Vcházím do dveří prázdného pokoje, citím chlad. Jdu se podívat k oknu, ale mám pocit jak by někdo zařval že mám stát.
Nedokážu přestat myslet na ty chvíle, kde jsme byly jen ty a já, měli jsme společné cíle.
Teď je všechno jinak, pokoj je prázdný. Já cítím se jinak, prázdně, sama -BUM- zánik.
Všechno se změnilo od doby co tu nejsi a já vidim prázdný pokoj, volám: ,,Kde jsi?!"
Večer lehám do postele, sama, v prázdném pokoji bez tebe.
Kdybych mohla, do nebe půjdu za tebe.
Už je ale po všem a ty jsi navždy odešel, mezi nebem a zemí tvůj čas nadešel.
...
