Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

38

Myslím, že se nám s tátou povedlo vymyslet docela dobrou cover story. Táta Janovi navíc opatřil všechny potřebné doklady, včetně maturitního vysvědčení, aby mohl studovat. Teď už zbývalo jen naučit Jana se chovat a mluvit tak, aby nevyčníval. O to se právě teď snažím. 

,, Takhle mluvit mne nikdy nedonutíš, musel bych se hanbou propadnout!" protestoval, když jsem se mu snažila předvést způsob, jakým naši vrstevníci mluví. 

,, Ale, Jane, no tak. Nemusíš být, samozřejmě, hned vulgární, ale nemůžeš mluvit tak spisovně, tví spolužáci by si mysleli, že jsi buď blázen, nebo pitomec," řekla jsem a on jen zakroutil hlavou. 

,, Já ti rozumím, taky mám občas pocit, že mi umírají mozkové buňky, když poslouchám některé lidi, ale doba se změnila. Ne nutně k lepšímu, ale změnila. A my se tomu musíme přizpůsobit," řekla jsem a on si povzdechl. 

,, Říkáš my, ale myslíš ty," řekl Jan a já se provinile usmála. 

,, Máš pravdu. Budu na tebe mluvit jako bych mluvila na nějakého kamaráda a ty poslouchej a zkus mi odpovídat, ano?" řekla jsem jemně a povzbudivě se usmála. 

,, Tak dobrá, ale...Společně v soukromí se budeme bavit jako kultivovaní lidé a ne jako hotentoti, ano?" řekl a já s úsměvem přikývla. 

,, Samozřejmě. Takže...Řekněme, že jsme se právě potkali a jsme přátelé. Je hodně možností, jak někoho našeho věku oslovit - ahoj, čau, zdar, zdarec a tak dále. A málem bych zapomněla...V dnešní době ti nikdo neřekne jinak než Honza," řekla jsem a on protočil panenky. 

,, Bože, jak já tuhle formu svého jména nemám rád, vždy si vybavím toho hloupého prosťáčka z pohádky," řekl otráveně. Já se jeho znechucení zasmála.

,, Jak ti ale všichni říkali, když jsi byl malý?" ptala jsem se ho zvědavě.

,, Prarodiče a otec mi říkali Jeníčku, Jeníku nebo Jendo. Matka mi říkala zdrobnělým německým ekvivalentem - Hanse. Z Johann," řekl a já ho zaujatě poslouchala. 

,, Máš i prostřední jméno?" zeptala jsem ho. On přikývl. 

,, Mám, jmenuji se Jan Engelbert Miller," řekl rozpačitě a já se pousmála. 

,, Páni, zní to dost vznešeně. Máš v sobě nějakou modrou krev?" zeptala jsem se ho se smíchem. 

,, Trošku, z matčiny strany," řekl a taky se pousmál. 

,, Jaké všechny jazyky vlastně umíš?" ptala jsem se ho. 

,, Přirozeně česky a německy, také anglicky, francouzsky a latinsky kvůli medicíně, otec si zakládal na tom, abych mluvil mnoha cizími řečmi," řekl Jan a já mu věnovala uznalý pohled. 

,, Tak to je výborné, dnešnímu světu vládne angličtina a byl dost velký hendikep ji neumět. Hodně anglických slov se vloudilo do češtiny, však to brzy uslyšíš sám. Vždycky něco slyšíme, pak to trochu počeštíme a používáme," řekla jsem a on zvedl obočí. 

,, Dáš mi nějaký příklad?" zeptal se mě a já chvíli dumala. 

,, Já to feeluju. Jakože cítím nebo soucítím. Pak třeba chattovat. Znamená to si s někým psát pomocí dnešní technologie. Až budeš někdy mluvit s mými spolužáky, tak je poslouchej, vždycky jich používají spoustu," řekla jsem a ucítila, že mi vibruje mobil. Otráveně jsem vyhrabala telefon a viděla, že mi volá Karolína. 

,, Omluv mě na chvíli, někdo mi volá," řekla jsem a přešla k oknu. 

,, Ahoj, Kájo, co se děje?" ptala jsem se jí a slyšela, jak se z telefonu ozývá nějaká šílená hudba a její zrychlený dech.