Ready for love {L.H.} cz (dokončeno)

Part 30

Druhý den už byl dům zase celý náš. Rozhodli jsme se jít s Lukeym ven se trochu provětrat. Povyprávěla jsem mu všechno co se stalo, abych se za ním mohla podívat.
,,Lukey?" zeptala jsem se ho nejistě.
,,Ano, děje se něco?"
,,Chci ti něco říct." ne nechtěla jsem mu říct, že jsem těhotná, to fakt nejsem.
,,Aha, a je to tady zase. Musím, respektive, chci ti něco říct. Tehle výraz se mi nelíbí, i když už jsem byl nucen ho párkrát použít. Tak povídej, poslouchám."
,,Neboj, neni to nic, čeho by ses měl bát. Jen jsem ti chtěla oznámit, že střední si dodělam dálkově a přestěhuju se sem. Budu tady pracovat a starat se o tebe, a samozřejmě se budu učit na závěrečné zkoušky. A taky s tebou budu jezdit na koncerty, teda pokuď si to budeš přát." usmála jsem se na něj a čekala co se mi chystá odpovědět.
,,To je...to je..úžasný!" začal nejistě, ale pak mě nadzvedl a začal se mnou točit dokola, jako kolotoč. Začli jsme se smát a skákat na místě, jako šílenci.
,,Nakonec to nebylo tak hrozný, ne?" zeptala jsem se ho.
,,Čekal jsem něco horšího." oddychl si a ušklíbl se.
,,Cos čekal? Že bych byla těhotná, nebo co?" zasmála jsem se.
,,Čekal jsem, že máš nějakou nevyléčitelnou nemoc nebo něco takovýho. A vlastně, proč si myslíš, že by mě mělo vyděsit to, kdybys byla těhotná, nebylo by to dobře? Teď bych se o tebe dokázal postarat. Vážně." snažil se mě ujišit.
,,Tomu věřím, ale nebylo by to moc brzo?"
,,Asi jo, ale stejně, já bych nás dokázal zajistit." pousmál se a znovu mě objal.

***
Snažila jsem se najít práci a přitom se naučit na závěrečné zkoušky, které se kvapem blížily. Našla jsem si nakonec místo servírky v jednom bistru. Chodila jsem tam jen na dopolední směny, abych se mohla odpoledne učit a uvařit Lukeymu večeři. Po prázdninách a 3 měsících jsem měla odletět do L. A., kvůli závěrečným zkouškám.
,,Lukey, snad to tady beze mě ten týden vydržíš." dala jsem mu pusu na tvář.
,,No, nevim. Budu si muset objednávat pizzu a nebo si nechat od mámy posílat jídlo." pousmál se a vedl mě za ruku k letadlu.
,,Kolik koncertů tě tehle tejden čeká?"
,,Jenom tři, jeden v Perthu, Darwinu a tady v Sydney." povzdechl si, jakoby snad nebyl rád, že s kapelou prorazili.
,,A ty nejsi šťastný? Vypadáš jakoby tě to otravovalo."
,,Ale to ne. Jen se mi po tobě bude stýskat, to je všechno. Už jsem si zvykl na tvou přítomnost v domě. Ty koncerty jsem zorganizoval já, s pomocí našeho manažera, abych nemusel být doma sám." vysvětloval.
,,Tak si zajeť za rodinou. Rodičům se po tobě určitě stýská." přesvědčovala jsem ho k návštěvě rodiny a on přikývl.
,,Jo, já tam pojedu, ale stejně. Jestli to půjde vrať se dřív, lásko." překvapená tím, jak mě oslovil, jsem zčervenala. Kdy mě tak oslovil naposledy, jestli mě vůbec někdy takhle oslovil. Asi to myslí vážně s tím, že se mu bude stýskat. Ach, jak je roztomilý.
,,Tak já už musím, budu se ještě učit v letadle." pomalu jsem pouštěla jeho ruku.
,,A nevadí ti, že nebudeš na společné fotce a nebudeš mít proslov v tom plášti s tou čtvercovou čepicí? Nebo jak se tomu říká."
,,Ne, nevadí mi to, vážně ne. A nekoukej na mě, jako bys mi zničil život. Nelituju jediný minuty, nebo vteřiny, kterou jsem s tebou strávila. Miluju tě, Lucasi Roberte Hemmingsi! Na to nezapomeň! A teď už fakt budu muset. Pa." a políbila jsem ho. Rozběhla jsem se k přepážce s letenkou v ruce. Otočila jsem se zpět na Lukeyho, který na mě jen smutně koukal a zamával.

***
,,Ahoj mami!" objala jsem mámu, když jsem vešla do domu.
,,No, ahoj. Nejsem sice moc nadšená z toho, že nebudeš mít proslov a maturitní fotku, ale aspoň jsi šťastná." ujišťovala mě, mám takový pocit, že chtěla ujistit sama sebe.
,,Ano mami, to jsem. A ani nevíš jak, ale teď jdu do pokoje, potřebuju se ještě učit."
,,Jo, jo. Jen jdi, ať odmaturuješ." ušklíbla se a postrčila mě do schodů.

***
Zítra mám závěrečný zkoušky a já mám pocit, jako když jsem se nic nenaučila. Celou noc se převaluju, ach jo. Ani jsem nevolala holkám, jak na tom jsou. Asi je už nebudu rušit, taky se potřebujou vyspat na zejtřek. Vypla jsem veškeré myšlenky a usnula jsem.