Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

51

Celé ráno jsem se převalovala v posteli a přemýšlela o včerejšku. Došla jsem k názoru, že bych mu měla odpustit. Přeci jenom, sama jsem ten pocit zažila a nepřála jsem si tehdy nic jiného, než Alešovi ublížit, jak nejvíc jsem mohla, za to, jak on ublížil mně. Nazvat mě vypočítavou běhnou byl velmi nemilé, ale já bych Janovi asi řekla mnohem hůř, kdyby mě podvedl. Taky bych mu asi řekla, že je necitelný hajzl po mámě, vzhledem k tomu, že má silný mommy issues.  Koho jsem ale toužila zadupat do země, byla Denisa. Málem mi zničila to, na čem mi záleží nejvíc - můj vztah s Janem. Rozhodla jsem se, že prostě nakráčím k nim domů, sednu si s její mámou, všechno jí řeknu a pohrozím jí, aby Denisu držela na uzdě, jinak jí zařídím trojku z chování a vyhazov z gymplu. Převlékla jsem se a vešla k Janovi do pokoje. On seděl na posteli a vypadal jako hromádka neštěstí. Páni, takhle smutného jsem ho ještě nikdy neviděla.
,, Jane, já...Přišla jsem ti říct, že je mezi námi vše v pořádku, vyspala jsem se z toho a...Nebyla to tvoje vina. To mně se Denisa chce pomstít a tys to odnesl, mrzí mě to," řekla jsem a posadila se vedle něj. On mě pevně objal.
,, To jsem rád, nedokázal jsem usnout, pořád jsem musel myslet na to, jak jsem-"
,, Už se o tom nebavme, ano? Smažme vše, co jsme si řekli," vydechla jsem a on mě zmáčkl pevněji.
,, Jak si přeješ," odpověděl mi a já ho pustila.
,, Musím si něco zařídit, ale hned přijdu, jasné?" řekla jsem a on kývl.
,, Samozřejmě," řekl jemně a já vyšla z pokoje. Oblékla jsem si bundu, nasadila boty, popadla klíče od auta a vypadla z domu. Naši ještě pospávali, protože je sobota. Nastartovala jsem a vyjela na hlavní silnici. Vím, kde Denisa bydlí, protože ji naši jednou kdysi vezli ze školy domů spolu se mnou. Zaparkovala jsem před bytovkou, kde bydlela s mámou, malým bratrem a otčímem. Chtěla jsem začít zvonit, ale hlavní vchod byl kupodivu otevřený. Byla jsem tak napumpovaná adrenalinem, že jsem raději šla po schodech. Už z dálky byly slyšet rány a rozrušené hlasy. Uviděla jsem zvonek Žáková a polkla. Přiložila jsem ucho ke dveřím a sevřelo se mi hrdlo. Tohle nebyla normální hádka, tohle znělo jako domácí násilí! Já zabušila na dveře a hlasy na chvíli ustaly. Dveře se rozlétly a já uviděla asi padesátilého podsaditého muže jen v tílku a teplácích. Vlasy měl prořídlé a táhl z něj alkohol.
,, Co tady chcete?" vyštěkl.
,, Potřebuju mluvit s paní Žákovou," řekla jsem a najednou se okolo něj prosmýkl malý klučina a schoval se za mnou.
,, Zachraňte maminku, je-"
,, Zavři zobák, ty malej parchante!" okřikl ho chlap a já se zamračila.
,, To víš, že ji ochráním, neboj se," řekla jsem rychle a jednou dobře mířenou ranou to opilé hovado sejmula k zemi. On zaskučel, ale jedna rána mu očividně nestačila. Po tom, co jsem s tím malým klučinou vběhla do kuchyně, uviděla podlahu pokrytou střepy, ustrašenou ženu s monoklem objímající stejně dobitou Denisu, se začal potácet zpátky.
,, Liano, on tě zabije!" vykřikla Denisa.
,, To dřív já zabiju jeho, všichni za mě, hned! Deniso, volej 158! " řekla jsem velitelsky a popadla do ruky pánev. Denisina máma, Denisa i její bráška se schovali za mě.
,, J-já...Sebral mi mobil!" vyjekla a já jí rychle vrazila svůj. Pánev jsem podala její mámě. Já mám pěsti.
,, Tady, volej!" okřikla jsem jí a ona vyklepaně vytočila policii.
,, Ty zasraná děvko, jak si dovoluješ plést do mý rodiny, hned vypadni, nebo se neznám!" řval ten chlápek a rozběhl se ke mně. Já ho popadla za ruku, zkroutila mu ji za zády, srazila ho na kolena, popadla nůž z linky a přiložila mu ho ke krku.
,, Pohni se a je po tobě, rozumíš?!" zařvala jsem, popadla ho za vlasy a zkroutila mu hlavu do záklonu. On se mi pokusil vysmeknout. Já ho loktem praštila do obličeje, shodila ho do lehu a kopla do koulí. Znova jsem ho popadla za ten zbytek vlasů, co na hlavě měl. Už se nebránil, jen sípal.
,, Rozuměls, ty sráči?! Kývni!" okřikla jsem ho a on slabě kývl.
,, Jak dlouho to trvá, paní Žáková? Mlátí i vaše děti? Můžu pro vás něco udělat? Znám dobrého právníka," řekla jsem a ona se rozplakala.
,, Asi rok a půl, nejdříve bil jen mě, ale poslední dobou...Snažila jsem se ho opustit, opravdu, ale sebral mi telefon, doklady, karty, vyhrožoval mi, a....Bože můj, jsem příšerná matka, nedokázala jsem je ochránit!" rozplakala se paní Žáková a Denisa ji objala.
,, Mami, ty za nic nemůžeš! Za chvíli je tu policie, neboj se," řekla Denisa a pak se otočila ke mně.
