Niki: Dříve jsem žil s rodinou, jako normální dítě. Jednoho večera se můj táta vrátit opilý domů a pohádal se s mamkou. Byl jsem ve svém pokoji a slyšel jsem celou jejich hádku. Pamatuji si na chvíli ticha, které rozbila rána přicházející z příjezdové cesty. Toho večera jsem zjistil, že můj táta ubodal mámu a poté narazil autem do stromu, když se snažil ujet. Policie mi, ale řekla ještě jednu hroznou zprávu. Jediný můj příbuzný žije v malé vesničce ve Finsku. Strýc byl ze začátku velmi milý,chápavý a soucitný, ale po uplynulém čase se změnil. Začal mě bít a znásilňovat.
Současnost: Momentálně ležím na staré, proleželé matraci, klepu se zimou a přemýšlím jak jsem se sem dostal. V mém pokoji je umístěna pouze zmiňovaná matrace a pár komínků s oblečením v rohu pokoje. Vedle oblečení je už jen batoh, který si beru do školy, tedy když jsem ve stavu ve kterém bych mohl vůbec chodit. Nenávidím svůj život, nemohu se dočkat jeho konce.
