𝐾𝑎𝑝𝑖𝑡𝑜𝑙𝑎 22.

57 8 6
                                    

Budík na mobilu se mi spustil až moc brzo

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Budík na mobilu se mi spustil až moc brzo. Zvedla jsem ruku, abych zastavila to protivné pípání, které mi drásalo uši. Prsty mi narazily do něčeho horkého a měkkého. Otevřela jsem oči a zjistila, že se na mě Jungkook dívá. Přetáhla jsem si v rozpacích polštář přes obličej, ale on se jen zasmál.

„Taky dobrý ráno."Zamnul si paži. Zírala jsem na něj a sumírovala si omluvu. Jak dlouho se na mě díval? „Jsi roztomilá, když spíš," zažertoval a já se prudce posadila. Byla jsem si jistá, že vypadám hrozně, tak jako vždycky ráno.

Podal mi telefon. „Na co je ten budík?" Konečně jsem ho vypnula a slezla z postele.

„Chci se jít dneska podívat po nějakým autu, ale ty klidně můžeš jít." Zamračil se.

„Seš teda ranní ptáče." Stáhla jsem si vlasy do ohonu, aby nevypadaly jako vrabčí hnízdo.

„Ale docela jo... jenom tě s tím nechci otravovat." Asi to znělo drsně, jako bych ho vyhazovala. Jenže jsem čekala, že každou chvíli začne být hrubý on.

„Neotravuješ. Můžu jít s tebou?" Rozhlížela jsem se po pokoji a přemítala, jestli jsem ho dobře slyšela. Konečně jsem se podezíravě obrátila k němu.

„Podívat se po autu? Proč bys to dělal?"

„A proč musím mít důvod? Ty se chováš, jako bych tě chtěl někde podříznout nebo co." Zasmál se a vstal. Prohrábl si rukou vlasy.

„Jen mě zaskočilo, že máš po ránu tak veselou náladu... a že chceš se mnou někam jít, místo abys mě urážel," přiznala jsem. Otočila jsem se k němu zády a posbírala svoje oblečení a toaletní taštičku s věcmi do koupelny. Potřebovala jsem si dát sprchu, než někam vyrazím.

Jungkooka asi moje upřímnost zaskočila, ale naléhal dál. „Užijeme si to, čestný slovo. Nech mě, ať ti ukážu, že... že umím bejt milej. Jen jeden den."

Jeho úsměv byl tak kouzelný a přesvědčivý. Jestli se ale Jackson dozví, že u mě Jungkook strávil noc, v mé posteli, že mě ve spánku objímal, rozhodně se se mnou rozejde. Nevím, proč jsem se ztráty Jacksona pořád tak děsila. Možná to bylo kvůli strachu, co řekne máma, když se rozejdeme. Nebo mě k Jacksonovi pořád poutaly společné zážitky. Vždycky jsem se na něj mohla spolehnout a měla jsem pocit, že jemu i sobě dlužím pokračování našeho vztahu. Hlavním důvodem bylo asi vědomí, že Jungkook mi nemůže dát takový typ vztahu, o jaký stojím a jaký bych s ním chtěla mít.

Dlouze jsem se ztrácela v myšlenkách a nakonec došla k závěru, že poslouchat Jungkookovo tiché oddychování ze spánku stojí za to, aby se mnou už Jackson nikdy nepromluvil.

„Země volá Miu!" houkl na mě z druhé strany pokoje Jungkook a já sebou trhla. Tolik jsem se zabývala svým vnitřním bojem, že jsem na jeho přítomnost v pokoji úplně zapomněla.

„Stalo se něco?" zeptal se a popošel ke mně Ne, nic, jen jsem si konečně přiznala, co k tobě cítím a že od tebe chci mnohem víc. Jenže vím, že tobě nezáleží na nikom, a zvlášť ne na mně.

„Jen uvažuju, co si mám vzít," zalhala jsem.

Zadíval se na hromádku věcí v mé náruči, ale nakonec jen s hlavou na stranu prohodil: „Tak můžu jít s tebou? Bude to pro tebe snadnější - nemusíš jezdit autobusem."

To je pravda. A třeba si to spolu užijeme.

„Tak jo," souhlasila jsem. „Dej mi chvilku, abych se nachystala." Vykročila jsem z pokoje a on šel za mnou.

„Co to děláš?" zeptala jsem se ho.

„Jdu s tebou."

„Ale já jdu do sprchy," zahoupala jsem před ním toaletní taštičkou. Vytrhnul mi ji.

„To je náhoda - já taky!" Zatracená společná umývárna. Jungkook mě obešel a otevřel bez ohlížení dveře. Musela jsem ho dohonit a chytit za tričko.

„Fajn, že jdeš se mnou," ušklíbl se na mě.

„Den ještě nezačal a už mě provokuješ," rýpla jsem si do něj. Proti nám vycházel z koupelny hlouček dívek. Ani se nesnažily zamaskovat, jak na Jungkooka zírají.

„Dámy," uklonil se jim a ty holky se rozchichotaly jako puberťačky. No, možná na to mají ještě nárok, ale připadalo mi, že vysokoškolačky už by se mohly chovat dospěle.

 No, možná na to mají ještě nárok, ale připadalo mi, že vysokoškolačky už by se mohly chovat dospěle

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Máme tady takovou krátkou kapitolu. Slibuju že příští bude delší, já vím že tahle kapitola je nudná - a taky sní nejsem spokojená. ❤️💋

🍀💘704 slov💘🍀

𝙵𝚘𝚛𝚎𝚟𝚎𝚛 𝙾𝚛 𝙽𝚎𝚟𝚎𝚛 (𝒥.𝒥𝓀)Kde žijí příběhy. Začni objevovat