Emily
,,Vstávat!!", slyším mámin otravný hlas, jako každé ráno. Nikdy si na to nezvyknu. Na co? Na to debilní ranní vstávání. V 6:00. Jasně, že to nezní tak hrozně, ale nejhůř to zní pro človeka, který večer čumí asi do dvanácti do mobilu...
,,Už jdu!", zařvu hlasem, aby z něj bylo co nejvíc poznat mé "nadšení". Ležím se zabořenou hlavou do černého polštáře, ve svojí emo ložnici, kde trávím ostatně celý svůj zatracený život. Skoro z ní nevylezu, protože jenom tam se cítím příjemně, uvolněně, a někdy dokonce i líp než dole ve společnosti svých dokonalých rodičů. Moji rodiče jsou totiž vystudovaní doktoři a nutí mě den co den do nudného učení s hláškami tipu bude se ti to hodit na vysokou školu, nebo nechceš přece skončit na ulici. Ach bože. Upřímně? Mě by bylo úplně jedno kdybych skončila na ulici. Stejně nemám co ztratit.
Najednou slyším rány na dveře. Zase moje máma. Vytrhla mě, jako vždy, z příjemného polehávání. Dveře se rozlítly, a v nich stála, s rudým obličejem. Přiběhla k mojí posteli, a začala se mnou házet do vzduchu, lechtat mě a při tom řvát : ,,Dělej, příjdeš pozdě do školy!" ,,No jo. Nech mě chvíli ležet." Odbila jsem jí, a ona odešla z pokoje. Po pár vteřinách ale vešel do pokoje můj mladší bratr Aron. Začal mi hopsat na posteli, tak vysoko, že ze strachu, aby mi neshodil něco z poličky, mě donutil vstát. Ach, jak já ho nesnáším! Vyplazila jsem se z pokoje, po schodech až do kuchyně, kde čekala moje natěšená matka, s tím blbým úsměvem.
,,Jak se ti spalo?". Co jako mohla čekat za odpověď? Výborně maminko, vůbec jsem nekoukala večer do mobilu. Jasně. ,,Špatně, jako vždy." odvětila jsem naštvaně. Kopla do sebe jeden malý hrnek čaje, a vylezla nahoru po schodech. Hodila jsem na sebe černé rifle, koženou bundu a červené conversky a bez rozloučení vyšla z domu. Do školy jsem se jako každý ráno loudala, abych měla alespoň pár minut na pročištění mojí hlavy. Dneska mi přišlo, že ta cesta hrozně rychle utekla. Bohužel najednou, už jsem stála před svojí třídou, s taškou na zádech. Takhle začíná můj všední den.
Jo, já vím.... zase další kniha. Nevím jestli mám knihu ,,Real story" vymazat, ale tahle mě baví víc. Jsem hrozně naladová. Vážím si každého votu, komentu či podpory. Danke :)
