𝙵𝚘𝚛𝚎𝚟𝚎𝚛 𝙾𝚛 𝙽𝚎𝚟𝚎𝚛 (𝒥.𝒥𝓀)

𝐾𝑎𝑝𝑖𝑡𝑜𝑙𝑎 24.

Cesta do domu Jungkookova otce byla příjemná. V autě hrála tichá hudba jako kulisa a všimla jsem si, že Jungkookovy ruce svírají volant až trochu moc křečovitě. Vypadal, jako by byl celou dobu z něčeho nervózní. Věděla jsem ale, že nemá cenu ho pobízet, protože kdyby chtěl o něčem mluvit, udělal by to.

Když zastavil, vystoupila jsem z auta a vydala se po schodech k domu. Slunce ještě svítilo, takže jsem mohla vidět fasádu porostlou psím vínem s malými bílými květy. Překvapilo mě, když jsem za sebou uslyšela bouchnutí dveří auta a Jungkookovy kroky. Otočila jsem se. Stál kousek za mnou.

„Co to děláš?" zeptala jsem se ho.

„Jdu s tebou. Jak vidíš." Protočil panenky a dlouhými kroky došel ke mně.

„Vážně? Já myslela, že nechceš -"

Jo, tos myslela dobře. A teď už pojď dovnitř, ať zažijeme nejhorší večer svýho života." Vynutil ze sebe ten nejfalešnější úsměv, jaký jsem kdy viděla. Dloubla jsem do něj loktem a natáhla se po zvonku. „Já tady nezvoním," zarazil mě a natáhl se
po klice. Asi to tak bylo v pořádku, když tu bydlí jeho otec, ale stejně jsem se cítila trochu nepříjemně.

Vešli jsme dovnitř a byli už v hale, když se objevil jeho otec. Zatvářil se ohromeně, ale hned se zářivě usmál a šel obejmout syna. Jungkook se mu vyhnul a prošel kolem něj. Po přitažlivé tváři pana Jeon přelétly rozpaky, ale já se podívala stranou dřív, než si mohl uvědomit, že jsem to viděla.

„Moc děkuju za pozvání, pane Jeon," ozvala jsem se a popošla blíž.

„A já moc děkuju, že jste přišli, Mio. Yoongi mi o vás vyprávěl, zřejmě vás má rád. A prosím, říkejte mi Joone." Usmál se a já se za ním vydala do obýváku.

Yoongi seděl na gauči a na kolenou měl skripta na literaturu. Když mě uviděl, rozzářil se a odložil je. Šla jsem se posadit vedle něj. Netušila jsem, kam zmizel Jungkook, ale doufala jsem, že se každou chvíli zase objeví.

„Takže jste se s Jungkookem rozhodli dát tomu ještě jednu šanci?" zeptal se Yoongi a trochu se zamračil. Ráda bych mu vysvětlila, jak to mezi mnou a Jungkookem je, ale po pravdě... sama jsem to nechápala.

Je to složitý," přiznala jsem a pokusila se o úsměv. Neúspěšně.

„Ale chodíš pořád s Jacksonem, ne? Protože Joon si myslí, že chodíš s Jungkookem." Zasmál se. Přidala
jsem se k němu a doufala, že to jiným nezní tak falešně jako mně.

„Neměl jsem sílu mu to rozmlouvat, ale Jungkook mu to určitě vysvětlí," dodal Yoongi. Rozpačitě jsem se zavrtěla. „Jo, já jsem pořád s Jacksonem, jen -"

„Vy budete jistě Mia!" zahlaholil pokojem ženský hlas a já se postavila, abych si potřásla rukou s Yoogiho matkou. Měla jasné oči a zářivý úsměv. Na sobě měla tyrkysové šaty podobného střihu, jako byly moje kaštanové, a přes ně zástěru s
potiskem jahod a malin.

„Ráda vás poznávám, a děkuju za pozvání. Máte nádherný dům," řekla jsem jí. Usmívala se a tiskla mi ruku.

