Perverzní Povídky ze Života Smrtelníků

Čtyři Kopečky

Chtěl jsem to. A ona to chtěla taky. Z nějakého záhadného důvodu ale dělala okolky. Dva týdny lačných zpráv, které chodili z obou stran, a stále se nic nedělo. Vždy se uchýlila k ubohé výmluvě. Nezkoušel bych nic, pokud by mi nevracela stejnou mincí, ale toto jednání mne děsilo. Byl jsem zmatený, a netušil jsem na čem jsem. Co mám tedy čekat? Mám se dál snažit? Hrát tuto lascivní hru? Nevím. Ale ještě chvíli vytrvám. Když jde o sex, tak musím být tvrdý. K večeru mi přišla další zpráva, ze které mi z mozku zmizela všechna krev. Na mém displayi se pyšnily dva kopečky vanilkové zmrzliny s třešničkou navrchu. Málem mi povolili švy u trenek. Kozičky přihopkaly z ničeho nic. Dilema. Mám posílat dickpic? Většinou to slečny pouze pohorší. Radši jí nechám si užít výlet helikoptérou naživo. Fotky prsou jsem pak dostával častěji, v různých polohách a na různých místech. Až se nakonec zeptala, kde má ona svůj vizuální stimul. Chtěla ho. A já jí ho chtěl dát. Zrovna jsem řídil, když už vyloženě žadonila. Počkal jsem tedy na rovinku, kde nebyl provoz, a vytáhnul ho. Potřeboval jsem, aby se trochu prolil. Nebudu jí přece posílat vyfouklej balónek. Otevřel jsem si tedy jednu z jejích fotek a po očku pokukoval na cestu. Zasunul jsem telefon do držáku na čelním skle, pravou rukou chytil volant, a druhou rukou chytil joystick. Začal jsem si ho lehce mnout, aby zkameněl. Problém byl v tom, jak se přelévala krev, přestal jsem pozorovat okolí. Tedy i směr, kterým jedu. Zaslechl jsem zvuk klaksonu a rychle zvednul zrak. "Kurva!" zaklel jsem. Zrovna jsem si to razil protisměrem proti náklaďáku. Strhl jsem volant vpravo do svého pruhu, otočil se za náklaďákem a oddechl si. Rázem mnou škubl čelní náraz. Zazněla ohlušující rána a auto se zastavilo.

Bordel pod zadními sedačkami v podobě prázdných krabiček od cigaret, kelímků od kafe a sáčků od svačin byl všude. Koukal jsem se před sebe a zhluboka dýchal. Ze stříbrného peugeotu vystoupila mladá, krásně tvarovaná, a pěkně nasraná slečna. Koukal jsem na ní jak na zázrak. Rychle mě to ale přešlo. Podívala se na škodu, kterou jsem způsobil jejímu nárazníku. Zrudla, pára ji syčela z uší a s rukami v pěst se na mě otočila, že jsem cítil pohled Ghost Ridera. "Do hajzlu," odevzdaně jsem příjimal svou smrt. Zabije mě anděl mým vlastním čůrákem. Podíval jsem se dolů a uviděl svůj naštěstí nepoškozený, povadlý penis. "Ale ne!" uvědomil jsem si. "Cos dělal ty debile?!" hořekovala. Náhle si všimla mého penisu. Zmlkla. Stále rudá nevěřícně hleděla na mého přítele.
"Slečno? Není vám nic?" otázal jsem se po chvíli.
Škubla sebou a odsekla: "NE!"
"A nešla byste na kafe?" troufnul jsem si.
"Jste zhulenej? Právě jste mi zničil auto. Vážně si myslíte, že je vhodná chvíle mě balit?" konstatovala zvýšeným hlasem.
"No já už se vám ukázal v pravém světle. Nemám takzvaně už co skrývat. Tak jsem to risknul," odvětil jsem a zadržoval smích.
Snažila se to potlačit, ale nakonec se uchechtla. Naklonila se skrz boční okýnko mého auta, natáhla se pro fixu v mém kastlíku u řadící páky a napsala mi na něj svoje telefonní číslo.

Vrátila se zpět do auta a odjela. Seděl jsem nehnutě a pozoroval vzdalující se auto. Nechápal jsem, proč po mě nechtěla vypsat formulář pro pojišťovnu, ale asi si to chce vybrat jiným způsobem. Podíval jsem se na svůj úd a prohlížel si číslo. Náhle mi došlo, že mi ztvrdl. Vzal jsem telefon, natočil ho, aby nebylo vidět číslo, a vyfotil ho první zájemkyni. Ze snění mě vytrhl až další klakson, tentokrát zezadu. Zandal jsem tedy kontakt, a vyrazil domů. Večer jsem ulehal s představou na všechny čtyři prsa. Z každé strany jedny. Byla to taková euforie, že už jsem se ráno neprobudil a zůstal navždy mezi čtyřmi obláčky.