Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

47

V klidu jsem si o poslední přestávce papkala svačinu, když se najednou z rozhlasu ozvalo, že se mám okamžitě  dostavit do ředitelny. Já polkla. Co se to děje? Že by se mnou ředitelka chtěla probrat, jak probíhá organizace plesu?? Nebo má naše třída nějaký průser??

,, Vypadá to, že tady někdo má problém," protáhla Denisa a zamrkala na mě. Já protočila panenky. 

,, Liano, o co jde?" zeptal se mě Dan a já pokrčila rameny. 

,, Vůbec netuším," řekla jsem, nechala svačinu svačinou a svižným krokem došla až na sekretariát. Když mě sekretářky uviděly, věnovaly mi tak ošklivý pohled, až mi to málem vyrazilo dech. Zaklepala jsem a vešla. 

,, Slečno Skalická, posaďte se," řekla ředitelka přísně a já si všimla, že v místnosti je i náš třídní Tomáš Veselý. Byl pobledlý a díval se do země. Já se posadila. 

,, Paní ředitelko, proč jste mě volala?" vydechla jsem a ona stáhla rty do tenké čárky. 

,, Dostala jsem anonymní mail, kde se píše, že máte poměr s panem magistrem Veselým. Dokonce přiložil fotografii, na které je pan Veselý  a vy v...Řekněme...Intimní situaci," řekla a já naprosto oněměla. 

,, Co prosím? Fotografie? To není možné, paní ředitelko, protože se nic takového nestalo! Pan Veselý byl pro mě vždy jen můj třídní učitel a jsem si naprosto jistá, že i on mě vnímá jen jako žákyni. Mohu...Mohu ten mail vidět?" zeptala jsem se a ona chvíli mlčela. 

,, Vidíte, paní ředitelko, je to jen odporné nařčení a pokus nás očernit-"

,, Mlčte, Tomáši...Chcete mi snad říct, že tohle nejste vy?" okřikla ho ředitelka a otočila k nám monitor. Já vyvalila oči. Fotka rozhodně nebyla v HD kvalitě, ale i tak bylo jasné, co je na ní. Stojící muž, jemuž bylo vidět do tváře, a u jeho rozkroku klečela žena a očividně mu dělala dobře. Já polkla, protože ten chlap vypadal úplně jako Tomík a ta slečna úplně jako já. Teda alespoň podle siluety, protože byla otočená zády...Vypadalo to, jako by to on fotil v zrcadle. Oba byli samozřejmě nazí. Zadívala jsem se pozorně a zjistila, že ta slečna nemá velké znaménko na bedrech tam, kde ho mám já. 

,, Paní ředitelko, tohle nejsem já. Přísahám, že se jedná jen o nějaký odporný husarský kousek. Navíc...Pokud by někdo tak moc chtěl, abyste si myslela, že to jsem já, proč by mi retušem zakrýval velké znaménko, které mám na bedrech a na fotce by jistě bylo vidět. Zde," řekla jsem a ukázala na fotce, kde by mělo být. 

,, Co mi k tomu řeknete vy, Tomáši? Také mi budete tvrdit, že to nejste vy?" zeptala se ředitelka tvrdě. On byl naprosto rudý a já vyvalila oči. Došlo mi totiž, že tam sice nejsem vyfocená já, ale on ano!! 

,, Ne, paní ředitelko, ale...Přísahám, že bych nikdy nedělal nevhodné návrhy studentce. Vůbec netuším, jak se to mohlo stát, že se k této fotografii někdo mohl dostat, ale...Na té fotografii je jiná žena, kterou...Kterou znám osobně a v případě potřeby dosvědčí, že se jedná o ni. Vše je jeden velký omyl. Někdo chtěl mě a slečnu poškodit," dostal ze sebe Tomík a já přikývla. 

,, To každopádně. To, z čeho vás nařkli, je velmi vážné. Vás, slečno, bych musela ihned vyloučit a pana Veselého by čekala hodinová výpověď a konec jeho kariéry, pokud to je pravda. Bohužel musím uvědomit vaše rodiče a celou událost budeme nadále vyšetřovat. Od tohoto okamžiku přestává být pan Veselý vaším třídním učitelem a třídu dočasně převezme paní Kolářová," vydechla ředitelka a já pěnila vzteky. 

,, Paní ředitelko, já rozumím tomu, že se snažíte chránit mne jako žákyni a pověst školy, ale...Myslím, že vím, kdo ten anonym poslal, aby mi způsobil problémy. Mám dlouhodobé neshody se spolužačkou a dokonce jsem od ní čelila i výhružkám. Nemám, bohužel, žádný důkaz, že to byla daná osoba, ale jinak si to nedovedu vysvětlit, protože, znovu opakuju, jsem nikdy neměla poměr s panem Veselým. Pokud jej zbavíte pozice třídního učitele, dodáte té pomluvě legitimitu," řekla jsem a oba po mně střelili pohledem.