„Není vůbec zač, drahoušku, potěšení je na mé straně," ujistila mě s úsměvem. Z kuchyně se ozvala minutka a Yoongiho matka sebou trochu trhla.

„Musím to jít dodělat, ale za chvilku se uvidíme v jídelně." „Co to děláš?" zeptala jsem se Yoongiho a kývla k jeho deskám.

„Zadání na příští tejden. Ten esej o Tolstém bude moje smrt."

Zasmála jsem se a přikývla. Taky jsem ho psala hodiny. „Jo, to je děs. Já ho psala před pár dny."

„Než si vy dva šprti porovnáte eseje, já bych se rád někdy najed," ozval se Jungkook ode dveří. Zamračila jsem se na něj, ale Yoongi jen s úsměvem odložil skripta a vydal se za Jungookem do jídelny. Vypadalo to, že ta rvačka mezi nimi pročistila vzduch.

Šla jsem za nimi a ocitla se ve velké jídelně s nádherně prostřeným stolem se spoustou talířů, skleniček a příborů, kde už uprostřed ležely mísy s jídlem. Anet si na tom dala vážně záležet. Jestli se Jungkook nebude chovat slušně, vynesu ho odsud v zubech.

„Mio, posaďte se s Jungkookem sem," ukázala nám Anet na levou stranu stolu. Yoongi si sedl proti Jungkookovi a Joon s Anet se oba posadili vedle Yoongiho, z každé strany jeden. Poděkovala jsem a vklouzla na židli k Jungkookovi, který byl zam-lklý a tvářil se rozpačitě. Dívala jsem se, jak Anet naložila Joonovi jídlo na talíř a on jí poděkoval polibkem.

Bylo to tak něžné gesto, že jsem se musela odvrátit. Naložila jsem si na talíř hovězí pečeni, brambory, omáčku a ještě kousek rolády. Jungkook se tiše zasmál.

„Co je? Mám hlad," bránila jsem se.

„Nic. Hladový holky jsou nejlepší," ušklíbl se a naložil si ještě větší horu jídla než já.

„Tak jak se vám zatím líbí na univerzitě, Mio?" zeptal se Joon. Rychle jsem rozžvýkala sousto, abych mu mohla odpovědět.

„Vážně moc, ale je to můj první semestr, tak se mě radši zeptejte až za pár měsíců." Všichni až na Jungkooka se zasmáli.

„To je skvělé. A jste v nějakém klubu?" zajímala se Anet a otřela si rty ubrouskem.

„Zatím ne, ale příští semestr bych se ráda přihlásila do literárního."

„Opravdu? Jungkook tam taky chodil," prohodil Joon. Podívala jsem se na Jungkooka a ten se zatvářil podrážděně.

„A jak se vám tady bydlí, tak blízko univerzity?" pokusila jsem se změnit téma. Jungkookovy oči zvlídněly, jako by mi za to mlčky děkoval.

„Líbí se nám tady. Když Joona jmenovali rektorem, bydleli jsme v mnohem menším domku, ale pak jsme našli tenhle a úplně se do něj zamilovali." Vidlička mi zazvonila o talíř. „Vy jste rektor? Na WCU?" Otevřela jsem pusu údivem.„Zatím ne, ale příští semestr bych se ráda přihlásila do literárního."

„Ne... já se nezmínil." Joon i Yoongi se na Jungkooka taky zadívali a ten se
rozpačitě zavrtěl. Pak do něj něco vjelo a zuřivě se obrátil k otci.

„No tak jsem jí to neřek, a co?" zařval a vyskočil. „Nevím, proč na tom do prdele tak záleží? Nepotřebuju se ohánět tvým jménem ani funkcí!" Vyřítil se z jídelny. Anet se tvářila, jako by se chtěla rozplakat, a Joon zrudl.

„Omlouvám se, nevěděla jsem -" začala jsem.

„Neomlouvejte se za jeho nevychovanost," přerušil mě Joon.

Uslyšela jsem, jak bouchly zadní dveře.

„Omluvte mě." Vstala jsem od stolu a vydala se hledat Jungkooka.

-------------