Take Care of Me (Frerard)

2. Nothing To Live For.

It's sad.. when psychical pain turns to physical.

22 let.

Dodělal jsem vysokou školu. Úspěšně jsem to zvládl, dostal diplom a konečně navždy vypadl z té díry plné nepříjemných pohledů a chladného prostředí.

Jelikož jsem usoudil, že doktor ze mě určitě nikdy nebude a celý život jsem se o někoho staral, rozhodl jsem se dělat asistenta někomu, kdo pomoc opravdu potřebuje, někomu kdo se o sebe nedokáže postarat, nebo to prostě nezvládá.. beru jakoukoliv práci, jenom abych už nebyl na brigádách.

Sedím v kavárně a čekám na člověka, který mi zavolal, že by asistenta potřeboval, ale ne pro sebe. Řekl mi, že pokud mám zájem o tu práci, sejdeme se v kavárně u soudu, a tak jsem tady.

Za tu dobu co jsem se staral jenom o sebe, protože jsem svoje rodiče zabil, měl jsem peněz dost a tak jsem si šetřil na tetování. Skončilo to tak, že mám potetované ruce, část hrudi, část nohou a část zad. Jsem za to rád, dělá mě to tím kým jsem.. také mám piercing ve spodním rtu a nosu. Hned jak jsem s brigádama mohl švihnout, udělal jsem to, chci pořádnou práci.

"Jste Frank Iero?" uslyším a zvednu hlavu, aby jsem spatřil někoho, koho jsem opravdu neočekával. Mladý, plaše vypadající kluk.. čekal jsem nějakou starostlivou dceru.. má středně dlouhé hnědé vlasy a velké brýle posazené na nose.

"Ano jsem" pousmál jsem se a čekal na jeho reakci. "Michael Way" podá mi ruku a silně ji stiskne.. formalita na prvním místě. Sedne si ke mě a s mírným úsměvem si mě prohlíží.

"Takže.. budete se starat o mého bratra. Je to strašný introvert a potřebuje pomoc" něco mi uniká.. "Je starší než já a bude protivný, nechce uznat že potřebuje pomoct, ale potřebuje." povzdychne si a zadívá se na moje potetované ruce.

"Vadí vám tetování? Některým lidem vadí inkoust pod kůží.." řeknu mu mírně rozrušeně.

"Ne, nevadí.. jenom mě zaujali.." pousměje se pro sebe a vstane z židle. "Půjdeme se podívat na mého bratra?" zadívá se na mě s úsměvem na rtech..

"T-Takže to znamená, že mě schvalujete?" zvednu se a s úsměvem a neskrývanou radostí na něj pohlédnu.

"Já vás schvaluji, ale ještě se ukáže co na vás říká můj bratr.. jak jsem říkal je introvert a jen tak někoho si k sobě nepustí" povzdychne si.. jsem na dobré cestě! Opustíme kavárnu a jdeme pěšky k Michaelovo bratrovi.. "Moc se omlouvám, že nemám auto, ale studuji a vážně si ho dovolit nemůžu, není to daleko, ale trochu se projdeme" snažím se ho stíhat, protože mám malé nohy a nemůžu dělat tak velké kroky jako on.. každý je vyšší než já.

"To je v pořádku, rozumím vám, sám jsem to jako student neměl lehké" projelo mnou mrazení, když jsem si vzpomněl na dva lidi kteří mojí vinou zemřeli.

Po půl hodině chůze, dojdeme k tmavě červeně natřeném domu. Mikey se neobtěžuje s klepáním, vytáhne klíče a odemkne.

"Gerarde, máš návštěvu" zakřičí do domu a vejde dovnitř, pokyne mi ať jdu za ním. Poslechnu ho a vejdu do dobře zařízené předsíně. Odložím si a sleduji Mikeyho do, podle televize a gauče, obývacího pokoje.

"Moc tady věci nerozházejte, má rád věci na svém místě, a nesedejte si sem" ukáže na místo v rohu gauče a sám se posadí na druhou stranu. Posadím se tak do tmavě modrého křesla. Po chvíli uslyším kroky za mnou, které vedou ke gauči a poté dosednutí. Podívám se ke gauči a to co spatřím mě překvapí.

V rohu gauče sedí muž, kterému může být tak 24, má na sobě černé triko s dlouhým rukávem a černé uplé kalhoty... je nepřirozeně hubený a černé oblečení jenom zvýrazňuje jeho bledou pleť. Na hlavě mu sedí mop černých vlasů, které končí kus nad rameny. Má ostře řezané rysy.. vystouplé lícní kosti, plné rty a nos na kterém sedí černé sluneční brýle, ty mu dodávají krásnou temnotu.

Nikdy bych tohle neřekl o nikom, koho znám pár minut, ale je krásný. Ne krásný podle všech těch časopisů, kde jsou samí svalnatí namakanci, na které letí holky, ale krásný svým způsobem, je to krásná bytost, kterou když potkáte na ulici, zastavíte se a nedokážete odlepit oči.

"Ahoj Mikey.. takže jsi mě přišel zkontrolovat?" Jeho hlas se ozve místností a moje uši zpozorní. Jeho hlas je strašně příjemný, středně položený, ale nepřirozený, pro někoho, kdo vypadá jako on, jenže zároveň si k němu nedokážu představit jiný hlas, protože zároveň se k němu dokonale hodí.

"Přivedl jsem ti pomoc" řekne Mikey a podívá se na bratra.

"Kolikrát ti mám říkat, že pomoc nepotřebuju?" atmosféra v pokoji zhoustla, tohle neni příjemný..

-----------------

Rozmazluju vás, ale vy si to zasloužíte :D Takže.. máte tady další díl, co říkáte? Napište mi něco ulítlého do komentářů, ať se zasměju :D

-Tessuxoxo.