Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

39

Poklidně jsem si v kuchyni dělala čaj, když v tom jsem uslyšela zběsilé zvonění na zvonek. 

,, Zatraceně, copak hoří?!" brblala jsem otráveně a šla otevřít. Málem jsem dostala infarkt, když na mě ve dveřích vybafl čert s Mikulášem. No jo, vlastně, ono už je pátého prosince! Hned jsem ty dva výtečníky poznala. 

,, Ty jsi ale pitomec, Danieli, málem mě z tebe trefil šlak! Dominiku, ty se směješ čemu? Mám vzít tu svoji směšnou berličku a ukázat ti, co se tady dělá zlobivým dětem?!" vyjekla jsem a ti dva se začali smát ještě víc. 

,, A vůbec, co tady děláte? Na tyhle šaškárny jsem už trochu stará, nemyslíte? A kde máte anděla?" chrlila jsem ze sebe otázky a ty dva na sebe spiklenecky mrkli. 

,, Proto jsme tady, Baby! Ty budeš náš anděl!" oznámil mi radostně Daniel s malou referencí na mé budoucí vystoupení a já na něj jenom vytřeštěně koukala. 

,, Na to jsi přišel jak? Nikam s váma nejdu, jsem ráda, že jsem doma v teple!" protestovala jsem se založenýma rukama. 

,, No tak, jsi moje jediná záchrana, Starková. Musím ségře zařídit Mikuláše, čerta a anděla. Je ještě malá a na tyhle věci věří a Denisa, se kterou jsem se původně domlouval, mě samozřejmě ditchla," zaprosil Dominik a já si povzdechla. 

,, No tak, mohla bys mu pomoct, když ti tehdy dofoukal ty gumy, co?" orodoval Daniel a já protočila panenky. 

,, Kdybych věděla, že to je od něj čistý kalkul, tak tu motorku sama na zádech dovleču na benzinku k pumpě...Co si mám oblíct? Nikdy jsem anděla nedělala," řekla jsem rezignovaně a Domin už se na mě vrhal, že mě radostí obejme. 

,, Hej, světče, drž si odstup, jo? Jsme tvorové ráje, tak ať to tak vypadá!" okřikla jsem ho rychle, protože Jan seděl v obyváku. 

,, Fakt díky moc, jsi nejlepší! Máme tu pro tebe roucho i křídla, koukej," řekl a vrazil mi do rukou něco jako pončo ušité z bílého prostěradla a velký bílý pár nasazovacích křídel. 

,, Dobře, no...Tak na mě chvíli počkejte, trochu se upravím, abych k vám pasovala, vy šašci," řekla jsem a tušila, že nastal okamžik, kdy se zákonitě musí potkat s Janem. Ti dva se zuli a šli za mnou do obýváku. Jan překvapeně vzhlédl od učebnice a ti dva na něj taky vypleštěně koukali. 

,, Ehm...Jan...Honzo, to jsou mí spolužáci Dan a Dominik, hoši, tohle je Honza, můj....Přítel," řekla jsem a všichni tři na mě zmateně hleděli. Jan asi proto, že si myslí, že jsem ho představila jenom jako kamaráda a ti dva proto, že jsem nezmínila, že bych někoho měla. Ups. 

,, Co tak koukáte všichni?!" okřikla jsem je s rudými tvářemi. 

,, Jan, těší mě," řekl Jan, který se vzpamatoval jako první. Další se vzpamatoval Dan. 

,, Já jsem Daniel, též mě těší," řekl a potřásl si rukou s Janem. 

,, Dominik, těší mě," řekl Domin ne příliš vesele a s Janem si taky potřásl rukou. Viděla jsem, jak příkře na sebe ti dva koukají, co se jim stalo? 

,, Hned přijdu," řekla jsem rozechvěle a vyběhla nahoru po schodech. Byla jsem dost nesvá z toho, že Jana nechávám samotného s těmi dvěma, ale na druhou stranu to pro něj bude dobrý trénink. Daniel je ukecaný jako stará Blažková, takže se s ním určitě bude chtít bavit. Přemýšlela jsem, jak se zušlechtím, abych vypadala míň jako já a více jako něžná nebeská bytost. Od čeho jsem tajná agentka, co navíc chodí na Halloween párty?! Přiskočila jsem ke skříni a oblékla si bílý rolák, bílé rifle a bílý svetr. Ze šuplíku jsem vytáhla dost realisticky vypadající blond paruku, co jsem dostala od Organizace. Stáhla jsem si vlasy a nasadila si ji. Hned vypadám andělštěji. Dokonce mám i modré kontaktní čočky. Rychle jsem si je dala a málem bych se ani nepoznala. Vypadám jako moje máma, když byla v mém věku! Což je dost pochvala, protože máma byla a je vážně kočka. Přidala jsem si tvářenku a spokojeně se na sebe podívala. Vtipné je, že normálně svými rysy vypadám přesně jako máma, ale barvu vlasů a očí mám po tátovi. A jak by můj škodolibý bratranec dodal, tak i knírek. Schovala jsem si do kapes mobil i klíče a přetáhla si přes hlavu to roucho. Nakonec jsem si nasadila křídla a rozesmála se. Fakt vypadám jako anděl. Teda až na to tmavý obočí, ale co už, s tím moc nenadělám!