Probudil jsem se na nemocničním lůžku. Byla už noc. Kousanec na noze od toho velkého černého psa pořád neskutečně bolel. Začal jsem přemýšlet o celém dnešním dni, který vyvrcholil tímto bolestivým kousancem.
Den začal docela normálně, pokuď ovšem berete jako normální, že ve škole jsme měli ty nejnudnější předměty, které existují. Naštěstí jsme měli dnes zkrácené vyučování, takže se ty čtyři hodiny nejnudnějších předmětů světa zpestřily alespoň tím! Po škole jsem šel hned do parku, který nově zrekonstruovali. Tak jsem si ho chtěl v tichosti užít dřív, než přijde spousta lidí, kteří se tam budou hlasitě bavit a provádět hromadu dalších hlučných aktivit. Procházel jsem se mezi stromy a po chvíli jsem se zastavil, protože mi přišlo, že je až děsivé ticho. Najednou toto ticho proťal zvuk, který zněl, jako kdyby za mnou něco běželo. Otočil jsem se a uviděl jsem obřího slintajícího černého psa. Pokusil jsem se mu uhnout, ale bylo to úplně zbytečné. Prudce se otočil a kousnul mě do nohy. Byla to neskutečná bolest. Upadl jsem a pes mě začal někam táhnout. Řval jsem bolestí. Pokusil jsem se bránit tím, že jsem mu druhou nohou začal kopat do levého oka. Naštěstí to zafungovalo a pes, nebo co to vlastně bylo, mi s bolestým zavytím nohu pustil. Pokusil jsem se postavit na nohy, ale pokousaná noha byla v jednom ohni. Zkusil jsem alespoň odskákat po jedné noze od toho psiska pryč. Pes se zklidnil a začal opatrně jít za mnou, oko měl celé zrudlé. Já jsem upadl a snažil jsem se alespoň odplazit. Zařval jsem na celý park ze všech zbývajících sil „Pomóóóóóc!", ale pochybuji, že mě někdo slyšel. Naštěstí jsem se mýlil. Když už ode mě pes byl jenom asi dva metry a snažil se se na mě vrhnout, objevili se nějací lidé a pes se dal na útěk. A víc už jsem si nepamatoval, protože toho na mě bylo moc a omdlel jsem.
Když jsem si celou tu událost znovu prošel, víčka mi ztěžkla únavou, netrvalo dlouho a usnul jsem.
