The Hunger Games - Sbližování

14.kapitola

Stojíme uprostřed Hurikánova domu a zíráme na sebe. Je tak krásný... Tečou mi slzy štěstí a usmívám se tak, že to musí vypadat směšně. Peeta mi však úsměv neoplácí. Jen na mě upřeně hledí a v jeho obličeji čtu výčitky. ,,Peeto," šeptám znovu. Neodpovídá. ,,Miluju tě a nemůžu bez tebe žít," říkám po chvíli. Peeta pořád nic neříká a mně se začíná dělat nevolno. ,,Peeto..." neodpovídá. ,,Peeto, prosím..." říkám s pláčem. ,,Sakra Peeto! Mluv se mnou!" křičím zoufale a pomalu padám na kolena, protože se mi dělá hodně zle. Držím se za břicho, ve kterém cítím tlak. Zavírám oči a snažím se být v klidu. S miminkem něco je, a tak se chci uklidnit, ale nejde to, protože se moc bojím. Cítím něčí paže, co mě objímají a snaží se mě zvednout vzhůru. ,,Katniss. Katniss co se děje? Vstávej!" říká mi Peeta, když se mě pokouší ze všech sil zvednout, ale mě svírá obrovská bolest v podbřišku. Poslední co vnímám, je má krev a Peeta, který nade mnou pláče.

Otvíram oči a zjišťuji, že jsem ve velmi velké a světlé místnosti. Vypadá to, jako nemocnice. Ležím v posteli a všechno mě bolí. Snažím se otočit a najít někoho, kdo by mi řekl, co se stalo. Pomalu otáčím hlavu na stranu, kde ve velkém křesle spí Hurikán. Chci ho vzbudit, ale můj hlas je příliš slabý, a tak natahuji ruku k té jeho. Nedosáhnu tam a ve snaze se posunout, ze mě vychází podivné vzlyknutí. Někdo mě chytá za ruku. ,,Katniss, ššš... V pořádku. Jsem tady. Všechno je v pořádku. Jen klidně lež," říká Peeta, který najednou stojí u mé postele. ,,Co se stalo?" dostávám chraptivým hlasem ze sebe. ,,Dlužím ti dlouhé vysvětlení Katniss a všeho moc lituji. Já jsem tě nechtěl opustit a ublížit ti, ale musel jsem tě před sebou ochránit. A tak jsem utekl a Hurikán mě přijal. Nejspíš si myslel, že když mi pomůže a nechá mě u sebe ve druhém kraji, tak tě při nějaké z cest domů získá. Ale nepočítal s tím, že mě budeš hledat a určitě nevěděl, že jsi těhotná. Já jsem se smířil s myšlenkou, že už tě nikdy neuvidím, ale každý večer jsem doufal, že se potkáme alespoň ve snu. A z ničeho nic jsem tě znovu viděl. Tvoje nádherné oči, od kterých jsem se nemohl odtrhnout. Chtělo se mi běžet a pořádně tě obejmout. A chtělo se mi políbit tě a ještě víc a víc tě líbat, ale kdybych to udělal, celý můj útěk by byl zbytečný. Bolelo to, vidět tě plakat a prosit, ale byl jsem odhodlaný nenechat se zlomit. Pak jsi spadla na zem a začala jsi krvácet a já jsem nevěděl co se děje. Křičela jsi a krve bylo čím dál tím víc. Byl to horor. Vypadalo to, že umíraš a tak jsem křičel o pomoc. Po chvíli přiběhl Haymitch s Hurikánem a okamžitě jsme tě dostali do nemocnice," říká Peeta a já si uvědomuji, že se cítím nějak prázdně. ,,Kde je naše dítě?! Co se s ním stalo?!" říkám hystericky s chraptivým hlasem a se slzami v očích. ,,Je v pořádku. V inkubátoru, tady v nemocnici. To je zařízení pro příliš brzy narozená miminka. Byla ještě moc malinká," říká Peeta a mě padá obrovský kámen ze srdce. A pomalu si uvědomuji, že řekl byla malinká. ,,Je to ona?" říkám ohromeně s úsměvem. ,,Ano Katniss. Máme malou holčičku a vypadáš stejně překvapeně jako Haymitch," říká Peeta pobaveně. ,,Chci ji vidět. Prosím ukaž mi ji," říkám nadšeně Peetovi. ,,To nemůžu. Málem jsi vykrvácela a i teď jsi na tom špatně. Takže se obávám, že žádný výlet nebude. Můžu ti říct jen to, že je nádherná jako ty." ,,Ale já ji chci vidět," říkám jako malé dítě. Peeta jen s úsměvem vrtí hlavou. