The only gay class

21.

Pov Štěpán:

Byl jsem donucen jít na nějakou hru do vrchního pokoje u Rózky a spol. Moc se mi nechtělo ale údajně šli všichni, takže jsem prostě musel. Stůl jsme odsunuli do rohu a postupně si posedali na postele a na zem. ,,Tak co budeme hrát?" Zeptal jsem se když si všichni posedali a rozjížděl se takový ten "kecací kroužek" jak tomu říkají někteří učitelé.

Slova se ujala Sophi. ,,Znáte všichni hru Král?" Z různých stran se ozývaly různé odpovědi, takže radši začala vysvětlovat. ,,Zvolí se jeden král. A zavážou se mu oči, mezitím se rozdají čísla, které pak král náhodně vyvolává a říká co budou dělat. Takže třeba řeknu, že 8 a 2 dojdou všem pro pití, ale může to být cokoliv." Vysvětlovala.

Samozřejmě se ozval Pavel. ,,Štěpáne skoč z okna." A začal se tomu smát. ,,Jo ale dáme bezúrazové ano? Nechceme dostat Pacalovou do vězení." Ještě dodala Sophi. ,,Ale Lachnita chceme." Ozvalo se odněkud tiše a pár lidí, co to slyšeli se zasmálo.

,,Dobře a kdo bude král?" Zeptal se Jonáš. Všechny pohledy se stáčely na Rózku se Sophií. ,,Já ne!" Ozvalo se současně ale Rózka byla trochu pomalejší. ,,Fajn tak já." Byla na oko zklamaná, ale všichni věděli, že si to užije. Rózka šla za dveře a rozdali se čísla. Nakonec nehráli všichni, ale většina tu zůstala.

Sofka 1
Štěpán 2
Pavlína 3
Opletal 4
Pavel 5
Stašek 6
Max 7
Sophi 8
Aďa 9
Adam 10
Vilda 11
Krysák 12
Jonáš 13
Anička 14
Elen 15
Helča 16
Adéla 17
Jolča Š 18
Kika 19
Anet 20

Samozřejmě si nikdo z nás nepamatoval čísla ostatních, jenom svoje, takže jsme byli dost napjatí. Sophie chtěla dojít pro Rózku. Ovšem ostatní, hlavně Krysák, ji zadrželi ať ji tam ještě chvíli nechá.  Sophie se jim ale vytrhla a pro Rózku, která o ničem nevěděla, došla. (Pro určitou osobu ano tato část nebyla myšlena zle.)

,,Taak." Uvedli císařovnu, jak si Rózka vynutila, na židli. ,,5 aaa 13 za dveře. Nevim kdo jste ale určitě mě štvete." Zasmála se a bylo jasné, že to nemyslela zle. Shodou okolností to byl Jonáš s Pavlem, takže to mohla být i pravda.

,,A teď... 1 aaa 11 si půjdou povídat vedle so místnosti." Vilda se rozhlédl po ostatních. Viděl jak dělá to samé Sofka a najednou se mu vůbec do místnosti nechtělo. ,,Ale no tak je to hra." Řekly každému z nich holky a oba neochotně vešli do místnosti.

,,Teď to vystupňujeme. 2 a 8 si dají pusu." Začala se těm dotyčným smat Rózka. Nechtěl bych být jeden z nich. Počkat. Neee. Podíval jsem se na lístek číslo 2 v mé ruce, a následně na Sophču co ukazovala papírek číslo 8, aby Rózka neslyšela kdo je jaké číslo. Podíval jsem se na Maxe, který to dost smutně sledoval. Oba jsme se přiblížili, ale ani jeden z nás neměl v úmyslu být ten první kdo to fakt udělá. Už jsem si myslel, že za ní půjdu, ale v tom okamžiku zvedla hlavu a začala mluvit. A to jsem nechtěl slyšet.

,,Víte já Štépánovi dát pusu nemůžu." Udělala pauzu. Neasi, to jsem vůbec nečekal. Reálně jak jsem si mohl dělat naděje? ,,Já totiž chodím s Maxem." Podívala se na něj a usmála se. Max jí vzal za ruku a pár lidí se k nim slezlo, aby se je doptali na detaily.

To jsem ale slyšet nechtěl. Rozešel jsem se do pokoje a ani se nedíval kolem, jestli si někdo všiml. Myslel jsem, že jsme s Maxem lepší kámoši. Už před tím jsem tušil, že se mi tenhle lyžák nebude líbit.

Teď už to vím.

Pov Vilda:

Doufal jsem že budu něco dělat s kýmkoliv kromě Sofky, ale samozřejmě, že musela říct zrovna 1. Vůbec se mi nechtělo vejít do té místnosti. Sophča ještě s někým nás ale přemluvila. Oba jsme tedy došli ke dveřím, aniž bychom se na sebe podívali. ,,Ale povídat si s tebou nebudu." Zamumlal Sofka a já musel souhlasit.

