Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

34

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jsem ve snu. Ten nepříjemný pocit byl totiž tak reálný. Zase jsem tam byla. Byla tma, zima a já ho prosila, aby přestal, protože jsem měla pocit, jako kdyby mě tam někdo bodl nožem. Bože můj, doufala jsem, že tohle se mi už zdát nebude!! Tak moc jsem se nenáviděla za to, že jsem ho tehdy nechala mi to udělat. Kdybych neztuhla, mohla jsem z něj vymlátit duši, jak si ten hajzl zasloužil. Místo toho jsem jen brečela a brečela. On mi řekl, abych nebyla tak dramatická, že jsem mu na to kývla a poprvé je prý vždycky takové.  Snažila jsem se ho ve snu ze sebe shodit, ale nemohla jsem se ani pohnout, nemohla jsem křičet. Byl mi tak neskutečně odporný, že se mi chtělo zvracet. Když skončil, tak odešel a já se podívala dolů. Moje stehna a prostěradlo pode mnou byly celé od krve. Cítila jsem, že křičím, ale neslyšela jsem se. Celá opocená jsem se s trhnutím probudila, posadila jsem se a hyperventilovala. Strhla jsem ze sebe peřinu a podívala se na prostěradlo. Nikde nic. Položila jsem si hlavu do dlaní a rozbrečela se. Kéž bych ho nikdy nepotkala. Kéž by ten hajzl zmizel z povrchu zemského, abych ho už nikdy nemusela vidět. Dveře od mého pokoje se otevřely a já rychle zvedla oči. 

,, Co se děje, mělas noční můru? Slyšel jsme tě křičet," zeptal se mě Jan rozespale a posadil se ke mně. Já ze sebe nedokázala dostat ani slovo, bylo mi tak zle z toho prožitku, že jsem se zmohla jenom na pláč. Jan se mě pokusil obejmout, ale já se odtáhla. 

,, P-prosím tě, nedotýkej se mě...Teď ne," řekla jsem a on svoje ruce stáhl. 

,, Liano, co se s tebou děje? Tak mluv se mnou přeci," řekl naléhavě. 

,, Měla jsem příšernou noční můru," vydechla jsem a pořád popotahovala. 

,, Šššš, už je to pryč, byl to jen sen," řekl Jan a pokusil se mě vzít za ruku. Já tu svou vytrhla. 

,, To je to nejhorší, zatraceně, nebyl to jen sen! Stalo se mi to doopravdy a teď se mi o tom zdá," vyjekla jsem polohlasem. Hlas mi přeskakoval. 

,, A...Můžeš mi říct, co se ti stalo?" zeptal se mě opatrně. 

,, N-nevím, jestli o tom s tebou dokážu mluvit," dostala jsem ze sebe a viděla jeho ustaraný výraz. 

,, Neměj strach. Víš, že mně smíš říci cokoliv, jsem tu pro tebe, " řekl  jemně a já na chvíli zadržela dech, abych přestala brečet. Pak jsem se jednou zhluboka nadechla. 

,, Víš...Asi měsíc zpátky, než jsem odjela na misi, jsem...Jsem s někým chodila, o tom jsem ti říkala. Já...Byla jsem dočista nezkušená a on na mě tlačil, abych...Abych s ním něco měla a já nakonec souhlasila, protože jsem ho měla ráda. Čekala jsem trochu bolesti, ale to, co přišlo, bylo mnohonásobně horší. Úplně jsem ztuhla a nedokázala ho odstrčit. Plakala jsem a prosila ho, aby přestal, on ale jako by byl ke všemu hluchý. Když bylo po všem, tak jsem viděla, že je spousta krve jak na prostěradle, tak na mně. Od té doby jsem nikoho nenechala, aby na mne sáhnul...Až tebe," zašeptala jsem a znovu se rozbrečela. 

,, Doufám, že toho člověka nikdy nepotkám, protože...Tak velkou chuť někomu ublížit jsem v životě neměl," ucedil Jan a já vycítila, jak moc vzteklý je. Byl úplně napjatý. Já nahmatala jeho ruku a stiskla ji. Bylo mi mnohem líp, když jsem to ze sebe dostala. 

,, Díky, že tu pro mě jsi, Jane," řekla jsem nakřáplým hlasem a on chvíli nic neříkal. 

,, Prosím, řekni mi, že ses se mnou nikdy necítila podobně, jestli jsem tě do čehokoli nutil-" začal Jan, ale já ho přerušila. 

,, Neměj strach, nic takového se nestalo. Věřím ti...Naprosto," řekla jsem a objala ho. I on mě opatrně objal. 

,, Mám tu s tebou zůstat?" zeptal se tiše.