Beautiful darkness

Sladká bolest

Tělocvik. Nemám ráda tělocvik a hlavně týmové hry...Prostě nejsem kolektivní typ no... A proto hraju tenis!
První hodinu je psychologie, asi jediný předmět při kterém zvládám neusnout...Pak nasleduje matika, fránina která mě taky baví , ájina, vytvarka a tělák.
Dneska při tělocviku máme hrát softbal. Tak mě vytáčí jak ty blbky nechápou pravidla, jak se nesnaží. Kdyby trochu pohnuly prdelí, taky by je to nezabilo...
Jdu na třetí metu ale pak mi dojde že tam se žádná z našich borkyň nedostane. A tak tam stojím se znuděným výrazem na tváři.
Když v tom přijde nějakej kluk a domlouvá se na něčem s učitelem.
,,Scottová!" mávne na mě učitel. Když k nim přijdu dozvím se, o co se jedná.
,,Kluci hrajou taky softbal a potřebujou jednoho hráče. Třetí metu s timahle inteligentama nepotřebujeme. Běž!"
Jej to bude trapný, kluci umí hrát všechno líp, jenom se ztrapním.
,,Jsem Luke." Řekl kluk s úsměvem na tváři a zamířil na druhé hřiště.
,,Kate," odpovím a jdu s ním.
Jakmile dojdeme na hřiště plné kluků zděsím se. Je tu ten kluk, co byl včera u nás ve třídě. Luke si všimne jak zadržuju dech a šťouchne do mě.
,,To bude v poho, budou tě šetřit." snaží se mě uklidnit. Je to od něj milé ale nepomáhá to.
,,Hej kluci," křikne Luke. ,,Tohle je Kate, vzhledem k tomu že tu není dobrovolně, budete na ní hodný."
Všichni se začali smát a ani já jsem se smíchu neubránila. Pak kluci sborově řekli : ,,Ahoj Kate."
Byla jsem zařazena do družstva s Lukem a s tím sexoušem ze včerejška. Později jsem zjistila že se jmenuje Edwin Lewis, ale všichni mu říkají Ed. Zaradovala jsem se, že jdeme na pálku. Na řadu jsem přišla jako třetí. Tom mě poplácal po rameni a já znervózněla. ,,To dáš !" mrknul na mě.
,,Díky." zamumlala jsem ale asi mi ani nerozuměl.
Stoupla jsem si k domácí metě a zaujala postoj. První míček letěl moc nízko a já se ani nepohla. Druhý už letěl přímo na mě. Promáchla jsem vzduch. Sakra, sakra, sakra...
,,Strike one!" Zvolal někdo.
,,Nevadí!" slyšela jsem volat kluky. Všichni mi fandili,to bylo milý...Otočila jsem se za jejich hlasy a uviděla jak mě Lewis bedlivě pozoruje, jedno obočí vzhůru.
Počkej já ti ukážu jak se to hraje! pomyslela jsem si ikdyž jsem nevěděla jak bych to měla udělat. Stačila pouhá myšlenka...
Míček opustil ruku nadhazovače. Byl to pěkný nadhoz. Nápřah....
....
A ...prásk! Ozvala se rána jak pálka trefila míček který letěl dvacet metrů daleko. Udiveně jsem se koukala na míček. Když mi došlo, že jsem opravdu odpálila míček a dokonce tak daleko, rozběhla jsem se. Stihla jsem doběhnout na třetí metu, ale to už měli protihráči míček. Bez rozmýšlení jsem běžela dál. Míček letěl, ale já běžela rychle jako nikdy.

*********

********

**********

***********

Šlápla jsem na domácí metu těsně předtím než míček přistál catcherovi v ruce. Kluci začali tleskat, pískat a šli si se mnou plácnout. Mezi posledními stál Ewdwin.
,,To bylo....neuvěřitelný! " vyhrkl.
,,Pak kdo bude muset koho šetřit. .." řekl s úsměvem John, kapitán druhýho týmu.
Takhle jsme hráli celou hodinu a bylo to super. Tým skvělých lidí a dobrá nálada, to tam určitě nechyběly. Ed mi věnoval úsměvy po celou dobu.
Na konci hodiny jsme si všichni plácli.
,,My teď máme pauzu na oběd, co ty?" zeptal se Luke.
,,Já taky." zaradovala jsem se.
,,Tak mi na tebe počkáme před školou." řekl Edwin.
Pak jsme se rozdělili. Já šla do dívčí šatny, kde jsem se rychle převlíkla.
Když jsem vyšla ze školy už tam stáli. Můj pohled padl na Edwina, který se opíral o zábradlí. Venku se zatáhlo a tak si nasadil kapucu. Šíleně mu to slušelo. Vedle něj byl Luke a ještě jeden kluk, jehož jméno jsem neznala.
,,Čau,kluci."
,,Ahoj Kate" odpověděl Luke.
,,Ahoj, Katie! Tohle je Dave." Představil nás Ed.
Šli jsme na oběd o povídali si...Povídali jsme si skoro o všem. Najednou jsem se zastavila. Začali mě hrozně bolet kolena. Byla to nepředstavitelná bolest. Bylo to, jako by mi někdo ohmatával a mačkal klouby. Bolest byla nesnesitelná. Zadržovala jsem slzy.
,,Běžte, já vás doženu.." řekla jsem.
,,V žádném případě! " protestoval Luke.
,,Jděte, já se o ni postarám." navrhl Edwin. Kluci nakonec souhlasili a tak jsme zůstali sami. Edwin si dřepl naproti mě.
,,Copak je?"
,,Bolí mě kolena... hrozně. ..."
,,Míváš to často?" Zeptal se. Přitakala jsem a sklopila jsem hlavu. ,,Může to být změnou počasí, ale raději bys měla jit k doktoru..."
,,To není nutný, zvládnu to!" Chtěla jsem se zvednout ale hned jsem spadla zpátky.
Edwin se začal smát. ,,Ukaž, pomůžu ti.." začal mě zvedat. Pak mě vzal pod kolenama a zvednul mě.
,,Zbláznil ses?!"
,,Ale no tak...slečno Scottová..." zasmál se.
,,Pane Lewisi, okamžitě mě pusťte!"
,,To opravdu chceš? "
Podívala jsem se mu do očí. Vpily se do těch mých. Naklonili jsme se k sobě ale Edwin se nakonec odvrátil.
,,Oběd volá!" vykřikl a nesl mě jako poklad, směr jídelna.