Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

36

Liana celá červená vyběhla nahoru po schodech a Jan chvíli neměl odvahu se na Pavla ani podívat, jak moc se styděl. To poslední, co by chtěl, aby si Pavel myslel, je to, že je Jan mizera, co jeho dceři jenom plete hlavu. Odkašlal si a přemýšlel, jak začne.
,, Pavle, já...Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit," řekl Jan vážně a Pavel zvedl obočí.
,, Poslouchám, Jane," odpověděl mu Pavel klidně. Jan přemýšlel, jestli ten klid jen předstírá, nebo se ho předchozí situace vůbec nedotkla. Kdyby byl na jeho místně Jan, tak by rozhodně tak klidný nebyl.
,, Chtěl jsem ti říci, že...Mám tvou dceru velmi rád a chci ji požádat o ruku. Souhlasíš s tím, abych si ji vzal?" řekl Jan opatrně a byl nervózní jako malý kluk. Pavel se tiše zasmál a chvíli nic neříkal.
,, Myslím, že by ses spíše měl zeptat mé dcery, jaký na to má názor, nemyslíš?" řekl Pavel a Jan na něj jen nechápavě koukal.
,, Ale ty, Pavle...Nejsi v zásadě proti, že ne?" zeptal se ho Jan a Pavel mu položil ruku na rameno.
,, Nejsem, Jane. Upřímně, jsem rád, že má Liana právě tebe. Máš v sobě více zodpovědnosti než všichni dnešní hejsci dohromady. Jsi slušný a dobrý chlap. Jenom...Nemusíš na tu svatbu tak spěchat, doba se změnila. Já sám se ženil až po třech letech, co jsem s Ninou žil. Vím, že se chceš zachovat správně, a vážím si toho, ale pochybuji, že si tě Liana hned vezme. Přeci jen je sotva dospělá a nevím, jestli bude chtít takový závazek. Hlavně si přeji, abys na ni netlačil," řekl Pavel a stiskl mu rameno. Jan si povzdechl. Tak trochu doufal, že ho Pavel v jeho nápadu nežít s ní na hromádce podpoří.
,, Samozřejmě, Pavle, nic takového bych neudělal," odpověděl mu Jan.
,, To jsem rád. Jak jsem říkal před chvílí...Věřím tobě a především věřím své dceři, že...Budete zodpovědní a rozumní," dodal ještě Pavel a Jan by se zase nejradši propadl.
,, Jistě, buď bez obav," dostal ze sebe Jan a Pavel ho přátelsky bouchl do ramene.
,, Všiml jsem si, že od té doby, co se Liana vrátila a má tě vedle sebe, tak vypadá mnohem šťastnější. Posledního půl roku vypadala jako tělo bez duše, sotva se mnou promluvila. Netuším, co ji trápilo, ale očividně na to dávno zapomněla, když jsi s ní. Za to jsem rád," řekl Pavel a Jan se rozpačitě pousmál.
,, Myslím, že stejný efekt měla její přítomnost i na mne. Mám pocit, že jsem s ní nalezl svůj vnitřní klid. Nalezl jsem jsem nejlepšího přítele i lásku v té nejkrásnější ženě, kterou jsem kdy poznal," řekl Jan a Pavel se rozesmál.
,, Mně to neříkej, utíkej to říct jí," řekl Pavel pobaveně a Jan s lehkým ruměncem vstal.
,, Hned půjdu," vyhrkl a Pavel ho se smíchem pozoroval, jak skoro poklusem utíkal po schodech nahoru.

**************************************************************************************************************************************************
Chodila jsem po pokoji sem a tam a snažila se s hořícími tvářemi přestat myslet na ten trapas dole. Někdo najednou zaklepal na dveře mého pokoje.
,, Dále," řekla jsem a do mého pokoje vklouzl Jan.
,, Copak potřebuješ?" zeptala jsem se ho a posadila se na postel.
,, Právě jsem mluvil s tvým otcem a dostal jeho svolení ke sňatku s tebou," řekl Jan pyšně a zazubil se. Já jenom nevěřícně zvedla obočí.