Konečně jsem k ránu usnula. Po chvilce se mi hlavou honí sen a já se jen nestačím divit. S dívkami se převlékáme v dívčí šatně. Když se obléknu odcházím na záchod. Cestou procházím kolem klučičí šatny , kde vidím krásné tělo Jana. Musím přiznat , Jan byl vždy ten nejkrásnější kluk jakého jsem poznala. Hned vedle je jeho dvojče Jiří. Jeho tělo je podobné tělu Jana, ovšem není až tak krásné. Musím svůj pohled sklopit k zemi a zrychlit chůzi. Dojdu na záchod a sednu si k umyvadlu. Hlava mě bolí od myšlenek na dvojčata.
/ Vždyť jsem zadaná... Petro./ Jedna myšlenka střídá druhou. Najednou se otevřou dveře. Zvednu pohled a vidím Jana. Přišel ke mě.
"Petro ? Jsi v pořádku ?"
Jen se usměji a kývnu.
" Viděl jsem tě. Viděl ty oči jak jezdili po mém těle." ušklíbl se a podřepl si tak, že jsme měli obličeje vedle sebe.
Dívala jsem se mu do očí aniž bych mu odpověděla. Pohled mi celou dobu opětoval. Z ničeho nic se zvedl a za ruku mě vytáhl na nohy.
" Já vím, že mám krásné tělo"znovu se ušklíbl, ale tentokrát mě jemně pohladil po tváři a odešel.
Ještě dobrou chvíli jsem pozorovala dveře. Poté jsem odešla. V tělocvičně jsem na hrazdě byla ve svém živlu. Cítila jsem pohled v zádech, ale něco mi nedovolilo otočit se. Po tělocviku jsem šla do společných sprch. Osprchovala jsem se. Začala jsem hmatat po ručníku.
" Do prdele.... To si ze mě dělá někdo už legraci!" Rozkřikla jsem se přes celé sprchy.
" Promiň, ale ta růžová věc jménem ručník je teď vedle na mě." Ten hlas bych poznala všude. Vystrčila jsem hlavu, podívala se již po několikáté za dnešek do těch očí a začala jsem křičet.
" Honzo!!! Okamžitě mi to vrať! "
Usmál se na mě.
" Ale no taak Petro. S radostí." Sundal ručník a odhalil své tělo se vším všudy. Chvilku jsem Nedůvěřivě hleděla poté jsem vzala do ruky ručník a zmizela za závěsem. Počkala jsem až odejde. Zmizel. Hodila jsem kolem sebe ručník a zmizela do šatny. Oblékla jsem na sebe upnuté červené šaty a kolem krku si dala náhrdelník od přítele. Úsměvem, který mi celou dobu zdobil tvář zmizel. Chňapla jsem aktovku a odešla na autobus. Celou cestou v autobuse jsem přemýšlela nad tím co se to stalo.
Z ničeho nic jsem vedle sebe slyšela hlas.
" Jak se těšíš na zítra? V hotelu máme pokoj vedle dvojčat. Slyšela jsem, že jsi měla nějaký incident s Honzou."
Kateřina.. Jak jinak. Musela jsem se usmát.
" Neměl mi ukrást ručník. Už by měl nosit svůj"
Zasmála se a hodila po mě její rukavici. Doma jsem si zabalila a čekala na další den.
..........
Další den jsem seděla už v sedm ráno v autobuse. Kačka vedle mě vyzvídala kdo všechno s námi bude na patře a co mají v plánu.
Dojeli jsme na hotel. Pokoj jsme měli ve třetím patře.
" Petro! Doufám, že máš ručník navíc. Včera mi fakt vyhovoval!"
Honza na mě křičel ze svého pokoje. Vystrčila jsem hlavu ze dveří a uviděla jeho krásnou hruď.
" Pojď chci ti něco ukázat."
Zmateně jsem se na něj podívala, ale i tak jsem k němu šla. Vešla jsem do jeho pokoje. Byl tam sám. Jeho oči mě sledovaly. Sledovaly každou křivku mého těla. Poté přistoupil blíže a políbil mě. Já mu polibek opětovala. Za chvilku jsme leželi vedle sebe v jedné posteli a tiše oddychovali.
Otevřeli se dveře. Schovala jsem se pod peřinu.
" Honzo vole, učitelka tě hledá a Petru jsi neviděl ?"
" Brácha mizni vole."
Uslyšela jsem jak se dveře zabouchly. Pomalu jsem vystrčila hlavu. Jiří tam stále stál a usmíval se. Zrudla jsem. Honza mě pohladil po vlasech.
" Tak já ji řeknu, že jste se zase provokovali tomu uvěří"
Tentokrát opravdu odešel.
/////////////
Možná to bude znít divně, ale toto byl můj dnešní sen. Honza a Jiří byli mí spolužáci a Honzu jsem považovala za nejhezčího kluka třídy.
