"Kevine pohni nebo přijdeme pozdě!" Pokroutila očima Chris a netrpělivě čekala než se Kevin dobelhá za ní. Už je to rok od narození jejich prvorozeného syna jménem Jungkook.
"Však už běžím, nemůžu za to že s sebou táhneme tolik věcí, huh?" Nafoukl tváře a pobral zbytek věcí. "chtěl si říct, TY s sebou táhneš tolik věcí!" Odsekla a rozešla se k autu. Kevin si pouze povzdechl a šel dát věci do kufru.
Po několika hodinové cestě se konečně dostali na letiště, a poté se konečně dostali i do letadla. Cesta byla poněkud náročná, ale pro Chris byla dost důležitá. Měla se sejít s její dlouholetou kamarádkou, kterou několik let neviděla.
Vlastně ani ona sama nevěděla, kde jí najít. Bylo to dost spontální, takže se domluvila s Kevinem, aby si tam zařídil pracovní cestu. Díky tomu letěli první třídou a měli alespoň větší klid, než v economy. Co se týče Kooka, toho nechali doma na hlídání, pro jistotu.
"Yah! Konečně jsme tu." Zaradovala se Chris, popadla Kevina za paži a táhla ho rychle z letadla ven. "Co tak pospícháš? máš na to celé dva týdny!" Pokroutil očima polomrtvý Kevin který sotva stál na nohou. "Hele, ty to nechápeš? My jsme v Americe! Přestaň si stěžovat a pohni, ráda bych se dožila toho abych Jayden ještě viděla!" Řekla a rozešla se směrem k jejich kufrům. Kevina to ani moc nepřekvapovalo, kdyby mohl, také by jel za svým kamarádem, kdyby žil.
ale, co když neví něco, co by vědět měl?
"Podle mých zdrojů by se dnes měla nacházet zde.. v klubu?" Nechápavě se koukla do textu co právě teď dočetla. Nikdy by do Jayden neřekla, že by se pohybovala zrovna na těchto místech, ještě k tomu v Las Vegas. Rozhodla se teda, že tomu bude věřit a proto se s Kevinem vydali do klubu, kde se Jay měla nacházet.
A taky že jo. Objevila se na podium a začala zpívat. Byla tady dost populární, a ona si to ani moc neuvědomovala. Pokaždé co dozpivala se nenapadne přesunula k zadnímu východu, aby se tam nemusela tlačit mezi opilýma lidma. Neni to dlouho co zjistila, že má poměrně velké sociální úzkosti, proto když je na pódiu, tak zpívá za plachtou. Nikdy neviděli její obličej. Kromě zaměstnanců tohoto klubu a pár dalších lidí.
"Kevine, musíme ji najít! Přece jsme sem nejeli zbytečně!" Nervovala se Chris, nerada plýtvala časem. "Mám pocit, že šla nějakým zadním vchodem, pojď." Popadl ji tentokrat on a šli hledat jejich dlouholetou kamarádku.
"Jay!" Zakřičela Chris. Jayden se rychle otočila za sebe a strašně se lekla. Nevěděla kdo na ni volá, už je to taky doba, co se viděli naposledy. samozřejmě že nezapomněla, jen byla dost mimo a tak si neuvedomovala, kdo na ni vlastně volá.
"Ch-chris? Huh?" Měla co dělat, aby se nerozbrečela. Citlivost ji zůstala, nehledě na věk.
"Panebože, ty žiješ! Myslela jsem si, že už se nikdy neuvidíme!" Chris nikdy nebyla nijak citlivá, ale je fakt, že ji tohle dojalo též. Neodpustila si samozřejmě rýpavou poznámku. Poté se společně vydali k Jay do bytu, kde si popovídali o všem možném. Bylo fajn, že se zase sešli hezky pohromadě, jenže přece jenom někdo chyběl. I přesto, že si Jay našla někoho, s kým je šťastná, poslední dny cítila spíše opak. Chyběl jí, tak moc.
Se vším se jim svěřila, co se tu děje a že to není to, co by ona chtěla. Proto Chris dostala geniální nápad. Chtěla ji vzít s sebou do Koreji, jenže Jay tu měla práci a našlápnutou kariéru, takže by to bylo dost složité, jenže ona se i tak rozhodla zariskovat.
"Seš si jistá, že to všechno chceš zahodit? Jako, jen tak?" Ujišťoval se pro jistotu Kevin. Jay pouze kývla a dodala; "s Alexem to ukončím taky, poslední dobou si akorát překážíme navzájem v cestě. A leze mi akorát na nervy." Posmutněla. Chris a Kevin to chápali, tušili, že se stále nepřinesla přes tu událost, co se stala před několika lety.
