Můj sen <3

Odjezd :33

Sbalím si poslední věci do mého malého kufříku. A už ťuká mamka na dveře:,,Zlatíčko? Auto už čeká," usměje se, ale já cítím, že ji něco tíží. ,,Co je, mami?" zeptám se překvapeně. ,,Už máš sbaleno?" zeptám se jí ještě. ,,Ne, zlatíčko, nemám. A ani si balit nebudu..." řekne. ,,Co to povídáš?" zeptám se překvapeně. ,,Jasně, že budeš. Pojedeme spolu do žurnalistické agentury a budem tam chvíli bydlet!" usměju se v naději, že si to mamka rozmyslí. ,,Ne, sweetie, nepojedu. Asi jsi to pochopila špatně, beru. To není pro NÁS, to je pro TEBE..." řekne. ,,Co-cože?" zeptám se překvapeně. ,,Promiň, zlato. Ale ta paní je určitě moc milá! A všichni tam určitě také budou takoví jako je Morgana! Bude to fajn, uvidíš!" přes slzy, které se jí nahromadili v očích se na mě usmála. Kývla jsem. ,,Na jak dlouho to je?" ,,Prý ve tvém vyjímečném případě, možná i na pár měsíců," řekla a slzy v očích se jen zaleskly. ,,Je to jedinečná příležitost..." začnu opatrně...,,Ano, jistě, já vím! Ne, promiň...Jistě, jeď tam! Musíš tam jet! Jen...nikdy jsem bez tebe nebyla tak dlouho!" řekla a okamžitě si setřela veškeré slzy. Přikývnu a také se mi nahromadí slzy v očích. Dole zatroubí taxík. ,,Musíme jít..." řekne tiše a zvedne ke mě smutné tmavé oči. Přikývnu, zvednu si kufr a neupřímně se usměju. ,,Bude se ti tam líbit, zlatíčko," uslyším. Tohle neznělo jako máma....,,Děkuju," pomyslím si a pomyslně se usměju. Už se neozve. Dole už čeká Morgana a nervózně se kouká na hodinky. ,,No konečně," usměje se. Oplátím jí úsměv a otočím se k mamce. Té ženě, která při mě stála vždy. Té ženě, která mě nikdy neopustila. Té ženě, která mi pomáhala v každé bolesti. Té ženě, která je moje máma. Té ženě, kterou teď CHCI na nějakou dobu opustit...Jsem mizerná dcera...Ale..Je to začátek něčeho nového. Otočím se k mámě, přitisknu se k ní na dobrých pět minut a nastoupím do auta společně s Morganou. Dívám se za sebe do té doby, dokud se mi máma docela neztratí z očí. Celou dobu tam stojí a mává, ale potom už ji nevidím. ,,Jakpak se cítíš, drahoušku?" usmála se přívětivá Morgana.