Mladá Mia Young má krásný život má starostilovou matku, milujícího přítele nastupuje na vysokou na kolej v Soulu co se stane až potká Bad boye Jeona Jungkooka bude ho nenávidět, ignorovat ho nebo se do něj zamiluje? To se dozvíte v příběhu.
⚠︎𝑈𝑝𝑜...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Yoongi nikde v přízemí nebyl, a tak jsem se vydala nahoru do Jungkookova pokoje. Jestli ho tam nenajdu, prostě si půjdu sama sednout dolů do obýváku. Zkusila jsem kliku, ale bylo zamčeno.
„Jungkooku?" zašeptala jsem tak, aby mě nikdo jiný neslyšel. Zaťukala jsem klouby do dřeva, ale nic se neozvalo.
Když jsem vykročila pryč, zaslechla jsem cvaknutí a dveře se otevřely.
„Můžu jít dál?" Jungkook přikývl a já se protáhla kolem něj. V pokoji byl průvan a cítila jsem tam svěží deštivý vzduch, který dovnitř vpouštělo otevřené arkýřové okno. Jungkook přešel k lavici, zapuštěné do výklenku, posadil se na ni a přitáhl si kolena k bradě.
Zíral ven a neřekl mi ani slovo. Posadila jsem se proti němu a poslouchala uklidňující bubnování deště.
„Co se stalo?" zeptala jsem se konečně. Když se na mě zmateně podíval, dodala jsem: „Myslím dole. Držels mě za ruku a pak... proč ses odtáhnul?" Styděla jsem se za to zoufalství v hlase. Znělo to tak uboze, ale už jsem to nemohla vzít zpátky.
„To kvůli tý praxi? Protože tys mi to už nabízel - vadí ti, že jsem to přijala od tvýho táty?"
„Vadí, Mio," přikývl a zadíval se z okna. „Chci ti pomáhat sám, on s tím nemá nic společného."
„Ale proč? To není žádná soutěž. A tys mi to nabídnul taky. Jsem ti vděčná." Chtěla jsem trochu odlehčit atmosféru, i když jsem moc nechápala, proč na tom tak záleží.
Jungkook si podrážděně povzdychl a objal si kolena. Mezi námi zavládlo ticho a oba jsme se dívali z okna. Vítr sílil, hučel a ohýbal stromy, a každou chvíli se zablesklo.
„Chceš, abych odešla? Můžu zavolat Chloe, jestli by pro mě Jimin nemohl přijet," zašeptala jsem. Nechtěla jsem odejít, ale tohle mlčení mě dohánělo k šílenství.
„Odešla? Já ti tady vykládám, že ti chci pomáhat, a ty si z toho vydedukuješ, že máš odejít?" zvýšil hlas.
„Já n-nevím," zakoktala jsem. „Nemluvíš se mnou a venku je čím dál větší bouřka..."
„Já se z tebe zblázním, Mio, prostě zblázním."
„Proč?" vyjekla jsem.
„Snažím se ti říct, že... že ti chci pomáhat a držet tě za ruku, ale jako bych mluvil čínsky... ty to pořád nechápeš. Nevím, co jinýho mám dělat." Spustil si obličej do dlaní. Přece nemůže mít na mysli, že by...?
„Co nechápu, Jungkooku?"
„Že tě chci. Víc, než jsem kdy co nebo koho v životě chtěl." Díval se stranou.
Žaludek mi udělal několik kotrmelců a hlava se mi začala točit. Energie mezi námi se zase změnila. Jungkookovo nestřežené vyznání mě vykolejilo.