Dost dlouho jsme jen tak seděli a nepadlo ani slovo. Už jsem se zvedal, že odejdu, protože Rózka nestanovila žádný čas, když se ozval. ,,Hele já vím, že je to pro tebe těžký když si jeho bff, ale víš, že má Jonáš radši mě, že?" V tu chvíli jsem fakt chtěl vybuchnout. ,,To teda nemá!" Hádali jsme se.

,,Fajn chceš se ho zeptat?" Zeptal jsem se ho. Chvíli váhal, jestli to není moc velký krok, ale pak kývl. ,,Jasně konečně zjistíš pravdu." Vypadal dost přesvědčivě... Ale ne já vím, že to není pravda.

Vyšli jsme z místnosti a hledali mezi ostatními Jonáše. Nikde ale nebyl. Přešli jsme k celkem dost lidem u Sophi a Maxe. ,,Co se děje?" Zeptal jsem se Aničky. ,,Sophča chodí s Maxem a všichni mají potřebu zjistit, jestli to myslí vážně. ,,Aha. Nevíš kde je Jonáš?" Moc jsem ani nedával pozor co říkala. ,,Jo, je s Pavlem za dveřmi."

Okamžitě jsme se se Sofkou otočili a šli pryč z pokoje. První otevřel dveře Sofka a já šel hned za ním. Už ho chtěl oslovit, ale zarazil se. ,,Co je?" Pak jsem to viděl taky. (Teď se pro jistotu omlouvám jistým lidem kteří mě zítra budou nenávidět.)

Pavel měl ruku na Jonášově stehně a tiše spolu mluvili. Chtěl jsem za nimi jít. To nemuselo nic znamenat ne? Jenže pak se k sobě nahli a políbili.

Pov Jonáš:

Předešlý večer

Ještě jsme seděli na pokoji a střídavě něco hráli nebo vybalovali. Většinou se ke mně neustále tlačili Vilda se Sofkou, ale dneska asi byli unavení nebo nevim. Jen koukali do telefonů a vůbec se nezajímali co se děje. Vedle mě zavrčel telefon. Zvedl jsem ho a podíval se kdo mi píše.

Hitler 2.0 (Pavel neasi)
Čau Jonáši. Můžeš na chvíli na balkón?

Na balkón? tam nikdo nechodí. Co tam chce dělat?

Meloun (Jonáš)
Jo dobře

(Btw na lyžáku žádný veřejný balkón nebyl, což je teda smutný. Ale tenhle příběh je stejně postavený na fantazii jedné skvělé osoby, která si řekla o poděkování, které nevím jestli ho dostane, takže jeden balkón navíc už nic není).

Vstal jsem a zamířil ke dveřím. Nikdo ani nezvedl hlavu. To je supr pokoj toto. Ještě jsem si vzal mikinu a následně za sebou zavřel dveře. Byl jsem trochu nervózní, protože jsem fakt nevěděl co se stane. Nebo věděl ale nechtěl jsem si to připustit. Šel jsem po chodbě a naprosto se ponořil do myšlenek až jsem došel k těm dveřím. Naposledy jsem zaváhal, a pak jsem stiskl kliku.

Vešel jsem a okamžitě jsem cítil mráz kolem. Povytáhl jsem si rukávy mikiny. Proč jsem si nevzal bundu? Pak jsem viděl jeho. Stál na kraji balkónu a už na mě čekal. A měl bundu. Chtěl jsem ho pozdravit normálně (Zduř ne), ale něco mi říkalo, že se to nehodí. ,,Čau Pavle." Zvolil jsem o trochu lepší pozdrav. ,,Ahoj." Usmál se.

Chvíli bylo ticho. Už byla tma a byli jsme v tak odlehlých horách, že byly vidět i hvězdy. Oba jsme byli opření o zábradlí. Přemýšlel jsem jestli začne nebo jestli čeká až se ho zeptám co tu děláme. ,,Takže... Proč tu mrzneme?" Zeptal jsem se když se dýl nic nedělo. ,,No jestli to nevíš tak je to celkem smutný. Udělej si social iq test." Trochu jsem se usmál, ale pořád jsem si nebyl jistý.

,,Takže ten důvod..." pokračoval jsem k tomu hlavnímu. Pavel se na mě podíval jestli to myslím vážně. A viděl, že jo. ,,Fajn, řeknu to. Nemusíš být poslední člověk na planetě abych s tebou byl rád." Ok to mi moc nepomohl. Co to zase řekl? ,,To jinak znamená chceš se mnou chodit?" Zeptal jsem se ho abych pochopil jazyk jeho kmene. ,,Jo." Kývl po chvíli. Takže vážně? Čekal jsem, že to bude jiný ale s Pavlem bylo jasný, že vymyslí něco divnýho.

,,Jo chtěl." V tu chvíli sebou Pavel cukl, protože tuhle odpověď asi nečekal. Stikl jsem jeho ruku na zábradlí a byl jsem s ním dokud jsem nezačal opravdu mrznout.

Taak přátelé máme tu další pár Povel. Celkem dobrý po dvaceti kapitolách asi druhej nebo třetí ship z aspoň 10 že? No doufám, že víte, že to má být cringe. Užívejte a pápá.