Forever Remember |CZ| Ashton Irwin

♦ Chapter 1 ♦

Prsty jsem přejel po hřbetě alba a otevřel ho.

První fotka byla ze dne, kdy jsem ji viděl poprvé. Když jsem si chtěl udělat snídani, zjistil jsem, že v lednici nemám skoro nic a tak jsem se vydal do nejbližšího obchodu. Po vzetí všech věcí, které mi padly pod ruku, jsem šel platit. Samozřejmě, třicet pokladen a fungovala jenom jedna. Když jsem se dostal na řadu, uviděl jsem jí. Seděla za pokladnou a načítala položky. Pravděpodobně brigádnice, nikdy předtím jsem jí tu neviděl. Dlouhé hnědé vlasy jí padaly na ramena, její modré oči se soustředili na nákup a když jsem zaslechl její hlas, dostávala mě do kolen. 'Naomi' měla napsané na cedulce. Zaplatil jsem a šel domů. Celou cestu jsem nad ní přemýšlel a tehdy jsem začal do toho obchodu chodit jen proto, abych ji mohl vidět.

Vzpomínám si, že to byl pátek večer, když jsem se konečně odhodlal ji pozvat na ven.

Se skousnutým rtem jsem přišel k pokladně a odkašlal jsem si. Naomi na mě hodila tázavý pohled.

"Ehm, ahoj," zakoktal jsem se. Pousmála jsem se. Skvělé, určitě ji přijdu trapný. "Já jsem Ashton."

"Ahoj," zasmála se a natáhla ke mně ruku, "Já jsem Naomi." Jako bych to nevěděl už několik týdnů.

"Vím, je to asi troufalé, ale nezašly by si někdy na rande?" zeptal jsem se s nadějí v hlase. Naomi chvíli zarputile mlčela. Sklonil jsem hlavu s tím, že přemýšlí o tom, jak mě má odmítnout.

"Ráda půjdu," ozvala se na jednou. "Zítra nepracuji, vyzvedneš mě tady před obchodem?"

"Eh, dobře?" řekl jsem nejistě, ale zároveň potěšeně. Naomi, jak jsem později poznal, byla opravdu velice přátelská a upovídaná.

"Dobře," přikývla se širokým úsměvem, "tak zítra v sedm." Poté, co jsme si s Naomi vyměnili společně čísla a já se ujistil, že zítra doopravdy přijde, jsem se celý natěšený vydal domů. Radoval jsem se jako malé dítě, které právě dostalo svou vysněnou hračku. Celý večer jsem přemýšlel jen nad ní a jejím dokonalým úsměvem. Usnul jsem pozdě v noci. Mojí poslední myšlenkou před spaním byla ona. Naomi.

--

Stál jsem před obchodem dříve, než jsem měl. Zmocňovala se mě panika. Co když nepřijde? Byla by schopna se na mě vykašlat? Ale ne, takové myšlenky musím zahnat. Určitě přijde. A také, že ano... po chvíli čekání jsem jí konečně uviděl. Šla ke mně v červených šatech, které byly do poloviny stehen s vysokými lodičkami. Její vlnité vlasy jí vlály ve větru. Pochválil jsem její vzhled a vydali jsem se do mé oblíbené, poměrně luxusní, restaurace. Posadili jsme se a čekali jsem na číšníka. Nemohl jsem z ní spustit oči. Byla nádherná. Byl jsem šťastlivec, že jsem s ní mohl být na večeři. Objednala si zeleninový salát a minerálku s citrónem. Já jsem si dal steak a jablečný džus. Celý večer jsme se povídali. O rodině, přátelích, snech... o všem. Zaplatil jsem a poté jsme se odešli procházet do parku. Pomalým krokem jsme se dostaly jejímu bytu, který mi původně nechtěla ukázat, ale po mém přemlouvaní mi nakonec se smíchem podlehla.

"Děkuji za večer, Ashi," pousmála se.

"To já děkuji," šeptl jsem. Přistoupil jsem k ní o krok blíže. Jemně se začervenala, když jsem jí rukou přejel po tváří a zastrčil jí pramen neposedných vlasů za ucho.

"Opravdu jsem si to užila," snažila se, aby její hlas zněl pevně, ale slyšel jsem v jejím hlase jistou nervozitu.

"To i já," kývl jsem s úsměvem.

"Tak políbíš mě už?" zasmála se. Ušklíbl jsem se nad tím a konečně jsem jí políbil. Polibek mi opětovala, ale po chvíli se odtáhla.

"Dobrou, Ashi," věnovala mi ještě poslední polibek na tvář, než stihla zmiznout ve dveřích. S přihlouplým úsměvem jsem se pomalu vydal domů. Jen, co jsem dorazil do svého bytu, přišla mi zpráva, v níž stálo "V pondělí se uvidíme v obchodě :P Naomi."

Tak a máme tu prvý diel, hope u like it.

xxSonny, Viki