Je to správný? [YZOMANDIAS]

Někdo novej

,,Ahoj" obejmula jsem Erika před školou. Kluk ze třeťáku. Začali jsme se bavit pár týdnů zpátky v klubu. Do té doby jsme se nikdy bavili.
,,Čau, kočko promiň že jsem tě dneska ráno nevyzvedl, vezl mě otec. Zapomněl jsem ti to ráno napsat, nečekalas?"
,,Ne, v pohodě"
,,Okay, čekám ještě na Aleše, má tady auto. Pojedem někam na jídlo asi, to v jídelně se nedalo žrát" měl na tváři znechucený výraz. Ani se mu nedivím, vážně se to nedalo dneska jíst.
,,Jo, to máš pravdu" zastrčila jsem si pár pramenů vlasů za ucho. Jsem ohledně něho nervózní a na něm se mi líbí jak je pokaždý uvolněnej a v klidu.
,,Mohla bys jet s náma, nechceš? Prosím Sabi, klidně si vem i Andreu, nebo kohokoliv. Je to jedno" myknul rameny a prosebně mě pozoroval.
,,Ráda bych jela s vámi, musím ale zavolat tátovi" jsem zvědavá jestli mi to dovolí. Erikův výraz se změnil na spokojený a kejvnul.
,,Jo, zavolej, je čas, než se Aleš vyprdelí z tý školy" Aleš je Erikův nejlepší kámoš. Co na týhle škole jsem, vždycky jsem je na chodbách potkávala jen spolu. Jsou si fakt blízcí.
,,Tati" řekla jsem do mobilu když mi to konečně zvednul.
,,Mohla bych s Andreou zajít na jídlo? Byla bych doma v..." podívala jsem se na Erika, kterej na prstech ukázal čtyři.
"Ve čtyři" vydechla jsem. Po krátkém přemlouvání a ujišťování ho že s námi nejdou žádní kluci, přičemž se kluk naproti mě smál, povolil.
,,Hmm, takže žádní kluci jo?" zvedl svoje tmavé obočí a pronesl s ironií po tom co jsem položila hovor.
,,Nikam by mě s váma nepustil, vždyť to víš"
,,Však jo, hele Aleš! No konečně" přivítali se jakýmsi svým pozdravem.
,,Čau Sabi" pozdravil i mě když si mě všimnul. Usmíval se, jako vždycky. Zdál se mi jak kdyby byl 24/7 zhulenej, pravděpodobně bych se nedivila kdyby to byla pravda. Aleš je rom, i když mi říkal ať tohle slovo nepoužívám, že mu nevadí slovo cigán. Ale nevím, nevyznám se v tom. Má tmavé oči a je ostříhaný na buzz cut, stejně jako Erik.
,,Čau" úsměv jsem mu vrátila.
,,Přestaňte se na sebe culit jak idioti" zasmál se Erik a hipnul do Aleše.
,,Aww, snad nežárlíš playboyi" Aleš ho chytnul kolem ramen a společně jsme se rozešli k autu.
,,Házím Erikovu princezničku domů nebo jede s náma?" otočil se na mě než nastartoval.
,,Jede s náma" odpověděl na mě rychle Erik.
,,Okay, tak teda směr jídlo"
,,Mhm" broukla jsem zezadu, poslouchala jsem jejich konverzaci nebo přemýšlela. Andreu jsem nebrala, nejspíš by ani nejela. Nemá je moc v oblibě. Jsou to podle ní, jak ona sama říká, namachrovaní blbečci. Nejspíš tak občas fakt působí ale fakt jsme si je oblíbila. Hlavně Erika...

Bylo pět a až teď jsem přijela ke křižovatce, která vedla na ulici našeho domu. Pravděpodobně si doma vyslechnu tátův monolog o tom jak neumím dodržet slib a všechno okolo a půjdu spát.
,,Zastav tady, táta by mě zabil kdyby viděl s kým jsem přijela, už teď bude hulákat že jsem přijela o hodinu později."
,,Fajn, tak zatím, vidíme se zejtra" rozloučil se Aleš a já vystoupila s tichým ,,Ahoj". Hned za mnou vystoupil i Erik říkajíc Alešovi ať počká.
,,Kotě" oslovil mě, nad přezdívkou jsem se ošila ale líbila se mi. Obejmul mě, ruku měl kolem pasu a druhou těsně nad zadkem.
,,Eriku, musím jít" mumlala jsem mu do ramene.
,,Vím, tak opatrně. Počkáme tady dokud nezajdeš do baráku. Mám tě fakt rád" bylo z křižovatky vidět na náš barák, teď jsme ale měli jistotu že nás nikdo kromě Aleše v autě vidět nemůže, byli jsme zalezlí za rohem nějakého plotu.
,,Jo, já tebe taky" hladila jsem ho po zádech.
,,Pěkně se vyspi, hm? Dobrou noc" vtisknul mi pusu na krk a pustil mě.
,,Dobrou" usmála jsme se na něj a rychlým krokem šla k baráku. Srdce mi z něj bušelo jako o závod. U vchodu jsem se ohlédla ke křižovatce a viděla jak se pomalu rozjíždí. Vážně počkali až zajdu.

Doma jsem si opravdu vyslechla tátův monolog a k tomu dostala zaracha, po škole hned domů. Super. Vlezla jsem do sprchy kde jsem přemýšlela nad tím zatraceným klukem.
Poté jsem se převlékla do pyžama a udělala hygienu. V posteli jsem jen zkontrolovala instagram, viděla jsem několik tejdnů starý, nepřečtený zprávy od Jakuba, vyignorovala jsem je jako každej den a myšlenkama se ukolébala ke spánku.