Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

41

,, Liano?" ozvalo se ode dveří a já vzhlédla. Jan se opíral o futra a vypadal, že má něco na srdci. 

,, Ano? Copak potřebuješ?" zeptala jsem se ho. 

,, Nevím, co si mám na takovou příležitost obléci, abych nevyčníval. Myslím ten pivní stolní tenis," zeptal se mě a já se zasmála. 

,, Miláčku, co jsem ti říkala, nemůžeš tam mluvit tak spisovně! Měl ses zeptat třeba takhle - Netuším, co si oblíct, abych nebyl jak pěst na oko. Myslim ten beer pong," řekla jsem a on protočil panenky. 

,, Dobře, dobře, odteď se budu víc snažit, slibuju. Víš, že mi to nejde přes pusu," řekl Jan otráveně. 

,, Já vím, že se snažíš, nic ti nevyčítám, Jane...Teda...Honzo. Tohle mi taky nejde přes pusu, ale bylo by pro všechny divné, kdybych ti říkala Jane," řekla jsem a on se pousmál. 

,, Poradíš mi teda, co si oblíct?" zeptal se mě a já se rozesmála. Opravdu se snaží mluvit jako já. On zvedl obočí. 

,, Co je? Řekl jsem něco špatně?" ptal se mě podezřívavě a já se rozesmála nanovo. 

,, Vůbec ne, řekls to naprosto správně...Teď ti najdem  něco, v čem půjdeš," řekla jsem pobaveně, čapla ho za ruku a táhla ho ke skříni. 

,, Jde jenom o pofel s kámoši, jak se mezi námi říká. V podstatě to znamená, že se jdeš poflakovat. Takže bychom se měli oblíct neformálně pohodlně, když budem hrát pinec. Takže...By sis klidně mohl vzít tohle tmavě modré triko, tyhle černé kalhoty a někde tu byl ještě pásek, moment," řekla jsem a prohrabovala šuplíky, dokud jsem nenašla tátův tmavě hnědý kožený pásek, ,, tady ho máš," dodala jsem a podala jsem mu ho. 

,, Děkuji," odpověděl mi a přetáhl si triko, co měl momentálně na sobě, přes hlavu. 

Já polkla, protože mě pohled na něj hrozně nažhavil. 

,, Ty jeden ničemo," řekla jsem tiše a on jen nechápavě zvedl obočí. 

,, Copak jsem ti zase provedl, hm?" zeptal se mě Jan a prstem mě dloubl do hrudi. Já kopla do dveří, abych je tím zavřela. 

,, Nestydatě a provokativně se tady přede mnou promenáduješ, přitom dobře víš, že před odchodem si už nic užít nestihneme, tsss," řekla jsem naoko vyčítavě a on se rozesmál. 

,, Tak je to tedy. Za jak dlouho musíme vycházet?" zeptal se mě Jan a já koukla na hodinky. 

,, Za patnáct minut," odpověděla jsem a on na mě spiklenecky mrkl. 

,, Myslím, že to s přehledem stíháme, miláčku," vydechl, shodil mě na postel a vrhl se na mě. Uuuuu, nečekané, ale vítané zpestření dnešního dne. Jan mi vyhrnul tílko a pusinkoval mě všude po hrudi. Já ale chtěla, abychom si dali pořádnou rychlovku ještě skoro oblečení, stejně jako tehdy v knihovně.