,, Díky, Liano," vydechla a mně to všechno došlo. Proto se tak chovala. Proto ten silný makeup. Proto ta žárlivost. Byly to jen obranné mechanismy, protože doma zažívala peklo a potřebovala ventil.
,, Já...Moc vám děkuju, Liano, ale...Na tak dobrého právníku nemám prostředky," vydechla a já popadla kabel od prodlužky a svázala toho chlápka, co kňučel na zemi.
,, Nebojte se, nebude vás stát nic. Postarám se, aby na vás a děti už nikdy nevztáhl ruku," řekla jsem a ona mě v slzách objala. Denisa se naplno rozbrečela a objala mě taky.
,, Liano, moc mě to mrzí, myslela jsem si, že jsi sobecká mrcha, ale...Zachránilas mámu s bráškou od toho monstra, děkuju, opravdu, děkuju. Půjdu za Tomíkem a přiznám se, že jsem to poslala já, vrátím ti všechno oblečení a omluvím se i jemu," koktala. Já se pousmála.
,, Především se omluv Dominikovi a všechno mu řekni," řekla jsem a ona přikývla. Asi za pět minut přišli dva policisté a odvedli toho odporného prasáka. Se mnou, Denisou a její mámou sepsali výpověď a vzali ho do vazby. Já jí poradila zdokumentovat všechna zranění, zachovat manipulativní a násilné konverzace, zkrátka posbírat důkazy, aby ten hajzl neodešel jen s podmínkou.
,, Jak jste to udělala? Jak jste ho přeprala?" ptal se mě Denisin bráška.
,, Dělám karate a box, víš. Abych mohla ochránit všechny, co to potřebují," řekla jsem a on mě objal.
,, Jste jako Hulk, jenom nejste zelená!" pípl a já se rozesmála. Dokonce i Denisa se začala smát.
,, Tobíku, nechej ji a pojď za mnou," řekla a provinile se usmála.
,, Já už půjdu, pošlu ti kontakt na toho právníka, aby se s ním tvoje mamka mohla domluvit, jo? O účet se postarám já, dluží mi laskavost," řekla jsem a ona mě pevně objala.
,, Chápu, že mi to asi jen tak neodpustíš, ale...Budu lepší, opravdu," řekla a pustila mě.
,, Konečně můžeš svobodně dýchat, když je ten hajzl pryč, tak toho využij. Vezmi mámu a Tobíka na nějakou hezkou večeři a taky zajděte koupit nové talíře," řekla jsem a vrazila jí do ruky Emičku Destinnovou. Ona zbledla.
,, T-to nejde, Liano, nemůžu si to vzít," řekla a já se ušklíbla.
,, To víš, Only Fans sype jak nikdy," řekla jsem a ona pro změnu zrudla.
,, Promiň, neměla jsem to o tobě říkat," pípla a já se rozesmála.
,, Jen pokračuj, baví mě, jak se všichni snaží najít můj neexistující účet, je to zábava," řekla jsem a pohladila Tobíka po hlavě.
,, Teď už ale fakt půjdu, opatrujte se," řekla jsem a svižným krokem vyšla z bytu. Původně jsem se sice těšila na to, jak jí zatopím, ale tohle je mnohem lepší. Takhle se zbavila násilného otčíma a nebude mít potřebuju provádět cokoli dalšího. A já mám dobrý pocit, že jsem udělala dobrý skutek. Řeknu Ivošovi, aby jí našel vhodnou právničku, a zaplatím ji, přece jenom mám tučnou rentu a utrácím leda tak za benzín, když zrovna musím natankovat. Milada Žáková nevypadala, že by měla peněz nazbyt. Cestou jsem se stavila pro čerstvé pečivo, mléko a ovoce. Zaparkovala jsem před domem a po chvíli doslova vtančila do kuchyně.
,, Dobré ráno! Kdo si dá lívance?" zahlaholila jsem a potkala se s rozespalou mámou, která si šla pro vodu, aby mohla zapít vitamíny.
,, Copak, že jsi tak veselá? Včera večer jsi vypadala jako kakabus," zívla a já se ušklíbla.
,, To se ti zdálo! Dáš si lívance?" zeptala jsem se jí a zamávala před ní taškou s nákupem.
,, Pokud je nebudu muset dělat já, s největší radostí. Včera jsme s paní Dvořákovou trochu přebraly a bolí mě hlava," houkla a já se rozesmála.
,, Dneska vařím já, tak se hezky posaď a počkej. Kávu?" zeptala jsem se jí a ona nevěřícně zamrkala.
,, Kdo jsi a cos udělala s mojí dcerou, kterou nejde vytáhnout z postele a vyžaduje snídani od maminky?" divila se máma.
,, No, no, plácni zadkem do křesílka, mamuško, udělám ti dvojité presso bez cukru, bez mlíka," odtušila jsem uraženě a máma mě poslechla. Umíchala jsem si těsto a vůně hotových lívanců po chvíli přilákala i ty dva chlapáky. Jan se rozpačitě usmál, když mě míjel. Já ho popadla a vlepila mu pusu na tvář.
,, Dobré ráno, miláčku, jak ses vyspal? Dáš si lívanec? Udělala jsem je sama," zeptala jsem se ho a on nechápavě zamrkal.
,, D-dobré ráno, já...Samozřejmě, děkuji," řekl a široce se usmál.
,, Tady má někdo dobrou náladu. Musím uznat, žes dokázal dveře od jejího pokoje otevřít pozoruhodně tiše, Jane, zatím jsem tě vždycky slyšel, ale dneska ne," odtušil táta a máma se rozesmála na celý obyvák. Potvora! My dva zrudli. 

