CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐢𝐭'𝐬 𝐧𝐨𝐭 𝐭𝐡𝐞 𝐬𝐚𝐦𝐞 𝐚𝐬 𝐢𝐭 𝐰𝐚𝐬~

Pohled Camille ♡

Byla jsem lehce v šoku, když se mi Johnny jednoho dne telefonicky omlouval za všechny nepříjemnosti, co řekl a poslal mi kytici s bůhví jak drahým šperkem. Značně se mi ulevilo, ale pořád jsem na hrudi cítila tu nepříjemnou tíhu. Můj třetí smysl poznal, že to z jeho strany nebylo tak úplně upřímné. Uvažovala jsem nad tím, co se děje téměř neustále. Nepřišla jsem na to. Johnny zněl po telefonu tentokrát naprosto klidně a soucitně, ale jako by se přemáhal mi ta slova povědět. Jako kdyby to neříkal od srdce...

„Země volá Camille!"

Před obličejem mi zamávala čísi ruka. Dezorientovaně jsem těkala očima kolem sebe než se mi ve výhledu objevila podrážděná Jessica. Vráska mezi obočím jí doslova křičela z obličeje a ruce v bok dodávaly ještě větší důraz na její náladu.

„Poslouchala jsi mě?" 

„Ehm ne, omlouvám se, Jess. Trochu jsem se zamyslela," pousmála jsem se lítostně. 

„To děláš poslední dobou docela často," podotkla se zamračením, „každopádně, mluvila jsem o té akci. Je to skoro za dveřmi, Camille, a ty nemáš šaty, boty, vlasy, prostě nic!"

„Ale jistěže mám," odvětila jsem chladně, „jen jsem ti o tom neřekla."

Jessica vypadala v první chvíli docela ublíženě, ale pak si hlasitě povzdychla.

„Jsem strašně ráda, že se věci mezi tebou a Johnnym zlepšily, ale nevypadáš, že bys z toho skákala radostí," zamumlala a koukla na mě s otázkou v očích. Přestala jsem si hrát s prsty v klíně a nepatrně zakroutila hlavou.

„Zase se mi neozval. Nemluvili jsme spolu týden, jen mi napsal, že mě miluje. Stále mám pocit, že je něco špatně, Jess," řekla jsem zoufale. 

„Bože, tenhle chlap je tak složité stvoření," protočila panenky. Musela jsem souhlasit, protože partnerství s Johnnym nebylo zdaleka tak růžové, jak jsem předpokládala. Jistě, měl svoje chyby, a já také nebyla dokonalá, ale poslední dobou jsem přemýšlela, jestli to byl dobrý nápad. Možná jsme měli prostě zůstat přáteli....

„Nevím už, co od něj očekávat, Jessico," přiznala jsem s těžkým srdcem, „nechci to v žádném případě připouštět, ale....co když má Brad pravdu."

Mojí kolegyni málem spadly brýle z nosu, jakmile jsem to vyslovila. Nevěřícně se na mě zadívala, jako kdybych spadla z nebe.

„To nemyslíš vážně, Cami!"

„Nemyslím, jen prostě...vůbec nevím, co si o tom mám myslet!" vyhrkla jsem agresivně a moje pěst automaticky praštila do stolu. „Zkus se vžít do mé situace! Ten chlap mi doslova pomotal všechny smysly, které mám v těle! Neustále mi opakoval, jak mě miluje, že beze mne nedokáže ani dýchat, a teď si odjede a dělá, jako bych neexistovala!"

Jessica mi nejdřív položila dlaň na rameno a poté jsem se nečekaně ocitla v jejím objetí. Nevadilo mi to, nechala jsem se objímat. Ani jsem si nestačila uvědomit, že pláču. Emoce byly v tuto chvíli silnější než slova.

„To bude dobré, přísahám," mumlala konejšivě Jessica a hladila mi záda, „no tak, Camille, třeba ti ještě zavolá. Horší už to být nemů-"

„Neříkej to," skočila jsem jí do řeči. Mohlo to být ještě horší, ale tak hluboko jsem svoje myšlenky nepustila. Věřila jsem Johnnymu a jeho slovům, která mi říkal každý den, když byl tady.

„A co Malcolm? Nebavili jste se o tom?" zeptala se.

„Mnohokrát, ví toho tolik, co my. Sean mu nebere z nějakého důvodu telefon, je to prostě....zvláštní," uchechtla jsem se ironicky.