Dohodli jsme se s Dominikem, že dneska u mě doma začneme nacvičovat to naše číslo z Hříšného tance. Záměrně jsem vybrala pátek, protože máma je s Janičkou u tety a Jan je s tátou v ordinaci. Bylo by totiž nanejvýš trapné pro nás všechny, kdyby u toho byli. Řekla jsem o tom Janovi, protože před ním nechci nic zatajovat, a nevypadal jinak rozhozeně, tak snad to tak doopravdy je. Začínám dost litovat toho, že jsem na to kývla, protože Domin s Denisou mezi sebou měli tu stejnou chemii jako Baby a Johny, ale co my dva?? Navíc je Denisa vyšší a dobře k Dominikovi seděla. Já se svými sto šedesáti pěti centimetry vedle skoro dvoumetrového Domina vypadám jako Vochomůrka vedle Křemílka. Ještě, že Jan je malinko nižší, jeho sto osmdesát devět centimetrů je akorát. Před dvěma lety bych dala všechno za to s Dominem tenhle ikonický kousek tančit, ale teďka mám Jana a navíc netuším, jak to mezi sebou s Dominem máme, pořád je mezi námi napětí. Vypravili jsme se k nám domů hned po škole. Doufala jsem, že táta s Janem přijdou co nejpozději, aby se ti dva nemuseli potkat. Probrala jsem se ze svých myšlenek a odemkla vstupní dveře. Spolu s Dominikem jsme se zuli a pokračovali dál do domu.
,, Nechceš něco k pití?" zeptala jsem se ho a pověsila si kabát.
,, Dám si vodu, dík," řekl a následoval mě do kuchyně. Vytáhla jsem ze skříňky sklenici, napustila mu do ní vodu a podala mu ji. On ji na jeden zátah vypil a dal mi ji zpět do ruky.
,, Chceš ještě?" zeptala jsem se ho se smíchem a on s jemným úsměvem zakroutil hlavou.
,, Teď ne, ale díky," řekl a chvíli jsme na sebe jen rozpačitě koukali.
,, Ehm...Půjdem?" zeptala jsem se a on rychle přikývl.
,, Jasně," řekl a společně jsme sešli do suterénu, kde jsme měli takovou menší domácí posilovnu. Táta tu měl činky, máma rotoped a další věci a já boxovací pytel. Ten tu vlastně není zase tak dlouho, box intenzivněji dělám "jen" rok a půl. Pod pytlem byla široká žíněnka. Mimoděk jsem se usmála, protože se mi téměř pokaždé povede ten pytel urvat z řetězu a táta už je lehce alergický na slova 'nová karabina, prosím'.
,, Tvůj táta boxuje?" zeptal se mě Domin udiveně. Já sklopila oči.
,, Nene, ten je můj. Boxuju už asi rok a půl," řekla jsem mu a on na mě vypleštil oči jak rosnička.
,, Tyvole, Starková, co tě to napadlo? Takovej chvístek jako ty a box? Kde vlastně vůbec trénuješ? Nevím, jestli jsem ti to říkal, ale taky boxuju, chodím trénovat do Sokolky každé úterý, " smál se Domin a já zvedla obočí. Nemůžu mu říct, že mě masakrujou nadpřirozeně silní lidi v ringu několik pater pod zemí v sídle tajné Organizace!!
,, Chodím soukromě trénovat s kamarádkou...A být tebou, tak bych se moc nesmála. Když mě lidi v ringu podceňujou, tak obvykle přijdou k úrazu," řekla jsem s jemným úšklebkem a on se rozesmál.
,, Musí to být hrozně roztomilý, jak bušíš do toho obrovskýho pytle a ten se ani nehne," smál se mi a já protočila panenky.
,, Dej mi chvilku, obleču se do něčeho sportovnějšího," řekla jsem a zamířila ven z místnosti.
,, V pohodě, taky na sebe hodim něco jinýho," řekl a já po schodech pádila do svého pokoje. Zatraceně, co si mám oblíct?? Neměla bych o tom moc přemýšlet a natáhnout si legíny, sportovní podprsenku a tílko. Jo, to udělám. Vyhrabala jsem zmíněné kousky ze skříně, popadla taneční boty a došla zpět za Dominikem. Když jsem vešla, tak seděl na žíněnce a rukou lehce rozhoupával boxovací pytel. Měl na sobě kraťasy a tričko. Doufala jsem, že jenom nevyhrabal starý tělák ze skříňky, takový odér bych fakt nepřežila. Nezmuchlaný vzhled trika mi dával naději, že bude čisté. Chvíli jsem se na něj koukala. Domin měl svoje rovné tmavě hnědé vlasy zase lehce rozcuchané, hnědé oči mu těkaly po místnosti a nad nimi se klenulo husté tmavé obočí.
ČTEŠ
Minulost v ohrožení [DOKONČENO]
Science Fiction,, Strážkyně 678, Strážkyně 705, byla vám přidělena mise," ozvalo se z oznamovacího panelu ve vstupní hale a já se rozechvěle otočila na Karolínu. Viděla jsem, jak se jí rozzářily oči jako mně. Na tuhle chvíli čekáme už od okamžiku, kdy jsme poprvé...