,, Tati, co to plácáš, nic takového se neděje a....A vůbec, já se tady dělám s lívanci, protože vím, jak je máš rád, a ty se mi tady budeš tak krutě smát?! Zpytuj svědomí, otče!" řekla jsem a to už se rozesmál i on.
,, Jen vás škádlím. Jsi hodná, žes nám dneska nachystala snídani, lívance si dám rád," řekl a šel se posadit ke stolu. Já koukla na Jana, který stále nezměnil barvu.
,, Bože můj, já ti říkal, že tvůj otec vstává brzy!" řekl polohlasem. Teď jsem se rozesmála já.
,, On to tak nemyslel, jdi se posadit."
,, Nejdu!" oponoval a vypadal při tom jako ustrašený školáček. Páni, je mu vážně trapně až na půdu. 

,, To chceš snídat sám v kuchyni?" zeptala jsem se ho se zdviženým obočím a on si povzdechl. 

,, To ne," odtušil. Já k němu přišla, chytila ho za bradu a políbila ho. 

,, Neboj se, po maturitě se přestěhujeme do Prahy, kde mám byt. Tam," řekla jsem, nahnula se k němu a ztišila hlas, ,, to můžeme a...Budeme dělat kdekoli a kdykoli budeme chtít, aniž by si tě táta dobíral. Platí?" zeptala jsem se ho a on se pousmál. 

,, Platí, ale mám jednu podmínku," řekl a já zvedla obočí. 

,, Jakou?" zeptala jsem se a on mě vzal za ruce. 

,, Vezmeš si mě a budeš se mnou bydlet jako moje manželka," řekl a já se usmála. 

,, Vezmu si tě a budu s tebou bydlet jako tvoje manželka," odpověděla jsem mu a lehce vyprostila ruce z těch jeho. 

,, Opravdu?" zeptal se mě a přimhouřil oči. 

,, Opravdu!" smála jsem se. Nabrala jsem mu tři lívance, dala je na sebe, navrch kydla kysanou smetanu a nakrájené jahody a to celé zalila javorovým sirupem. 

,, Děkuji, vypadá to výborně," řekl Jan, políbil mě, popadl talíř a odešel s ním vedle.  Vykoukla jsem z kuchyně a pozorovala naše a Jana, jak jsou v živém hovoru. Smáli se a i já se mimoděk usmála. I když jsem vyrůstala s milujícími rodiči a po přestupu na můj současný gympl i skvělými přáteli, měla jsem veškerou podporu, zázemí a lásku, stále jsem měla pocit, že mi v životě něco chybí. Když jsem tehdy potkala Jana, tak se ta trhlina zaplnila a já poprvé v životě věděla, že jsem kompletní. Netuším, co nás čeká a kam nás život nakonec zavane. Vím jen, že, ať to bude kamkoli, budu tam s ním. Ode dneška až do dne, kdy se naposledy nadechnu.