𝐾𝑎𝑝𝑖𝑡𝑜𝑙𝑎 23.

58 7 11
                                    

Po dopoledni stráveném ve společnosti plešatých prodejců ojetin jsem usoudila, že nákup nechám na jindy

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Po dopoledni stráveném ve společnosti plešatých prodejců ojetin jsem usoudila, že nákup nechám na jindy. Asi se budu muset podívat někam dál, ale dneska jsem na to neměla náladu. Rozhodli jsme se koupit si oběd u okénka drive-inu, a když jsme jedli v autě, Jungkook mě překvapil historkou o tom, jak Taeho vloni zatkli, protože se pozvracel v restauraci.

Den byl mnohem příjemnější, než jsem čekala. Konečně jsem začala mít pocit, že můžeme oba vydržet do konce semestru, aniž se budeme snažit navzájem zabít. Cestou zpátky do kampusu jsme jeli kolem hezkého zmrzlinářství a já přiměla Jungkooka, aby tam zastavil. Sténal a dělal, že se mu vůbec nechce, ale viděla jsem, jak skrývá úsměv. Řekl mi, abych si šla sednout, že nám přinese poháry s jogurtovou zmrzlinou, a vyz-dobil je všemi možnými sladkostmi a sušenkami. Vypadalo to hrozně, ale přesvědčoval mě, že jen tak to stojí za to. Nakonec chutnaly báječně, ale dokázala jsem sníst jen polovinu svého poháru. Jungkook ovšem spokojeně zbaštil svůj a dojedl i po mně.

„Jungkooku?" ozval se mužský hlas.
Jungkook škubl hlavou a přimhouřil oči. Vedle nás stál muž s taškou v ruce. Ve druhé držel přenosný tác plný kelímků zmrzliny.

„Ehm, ahoj," zamumlal Jungkook a já okamžitě uhodla, že to je jeho otec. Byl vysoký a svalnaty jako Jungkook, měl stejný tvar očí, jen ty jeho byly temné černé. Jinak se ale nemohli víc lišit. Jungkookův táta měl na sobě šedivé kalhoty a pletenou vestu. Trochu prošedivělé tmavé vlasy měl pečlivě učesané a choval se s chladnou profesionalitou. Dokud se neusmál. Úsměv měl stejně vřelý jako Jungkook, když se zrovna rozhodl chovat mile.

„Dobrý den, já jsem Mia," představila jsem se zdvořile a natáhla ruku. Jungkook se na mě zamračil, ale já si ho nevšímala. Sám nevypadal, že by nás chtěl seznámit.

„Těší mě, Mio. Já jsem Jungkookův otec, Joon," odpověděl a potřásl mi pravičkou.

„Tys mi neřekl, že máš přítelkyni, Jungkooku -musíte spolu přijít na večeři. Přijďte dneska, ano? Anet uvaří něco dobrého. Je skvělá kuchařka." Chtěla jsem zabránit Jungkookovu výbuchu a vysvětlit jeho otci, že nejsem přítelkyně jeho syna, ale předešel mě.

„Dneska nemůžeme. Jdeme na večírek, a Mia by stejně nechtěla," odsekl mu. Až jsem se zajíkla nad tím, jak Jungkook s tátou mluví. Joon se zatvářil zklamaně. Bylo mi ho líto.

„Vlastně bych přišla moc ráda. Kamarádím taky s Yoongim, máme pár společných předmětů," vložila jsem se do toho a Joonovi se vrátil na tvář úsměv.

„Vážně? To jsem rád. Yoongi je moc fajn kluk. Byl bych moc rád, kdybys k nám přišla, Mio." Cítila jsem, jak se do mě propaluje Jungkookův pohled, když jsem se zeptala: „Děkuju, a v kolik máme přijít?"

„Máme?" opakoval Joon a já přikývla. „Tak... třeba v sedm. Musím Anet včas varovat, aby mi neutrhla hlavu," zažertoval a já se usmála.

Jungkook zlostně zíral do skleněné výlohy.

𝙵𝚘𝚛𝚎𝚟𝚎𝚛 𝙾𝚛 𝙽𝚎𝚟𝚎𝚛 (𝒥.𝒥𝓀)Kde žijí příběhy. Začni objevovat