Kapitola 1
Jak se Šasta vydal do světa
0
Toto je vyprávění o dobrodružství, které se udalo v Narnii, v Kalormenu a v zemích, které leží mezi nimi, tenkrát za Zlatého věku, kdy nejvyšším vládcem Narnie byl Petr a jeho bratr a dvě sestry vládli spolu s ním.
V těch časech žil daleko na jihu v Kalormenu v jedné úzké mořské zátoce chudý rybář jménem Aršíš a spolu s ním tam žil chlapec, který rybáře oslovoval otče. Ten chlapec se jmenoval Sasta. Každý den brzy ráno vyplouval Aršíš ve svém člunu na moře rybařit, odpoledne vždycky zapřáhl osla, naložil vůz rybami, které ten den ulovil, a jel je prodat do vesnice, která ležela směrem na jih. Když šly obchody dobře, vracel se domů v dobré náladě a Sasty si nevšímal, ale když se ryby neprodaly, vždycky si našel nějakou záminku, aby Sastu pokáral nebo dokonce zbil. A něco se našlo vždycky, protože Sasta měl za celý den hodně práce - musel máchat a spravovat sítě, vařit večeři a uklízet chýši, kde oba žili.
• 11 •
* KŮŇ A JEHO CHLAPEC <*
Šastovi bylo celkem jedno, co se děje ve vesnici, jednou či dvakrát tam s Aršíšem byl a setkal se tam jen s nezajímavými a navlas stejnými muži, jako byl jeho otec. Oblečeni byli v dlouhých špinavých hábitech, na nohou měli dřeváky se zvednutou špičkou a na hlavách turbany. Všem rostly na bradách plnovousy a mluvili spolu pomalu a o samých nezajímavých a nudných věcech. Velice ho ale přitahovalo všechno, co leželo na severu. Tam nikdy nikdo nechodil a on sám tam také nesměl. Pokaždé, když seděl před chýší a spravoval sítě, toužebně hleděl k severu. Ale nebylo vidět víc než travnatý svah končící rovným hřebenem a nad ním nebe, občas pár ptáků nad obzorem.
Tu a tam se Aršíše zeptal: "Otče, řekni mi, co je tam za tím kopcem?" Když měl rybář špatnou náladu, dostal Šasta z každé strany jeden pohlavek a navíc napomenutí, aby si hleděl své práce. Když byl smířlivější, řekl: "Synu, nerozptyluj svou mysl zbytečnými otázkami. Jak pravil jeden velký básník - kořenem blahobytu je pilná práce, ale ti, kdo se ptají na věci, jež se jich netýkají, vedou loď bláznovství na útesy nouze."
Šasta byl přesvědčený, že za tím kopcem je dozajista něco nádherného, co před ním jeho otec
• 12 •
* Jak se Sasta vydal do světa *
tají. Ve skutečnosti ale rybář ani netušil, co na severu je, a vlastně ho to nikdy nezajímalo. Nezajímalo ho ostatně nic, co nemohl využít.
Jednoho dne přijel od jihu cizí muž na grošovaném koni s vlající hřívou a ocasem. Nepodobal se nikomu, koho Sasta znal. Třmeny a uzda na koně byly vykládané stříbrem. Muž měl na hlavě hedvábný turban, z jehož středu trčel hrot přilbice, a na těle měl drátěnou košili. Podél boku se mu houpala zahnutá šavle, na zádech měl pověšený kulatý štít s kovovými výstupky a v pravici svíral kopí. Tvář měl snědou, ale tomu se Sasta nedivil, protože takoví jsou všichni lidé v Kalor-menu. Překvapil ho však mužův plnovous, obarvený na rudo, nakadeřený a pomazaný vonným olejem. Aršíš podle zlata na mužových nahých pažích poznal, že je to tarkán, tedy velký pán. Padl před ním na kolena a uklonil se, až se vousy dotkl země, a naznačoval Sastovi, aby poklekl také.
Cizinec požádal o nocleh pro tuto noc a rybář se mu samozřejmě neodvážil odepřít pohostinství. Dal tarkánovi k večeři to nejlepší, co měl (tedy ne že by to hostu nějak moc chutnalo). A Sasta, tak jako vždycky, když rybáře přišel někdo navštívit, dostal kus chleba a příkaz, aby se ztratil z chýše. Při takových příležitostech spal obvykle s oslem
