Koncert

11 0 0
                                    

Připravoval jsem se na koncert kam máme jít s kamarádkou.
Stále si ještě pouštím nějaké písničky od Lucie na svém gramofonu, ostatně Lucie je ta skupina na kterou máme dneska lístky.
Koncert začíná ve 20:00 a sraz máme v 18:30, takže za chvíli musím na vlak.
Jdu si vybrat nějaké čisté a pěkné oblečení na dnešní večer. Přistoupil jsem ke skříni a otevřel ji.
Hned po otevření jsem viděl oblečení poskládané v komínkách a ve druhé půlce na pravo pověšené košile a bundy.
Dneska jsem měl docela dobrou náladu, tak jsem se rozhodl si vzít nějakou barevnou košili.
Byla hezká, červeno oranžová. Mám ji moc rád.
Vybral jsem si k tomu tmavý pár kalhot, aby to nebyl takový kontrast a mohl jsem vyjít na určené místo srazu.
Nejdříve jsem doběhl vypnout gramofon, vzal si na ruku hodinky a poté jsem vyrazil do předsíně kde na mě čekal pár látkových bot.
Též nebyly ničím moc výrazné.
Nazul jsem je na své nohy, popadl klíče, dal si je do kapsy a vydal se na cestu.
Po pár minutách jsem se dostal na vlakové nádraží. Čekal jsem na svůj spoj a šel si koupit něco k jídlu.
Netrvalo dlouho a vlak byl už na nástupišti a já mohl nastoupit. Sedl jsem si na prázdné místo a čekal, než se vlak rozjede.
Po asi minutě se vlak rozjel a já se jen upřeně koukal z okénka.
Když vlak zastavil, byl jsem už v Praze. Byl jsem velmi nadšený, protože Lucii mám fakt rád.
Vystoupil jsem a vyšel z Hlavního nádraží. Měl jsem přesný cíl kam dojít. Lucerna.
Cesta byla delší, ale mně delší cesty nevadí.
Potom netrvalo moc dlouho a už jsem viděl Álu jak v dálce stepuje na místě před Lucernou.
Hned jak mě spatřila tak jsem zamával. Rychle jsem přiběhl a šli jsme dovnitř.
Ukázali jsme lístky a prošli jsme do hlavního sálu. Bylo tu docela dost lidí, ale stále tu nebyli všichni. Byli jsme velmi nadšení.
Taky chvíli trvalo, než ten koncert začal, tak jsme si spolu chvíli povídali o všemožných věcech ze života a tak...
Stačili jsme si toho říct mnoho, ale když jsem začínal říkat novou větu, světla najednou zhasla a to bylo znamení že koncert započíná.
Upřeli jsme své zraky na pódium kam postupně všichni z členů přicházeli.
Mě nejvíc zaujal příchod klávesisty Michala Dvořáka, protože ho mám nejraději.
Po chvíli ticha začala hrát první písnička jménem Amerika. Tu mám moc rád.
Začali jsme s Alčou řvát protože nám až teď docházelo že jsme vlastně na koncertě a fakt vidíme Lucii naživo.
Byli jsme úplně vepředu, takže jsme měli koncert přímo před námi.
Netrvalo dlouho a pár písniček už bylo odehraných. Až mě udivovalo jak rychle to letí.
Ale ten Michal...
Pořád se na mě dívá, semtam se pousměje. Co to má znamenat?
Připadám mu vtipný? Co když se mi směje?
"Alčo prosimtě!" vykřikl jsem na kamarádku "nevypadám nějak hrozně nebo tak? Nebo směšně?" vyvalil jsem na ní.
Vypadala vyděšeně když jsem to na ní zničehonic vyhrkl.
"Neeee, vypadáš v pohodě, neboj." Odpověděla mi. "Proč?" zeptala se následně.
"To je jedno, neřeš to" mávl jsem rukou a znovu jsem upřel zrak na pódium.
Právě písnička přecházela v tu část kdy měl Michal sólo. Ten pomalu přicházel se svým syntezátorem do popředí, směrem k nám.
"To se mi chce jako i zasmát zblízka?" Pomyslel jsem si, začal jsem panikařit a rudnout.
Přicházel blíž a blíž a já byl červenější a červenější. Cítil jsem to.
Když byl kousíček od nás, zastavil se. Chvíli koukal někam do publika, pak na synťák a pak opět na mě. Chvíli jsme na sebe jen tak koukali, ale pak jsem odvrátil pohled.
"Musim na záchod" řekl jsem a vypařil se na záchod.
Po nějaké chvíli jsem se vrátil, byla pauza, všichni se bavili, kluci na pódiu ale Michal nikde...
Ale co už, musí si chvíli odpočinout. Sice mi to přišlo divné, ale chápu to.
S Alčou jsme si chvíli povídali a za pár minut opět začal koncert, Michal se zjevil na poslední chvíli.
Při písničce jsme si snad oba vyřvali plíce a bylo nám fakt vedro.
Už jsem to nedával a musel jsem si sednout na zem. Nic jsem v tu chvíli nevnímal, možná jen tak málo tu písničku a Alču.
Celou jsem ji proseděl ale pak to bylo už dobrý.
Postavil jsem se a prozpíval jsem poslední písničky. Bylo to fakt super.
Skupina se s náma rozloučila a odešla z pódia.
Předtím než jsme odešli tak jsme si s Alčou ještě povídali. O tom jaký to bylo a ták.
Když už se chystáme odejít tak na mě v zápětí někdo zezadu zaklepe...

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jan 21, 2023 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Mít tě sámKde žijí příběhy. Začni objevovat