uvězněna

11. kapitola

Jaku ty žiješ. Neudělali ti nic. Jsem ráda, že tě zase vidím. Tolik si mi chyběl. Pojď sem.

Počkat! Ne! Zase sen. Kde to jsem? Takové malé divné místo. Vše je bílé. Jsou tu různé věci. Nevím k čemu slouží, ale asi nejsem tam kde jsem si myslela. Nemocnice. Proč tu zase ležím. A kde je Jake? Nemůžu si vzpomenout. Mysli. Třeba si za chvíli vzpomenu. Vidím někoho vcházet do dveří. Kdo to je? ,,Mami?" lehce zakřičím. ,,Lily, kde jsi tu dlouhou dobu byla?" odpověděla. Objala mě z plna hrdla. Dlouho jsem ji neviděla. Táta vstoupí zápětí za mámou. ,,Tati!" ,,Lily!" zakřičí a běží mě obejmout. ,, Jsem ráda, že vás vidím." řeknu a pak si vzpomenu na Jaka. V očích mám slzy, ale zakryju to tím, že jsem ráda, že je zase vidím.
,, Zlatíčko, bude s tebou chtít mluvit policie. Za chvíli přijdou." oznámí mi máma a pohladí mě po vlasech. Slyším jemné ťukání a zároveň otevření dveří. Stojí tam policie. Určitě chtějí vše popsat. ,, Necháte mě o samotě?" vzdychnu. ,, Samozřejmě." odpoví mi a chystá se s tátou odejít. ,, Počkejte, musíte tu zůstat, abychom měli svědky." odsekne policie a ve mě to nějak škubne. Musím říct pravdu, ale nechci, aby strávil dny nebo i měsíce ve věznici kvůli mě. Budu lhát, ale bude tam i pravda. ,, Prosím, řekněte mi co se stalo." oznámil klidně a posadil se na židli. Kouknu na rodiče, kteří na mě koukají a čekají co řeknu.
,, Dobře. Jednou jsem se vydala na procházku a zabloudila jsem. Mobil jsem si zapomněla. Neměla jsem způsob jak se dostat domů. Uviděla jsem nějakou krásnou vilu. Vcházel zrovna do ní nějaký chlap a já se rozeběhla až k němu. Jen mě to trochu nevyšlo, protože když jsem k němu doběhla zakopla jsem a vyvrkla jsem si kotník. On mi pomohl a ošetřil mě. Pak jsem se do něj zamilovala a nechtěla jsem odejít. Zůstala jsem u něho. A když jsem si vařila čaj se mi podlomily nohy a vařící vodu jsem omylem vylila na sebe. Pak jste přijeli vy a on mě donesl dolů do sklepa. Nevím proč, ale já jsem nechtěla od něho a on ode mě." když jsem vše řekla vyhrkly mi slzy do očí a vzpomněla si na Jaka. ,, Chceš mi říct, že za vše můžeš jenom ty?" zeptá se pan policajt. ,, Ano, můžu. On je nevinný!" odpovím rázným a sebevědomím hlasem. Pan policajt jen přikývl a odešel bez rozloučení.
,,Co bude dál?" zeptám se mamky a ta jen pokrčí rameny.

Tak co jak myslíte, že bude příběh pokračovat? Je to velmi napínavý a strašně divoký. Vše se odehrává tak rychle❤️