Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

48

Do plesu zbývá přesně týden. Tenhle fakt mě uhodil do mozku hned, jakmile jsem se ráno probudila. S Dominem trénujeme, jak můžeme, a přijde mi, že už nám to jde docela hezky. Dokonce jsme už měli společnou zkoušku se všemi ostatními a vypadá to fakt dobře. Denisa byla tak uražená, že odmítla tančit i jako součást skupiny. Co se týče toho nařčení, že spím s Tomíkem - Dominikovi a jeho geek kamarádům se povedlo dostat ke jménu člověka, na kterého je napsaný router, ke kterému se připojila osoba, co poslala ten mail a hádejte - Milada Žáková, Denisina matka.  Sdělila jsem tuhle skutečnost Veselému a předala mu i ty ostatní nahrávky. Rozhodl se, že zatím nebude nic podnikat, jelikož to, jak jsme to jméno na routeru zjistiti, bylo malinko nelegální, tak čekáme na situaci, kdy se Denisa třeba omylem zapomene a něco přizná. O celé téhle situaci s Veselým jsem doma neřekla ani slovo, nechtěla jsem, aby si naši a Jan dělali starosti. Stačí, že je mi extrémně trapně pokaždé, když si na celou záležitost vzpomenu, protože jsem viděla Tomíkovu nahou fotku. Díky bohu na místě jeho přirození byla hlava té slečny, takže jsem byla ušetřená pohledu na poklady svého třídního učitele. Od té hádky kvůli Bernardovi bylo mezi našima pořád citelné napětí. Rozhodla jsem se proto slíbit, že se dnes postarám o Janičku a koupila jim lístky do divadla na Sluhu dvou pánů, tak snad si to užijou a budou zase jako dvě hrdličky. Jan se učil u sebe v pokoji a já přemýšlím, co udělám k večeři. Máma měla plné ruce práce s chystáním se do divadla, takže tato povinnost připadla mně, samozřejmě. Dala jsem si Janičku do takového nosítka na miminka, které se zapne vzadu na zádech a mám ji na břiše. Hmmm, co jenom uvařím?? Je pravda, že umím spíš lehká jídla a středomořskou kuchyni než něco, na co je zvyklý Jan. Svíčkovou mu fakt nevystřihnu. Ještě bych tak svedla křenovou omáčku s hovězím a knedlíkem, ale na to nemám suroviny. Jsem zvyklá na to, že vždycky vaří mamka a málokdy musím něco kuchtit sama, zatraceně, jsem hrozně zhýčkaná... Už to mám, udělám bramborové noky se špenátovou omáčkou, sušenými rajčaty a parmazánem, když máme bloček v lednici! Janička zvědavě pomrkávala, když jsem s ní na břiše hledala správný hrnec na vaření noků a něco, čím je z té vody budu vychytávat. 

,, Miláčku, můžu ti s něčím pomoct?" uslyšela jsem za sebou Janův hlas a s námahou se zvedla i s hrncem. 

,, Nemusíš, klidně se uč. Já to zvládnu sama...Teda...Snad. Upřímně...Jsem zhýčkaná mámou, která pořád vaří a málokdy mě k tomu pustí, takže moc nevařím. Doufám, že to bude poživatelné," ušklíbla jsem se a on zvedl obočí. Já se zamračila, protože jeho pohled mi naznačil otázku - Ty neumíš vařit??

,, Hej, co tak koukáš, nikdy jsem netvrdila, že jsem dokonalá ženuška, k něčemu takovýmu mám hodně daleko, ale aspoň se snažím, abys dnes večer neumřel hlady!" okřikla jsem ho.

,, Já přeci nic neřekl, tak hned nemusíš zvyšovat hlas," odtušil. 

,, Viděla jsem, jak ses na mě podíval," zamumlala jsem a on si povzdechl. Přišel ke mně, vzal mi hrnec z rukou a položil ho na linku. 

,, Nijak jsem se na tebe nepodíval, Liano. Všiml jsem si, že jsi poslední dobou nějak více...Podrážděná. Děje se něco?" zeptal se mě a zvedl obočí. Já polkla.