Uběhlo několik měsíců a ona se ocitla se svými kamarády na opačné straně zeměkoule. "Asi bych nikdy nečekala, že se objevila zrovna tady." Zasmála se Jay a rozhlížela se kolem. Byl to její dětský sen, žít v Koreji. A už teď věděla, že je to lepší než nějaká amerika.
V tu chvíli Kevinovi zazvonil telefon, myslel si, že je to nějaký zákazník, tak to prostě zvedl. Ovšem když uslyšel hlas volajícího, doslova zalapal po dechu. Jay s Chris nechápaly, co se děje.
"Kevine, seš ok?" Zeptala se Jay. On neodpověděl, jenom se slzami v očích odběhl pryč. Chris byla zmatená stejně jako Jayden. Vůbec nechápaly o co jde.
Kevin si zavolal Chris, aby za ním přišla.
"Co se děje? Jsi v pořádku?" Zeptala se starostlivě Chris a Kevin ji sotva odpověděl pouhé 'ne'.
Ale pak z ničeho nic pronesl; "Mathew žije." Zlomil se mu hlas. Chris se málem zadusila vlastní slinou, absolutně to nechápala. "Co?! Však jsme byli i na jeho pohřbu! Co to má byt?!" Nestačila to zpracovat. "J-jeho rodina tu smrt na-nafalšovala, o-on ž-žije." Brečel. Chris si k němu sedla a pevně ho obejmula, chápala jeho reakci. Ale spíš se bála toho, jak bude reagovat Jay, která u toho všeho byla. Viděla ho jak leží na zemi s velkou kaluží krve. Strašně dlouho si vyčítala, že nepřijela dřív a nezachránila ho včas.
"jak myslíš, že bude reagovat Jayden?" Zeptal se už uklidněný Kevin. "Rozhodně hůř než ty, však se na no podívej! ji to kompletně složí." Celkem se o ni bála. "já jen- um.. o-on sem přijed-"
"CO?!" vyjekla. "Kevine, děláš si ZE MĚ PRDEL?" zařvala a chodila po místnosti sem a tam. Kevin se znovu rozbrečel a Chris vážně nevěděla co dřív. Po pár minutách zazvonil zvonek a Jay se rozhodla, že půjde otevřít. V tu chvíli si Kevin s Chris uvědomili co se děje a než stačili doběhnout Jay otevřela dveře. V nich stál kurýr s jídlem, co si před hodinou objednali. Ti dva si oddychli a Jay se na ně nechápavě podívala. "jeblo vám?" pokroutila hlavou a odnesla tašku s jídlem, které si objednali.
Uprostřed chutného oběda vedli zajímavou debatu, a úplně zapomněli, že ma přijít Mathew. Zazvonil zvonek a Jay se znova chystala jít otevřít. Když otevřela dveře tak se jí asi právě zastavilo srdce. Nevěřícně hleděla na osobu která stojí před ní, a všechno se jí vybavilo. Mezitím doběhla Chris, a poté i Kevin. "No doprdele-" Zašeptala Chris a dívala se na ty dva.
Mathew se nezmohl v jakékoliv slovo, jenom koukal na brečící Jay a proklínal se v hlavě, že se neozval už dřív. Nechtěl ji videt v tomhle stavu, proto ji poté silně obejmul. Kevin se rozbrečel též. "Bože ty seš citlivka" rýpla si do něj Chris a on se zamračil.
"Tak a teď nám řekni, co se stalo" Řekla Chris, která byla jediná schopná mluvit. Z části ji to bylo jedno, ale moc dobře věděla proč jsou tak v šoku. Mathew jim všechno řekl, úplně všechno a u toho utěšoval stále brečící Jayden, která si myslela, že je snad ve snu. Povídali si až do noci.
"Měli byste jít spát všichni, už je pozdě!" Prohlásila Chris. Ostatní kývli na souhlas a tak se rozešli do ložnic. Mezitím co Kevin s Chris usli dost rychle, Mathew a Jay si ještě povídali.
"Doufám, že tě ještě někdy potkám, Jay." Usmál se na ní Mathew. "J-jak to myslíš?" Řekl rozklepaným hláskem Jay. "Víš, že bys měla jít dál, viď že jo? Ale já se ti pořád vracím, Jay. Ale slibuji, že už se vážně setkáme." Usmál se na ní, i přesto že nechápala co tím myslí, tak se k němu jen víc přitulila a usnula.
Poté se probudila, byla sama. tohle všechno byl sen, už několikátý sen s ním po sobě. Nevydržela to a rozbrečela se. Alex nebyl doma, takže byla sama. Proto se rozhodla, že se projde sama venku. Sedla si na lavičku na jejím oblíbeném místě v parku a nechala slzám volný průběh. Byla dost zima, a ona byla stejně jen v mikině a teplákách.
Už se chystala odejít když v tom se ozval hlas který ona moc dobře znala; "Jayden?"
" Mathew?"
