Magie nás spojila, ať nás tedy člověk nerozdělí -HPFF

18.

Odcházel celý zmatený. Ta holka se zbláznila! Jak jakože ruší jejich zásnuby?! Ne že by se v ten okamžik necítil jako ten nejšťastnější člověk na světě, ale po chvíli mu to došlo- všechno to skrývání, zatajování... všechna práce minulých let, která ho stála hodně, by se vypařila do prázdna. Stálo by mu to za to? Stejně by musel skrývat pravdu o Removi jako před tím. Jediné, co by se změnilo, tak by se nemusel cítit stále špatně, kvůli podvádění své druhé polovičky. Tím by ji ovšem vystavil nebezpečí, což mu připadalo stále jako horší varianta.
„Co ti chtěla?" zeotal se ho Remus, který se vynořil ze stínu. Zněl hodně žárlivě. Nedalo mu to, aby si nezažertoval. „Chtěla vyplnit manželskou povinnost ještě před svatbou," pověděl s rozradostněným hlasem. Všechny vlkodlakovy rysy ztvrdly. „Jestli se tě ona tebo ty jí jen pokusíte dotknout, tak jí zardousím," oznámil naprosto vážně hnědovlásek. Sirius v tom poznal ozvěnu vlka a rozhodl se svého milovaného už déle netrápit. „V klidu, nikdy bych se jí ani nehtem nedotkl, jen mi oznámila, že chce zrušit naše zasnoubení." Výraz tváře druhého mladíka se změnil k nepoznání. „Naprosto vážně?" Přikývl. Ačkoliv stáli stále na chodbě, Remus ho objal vší silou (která ještě nelámala kosti). „Hej," smál se Sirius tiše. Snad... snad bych to měl přeci jen zvážit jako možnost, napadlo ho při pohledu na šťastného nebelvíra.
_______________________

Dneska měl nebelvír první famfrpálový tréning s novým týmem. Regulus to věděl, protože to nenápadně vyloudil z Křiklana. Původně chtěl jít jen trochu škodit, ale nakonec zůstal jen schovaný před zraky ostatních a sledoval, jak tým pracuje. James Potter věděl, co dělá. Nové lidi přidal k těm služebně nejzkušenějším, aby zapadli do týmové hry. Regulus by se tím klidně inspiroval, ale věděl, že u zmijozelů by se setkal s neúspěchem. Vlastně tou strategií ničeho nedosahoval- stejně každý z nich hrál na jiném postu, takže se nemohli nijak učit navzájem. Nemělo cenu to zkoušet, ujistil se tvrdě. Ale i tak... nedokázal přestat obdivovat Potterovu odvahu a píli. Zůstal ať do konce tréninku, pak se potichu vypařil.
______________________

„Lily?" zeptal se nejistě. „Hm," odpověděla mu. „Pamatuješ si, proč jsem tě měl vlastně rád?" Lily se na něj překvapeně otočila. „Proč? Uvědomuješ si, že mám spřízněnou duši, ano?" zeptala se starostlivě. Když se ptal, nenapadlo ho, že jeho slova dokáže pochopit v takovém vyznamu, proto rychle přispěchal s vysvětlením: „Ne! Neboj, ty už jsi pro mě jen kamarádka. Spíš mě jen zajímalo, jak poznám, že se mi někdo líbí." Konec už dodával nejistě a rozpačitě. „Nachází se snad někdo na obzoru?" zeptala se ho s jiskřičkami v očích. „To právě nevím," povzdechl si. Jenže Lily už byla přesvědčená, že jde o něco víc, a rozhodla se, že se postará o to, aby její kamarád získal, co si přál (Ona doufala, že jde skutečně o vztah.) „Myslím, že jsi tenkrát hlavně mluvil o vzhledu, ale vím, že tak povrchní nejsi. Možná by ses raději měl zeptat Siriuse, jste nejlepší kamarádi, určitě něco ví," dodala bezmyšlenkovitě. James s sebou lehce cuknul, to jí vyrušilo z přemýšlení. Lily hlavou proběhla šílená myšlenka. „To tu mluvíme o S..." „U Merlina ne!" James vyladal ještě zděšeněji než předtím, což i byl. Samozřejmě, že nešlo o jeho nejlepšího kamaráda! „Tak o koho?" Povzdechl si. Stejně by to zjistila, a jí mohl aspoň důvěřovat. „Regulus."
________________________

