Už je to měsíc ode dne, kdy mě táta akutně dovezl do nemocnice kvůli prasklé cystě. Naštěstí se jim povedlo vaječník i mě zachránit, už je mi mnohem líp a mimo jiné - nebyla jsem těhotná!! Pořád mám sice zákaz se namáhat a táta s Janem až hystericky vyžadují jeho dodržování, ale lepší než drátem do oka. Mimochodem - můj táta je ten nejlepší táta na světě. Našel nějakou skulinku v předpisech a podařilo se mu Organizaci malinko vydírat tím, že můj stav způsobilo, že mě nutili jíst prášky bez lékařské konzultace, zkrátka trochu vystrčil růžky a já teďka sedím sice bez práce, ale taky bez obojku a s obnovenou tučnou rentou. Po celou dobu, co jsem se zotavovala, převzali otěže nacvičování Dan s Dominem a vždycky mi z každé zkoušky posílají aspoň deset videí, hlavně teda failů, což mě moc neuklidňuje, ale vždycky se směju tak, až mi tečou slzy. Mluvila jsem s doktory a už můžu pomalu začít nacvičovat. Doufám, že se mi povede za tak krátkou chvíli dokonale zvládnout roli Baby, abych sobě a celé třídě neudělala ostudu. Ve chvílích nudy jsem si upravila šaty, protože jsem v pase štíhlejší, ale nahoře trochu plnější než moje drahá spolužačka Denisa. Uslyšela jsem cinknutí messengeru a popadla mobil. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že za přezdívkou Johny se skrývá Dominik, protože on mi ji změnil na Baby a já samozřejmě nemohla zůstat pozadu.
Johny: Nazdar, Baby, nechtěla by sis jít zaplavat?
Baby: Nazdar, Johny, co tě to zas napadlo? 🤨
Johny: Tys neviděla Hříšný tanec? 🤔
Johny: Tu zvedačku cvičili v jezeře a tady žádný nemáme.💁🏽
Johny: Kromě zamrzlýho rybníka mě tím pádem nenapadlo nic lepšího než plovárka.
Johny: Půjdeš??
Baby: Kdy?
Johny: Dneska. Vyzvedl bych tě za půl hoďky, co říkáš?
Baby: Ok, domluveno.
Odepsala jsem a položila mobil. Cvičit tu zvedačku ve vodě vlastně není vůbec špatný nápad. Sice jsem zmutovaná příšerka s nadlidskou silou, ale ten měsíc zevlování mi na síle fakt nepřidal. Navíc, Dominik je hrozně vysoký a já musím mít dostatek síly na to se odrazit tak, aby mě pak dokázal zvednout. Taky jsem dlouho na plovárně nebyla a ráda se po tom zvedání na chvíli naložím do vířivky. Vrhla jsem se ke skříni a šla prohrabat svoje plavky. Snažila jsem se najít jednodílné, protože asi několikrát spadneme a nechci riskovat ztrátu horního, nebo nedej bože dolního dílu. Tady jsou! Mám černé jednodílné plavky s vycpávkami, takže se nemusím bát, že tam budu jak nahá. Nachystala jsem si batoh, kam jsem po chvíli umístila ručník, sprcháč a sáček na mokré plavky. Ani jsem se nenadála a Domin už byl před barákem. Zamávala jsem na něj a otevřela dveře.
,, Čau, Domine, jsi ready na naše velké číslo?" smála jsem se a on se rozesmál.
,, Jak nikdy, Starková, " odpověděl mi a já se posadila.
,, To je dobře."
,, Než pojedem, tak jsem se chtěl přesvědčit, jestli už jsi v pořádku. Ne jenom, že si myslíš, že jsi v pořádku. Podobný věci nejsou sranda," řekl Domin a zvedl obočí. Já protočila panenky.
,, Jsem už v pohodě, neměj strach, " odsekla jsem mu a on se rozjel.
,, Budu ti teda věřit," řekl a zahnul za roh.
,, Jsem ráda, že konečně vypadnu z baráku, kde mě nikdo nenechá si pomalu ani přisunout židli. Poprvé je to roztomilé, ale po měsíci mě to neskutečně vytáčí už, kurva," postěžovala jsem si a Dominik se zasmál.
ČTEŠ
Minulost v ohrožení [DOKONČENO]
Science Fiction,, Strážkyně 678, Strážkyně 705, byla vám přidělena mise," ozvalo se z oznamovacího panelu ve vstupní hale a já se rozechvěle otočila na Karolínu. Viděla jsem, jak se jí rozzářily oči jako mně. Na tuhle chvíli čekáme už od okamžiku, kdy jsme poprvé...