Beautiful darkness

My little princess

Probudila jsem se tak, jak jsem usnula. Usmála jsem se na Edwina.
,,Kolik je?" Zeptala jsem se.
,,Bude dvanáct..."
Začala jsem se zvedat. Tolik ? Sakra, autobus mi ujel před půl hodinou. Další jede až ve čtyři. Povzdechla jsem si a rukou si prohrábla vlasy.
,,Copak?" zeptal se starostlivě Edwin.
,,Ujel mi autobus a mám hlad." začala jsem se smát.
,,Něco ti koupím a pak tě odvezu domů. "
,,Lákavá nabídka...Co by sis za to přál?"
Pokrčil rameny. Sedla jsem si obkročmo na něj,rukama se zapřela o zeď a přiblížila rty k těm jeho. A pak se střetly. Polibek byl tak něžný a zároveň plný energie. Odtáhla jsem se a sedla si zpátky.
,,Promiň..." šeptla jsem.
Zvednul mou bradu a zadíval se mi do očí. Pak se ke mně sklonil a dlouze mě políbil. Jeho rty byly tak měkké a hebké. Chtěla jsem aby ten okamžik trval věčně.
,,Mám pro tebe překvapení! " zašeptal. Odešel a já se spokojeně usmála. Po chvíli se vrátil se zakrytým košíkem.

---------------------------
Právě jsme vešli do výtahu jednoho z mrakodrapů hlavní třídy.
,,Táta tu pracuje a já znám jedno moc hezký místo." zašeptal mi do vlasů.. Vyjeli jsme do nejvyššího patra a pak vystoupali schody.
Vystoupili jsme na střeše.
,,Páni! To ...to je..." hledala jsem ty správná slova.
,,....nádhera!"
Byl tam nádherný výhled. Došla jsem až na okraj a držíce se zábradlí jsem se podívala dolů...
,,Víš, vždycky když jsem tady, uvědomím si, jak jsme my lidé titěrní, namyšlení a nicnechápající. Jsme pouze figurkami v našich hrách. Víme toho hrozně málo, téměř nic. Nemáme nic pod kontrolou i přes to, že si to pořád namlouváme..." odmlčel se.
,,Co si myslíš ty?"zněla jeho otázka.
,,Myslím že máš pravdu, souhlasím s tebou... a ...a zároveň si myslím, že jsou věci které nejsou předurčené k tomu, abychom je věděli. Jestli přijde konec světa, a jako že všichni tvrdí že přijde, bude to tehdy až toho zjistíme moc. A proto se můžeme dál povrchně starat o zbytečné věci, tak jako doposud. Myslím, že je to stejné jako se systémem. Všichni si na něj stěžují. Ale bez něj, bez něj by nebylo nic. Existují opravdu špatné systémy a systémy bez kterých bychom se neobešli, jsou takové menší zlo... Ať se snažíš sebevíc, lidská povaha je prostě nevyzpytatelná! Byl by tu ještě větší chaos..." teď jsem se zase odmlčela já.
,,Dává to nějaký smysl?" optala jsem se.
,,Jistě! Víš, všichni mě vždycky měli tak trochu za blázna a to co jsem říkal jim přišlo jako bláboly... "
,,Jsou lidé kteří ví více a lidé kteří ví méně. Lidé kteří cítí více a ti kteří cítí méně. ...v ničem jiném to není." Odpověděla jsem mu mou úvahou.
,,Už ti někdy někdo řekl že jsi úžasná? "
,,A tobě že jsi ta nejlepší bytost na světě? "
Následovala salva polibků. On mě laskal svými rty a já mu přejížděla rukama po zádech. Po dlouhé době, když jsme byli alespoň částečně nabažení tím druhým jsme si lehli na deku a Edwin otevřel láhev vína dříve se ukrývající v košíku.
,,Edie? Přemýšlel jsi někdy nad budoucností?"
,,Čí budoucností?"
,,Tvojí přeci, hlupáčku!"odvětila jsem s lehkým úsměvem na rtech.
,,Mnohokrát....a nezjistil jsem vůbec nic... proč se ptáš?"
,,Nevím jestli je gympl to pravé ořechové pro mě.." špitla jsem.
,,Chápu tě... spolu to vyřešíme, ano?"
Přikývla jsem na znamení souhlasu. Vztáhnul ruku a pohladil mě po tváři.
,,Jsi krásná, Katie..."
Zhluboka jsem se nadechla.
,,Ty mi to nevěříš? Proč?" zeptal se udiveně.
,,Já..já nejsem krásná! Nejsem nijak hubená, vysoká jako trpaslík, obyčejně hnědé oči a vlasy krátké po ramena, ne dlouhé jak se to teď nosí....."
Hodil skleničkou o zem a ta se roztříštila na tisíc kousků. Byl tak rozhněvaný až jsem se lekla.
,,Copak doprdele nechápeš, že mě totálně nezajímá, co se teď nosí? Je tak těžké pochopit že tě miluju takovou jaka seš?"
,,Pro mě jsi dokonalá právě taková..." dodal už jemným hlasem.
,,Je to pro mě těžké! Máma mě pořád kritizuje,ostatní o mě jen stěží zavadí pohledem a těžko si o sobě myslet že jsem úžasná. " řekla jsem se slzami v očích.
Přitáhl si mě do objetí. Byl to uklidňující pocit.
,,Jsi moje princezna, moje dokonalá krásná princezna. Už nikdy nezpochybňuj sama sebe, rozumíš?" Zašeptal a já si najednou připadala, že někam patřím.

Tak nová kapitola je tu. Tradá! Doufám že vás potěšila tak jako mě. :)
Love you, guys! :****