnějších démonů na světě, který by mě rozprášil lusknutím prstů." řekl jsem upřímně. "Bude to rychlé. To ti slibuji. A já své sliby dodržuji." řekl mi Malak. Nebyl jsem z toho moc nadšený, ale nechal jsem ho udělat svoji práci. Za 5 sekund byl Malak hotov. "Tááááák. Teď s tebou Bierce už nemá žádný možný kontakt, takže mi již můžeš říci svůj osobní důvod proč si jí pomáhal." vybídl mě pak Malak. Radši jsem mu to pošeptal, protože jsem chtěl mít jistotu, že to bude jen mezi mnou a Malakem. "Takže ty jsi tohle všechno dělal jen proto, aby jsi mohl zavítat do Torment Therapy a potkat se tam s Reaper Nurses i přesto že tě mohou kdykoliv zabít? Chlapče, tohle hodně vyžaduje odvahu." zhodnotil můj důvod Malak. "Pro úspěch člověk udělá cokoliv." řekl jsem klidně. "Mohu tě tam dostat, aniž bys musel projít přes tu kapesní dimenzi, kde je Bierce, ale pokud tohle všechno jsi si jen vymyslel, abys mohl jít sbírat kusy prstenu rychleji a efektivněji, tak si mě nepřej." řekl mi Malak. "Byl by to asi dobrý způsob jak si z vás vystřelit, ale já to myslím smrtelně vážně." řekl jsem upřímně. Malak se netvářil moc jako že mi věří, ale já jsem mu to neměl za zlé. Jeho dimenzí prošlo už nespočet lidí, kteří pomáhali Bierce, takže dává smysl, že ke mně cítí nedůvěru. Pak mě chytil za ramena, což mě trošičku vyděsilo. "A teď poslouchej, chlapče. Rozhodl jsem se ti uvěřit a přesunu tě tedy do Torment Therapy, ale pokud mě oblafneš, informuji každou z Reaper Nurses a postarám se o to, aby tě zabily tím nejbolestivějším způsobem." pohrozil mi Malak. "Jsem ochoten podstoupit jakékoliv riziko." řekl jsem. Pak okolí kolem mě zčernalo. Chvíli jsem necítil pevnou půdu pod nohama, ale pak už jsem zase stál na zemi a okolí se pomalu začalo rozjasňovat. Malak své slovo opravdu dodržel a opravdu mě přesunul do Torment Therapy. Pocítil jsem radost, že se mé přání splnilo, ale pak na mě dolehla úzkost. Byl jsem si až moc dobře vědom, že tam nebudu v bezpečí. Kdybych byl holka, měl bych kliku a nemusel bych se ničeho obávat, ale nejsem holka, takže je vysoce pravděpodobné, že mi půjdou po krku. Uvidím ale co se dá dělat.