Nepřipadal si zrovna příliš jistě, když otvíral dveře od pokoje, aby se zeptal svého nejlepšího přítele, proč se tenkrát zabouchnul do Lily, aby si ověřil, jestli se mu to nestalo znova, s tím drobným rozdílem, že se jednalo o Tichošlápkovova mladšího bratra. Právě z toho důvodu dveře otevíral s očima upřenýma do země.
„Siriusi, nevíš náhodou..." zarazil se. Něco se zdálo špatně. Zvedl hlavu, aby stihl ještě vidět, jakjeho dva nejlepší kamarádi odskakují jeden od druhého. Výjimečně mu ani netrvalo tak dlouho, aby pochopil, co práce viděl. O to hůř se mu to zpracovávalo. „Ehm... dostanu aspoň vysvětlení?" zeptal se jen tak, aby nějak zastavil ticho. „Ehm... no... asi... asi by to chtělo... že?" dostal ze sebe černovlásek. Přikývl. Remus v tu chvíli už lovil z nočního stolku čokoládu. „Posaď se," doporučil brylatému mládenci, když mu podával ještě nenačatou tabulku. Poslechl ho.
„Takže, abych to nějak objasnil... VeskutrčnostijemůjdruhRemusužodpatéhoročníkualedvacetosmaajejíbroblémy..." vychrlil Sirius. Remus si jen povzdechl. „Jsme Druhové, ale kvůli Siriho rodině je třeba to držet v naprosté tajnosti... proto i před vámi," vysvětlil mírně.
Všichni tři z vývoje situace měli smíšené pocity. Rem i Siri cítili uvolnění od břemene tajemství, ale zároveň se báli, co se stane, pokud to zjistí i jiní. James zas pociťoval radost za své přátele, kterou ovšem ztrpčoval pocit samoty- zůstal sám bez Spřízněné duše. A k tomu ten zvláštní pocit kolem Reguluse. Jak se v takovéhle situaci mohl vůbec ptát? „Jsem za vás vážně rád a nezlobím se, chápu to a udržím to v tajnosti," prohlásil co nejklidněji, aby je příliš netrápil. Vysloužil si dlouhé objetí od obou dvou. Trochu pomohlo od té tupé bolesti prázdnoty, ale jen trochu. „Díky Dvanácteráku," smál se šťastně Tichošlápek . „Co jsi před tím potřeboval?" „Vlastně nic důležitého," mávl nad tím rukou. Přišel s tím v nevhodnou dobu. Stejně se spketl, jak by se mohl zamilovat do mladšího bratra svého nejlepšího přítele, ještě když patří
ke slizkému zmijozelu? To nepřicházelo v úvahu. „Takže, proto jsi se naučil přeměňovat dřív než my?" zeptal se najednou. Prostě ho to rak napadlo a potřeboval změnit směr myšlenek. „Jo, potřeboval jsem tenkrát myslet i na jiné věci, a chtěl jsem Removi pomoct," přikývl Sirius. Zároveň se přesunul do Remusova klína. Vážně se cítil volněji, když to jeho nejlepší kamarád konečně věděl, ani se neobával, že on by to prozradil. Spíš ho trápilo, že když to zjistil on, můžou i jiní. A přesněji třeba Regulus s matkou... To nemohl v žádném případě dovolít, jinak by rovnou mohl spáchat sebevraždu. A upřímně řečeno, na to si svého života přeci jen vážil dost. Nechtěl už víc pochmurných myšlenek, a tak se trochu víc schoulil do bezpečí Remusova teplého objetí. Tam se cítil nejbezpečněji na světě.
_________________________

Ahojky!
Slibovaná kapitolka je tady. Jak už jsem psala do komentářů, blížíme se pomalu ke konci. Chtěli byste spíše happy end nebo smutný? Mám vymyšlené oba, takže rozhodnutí je na vás. :D
Vaše
Františka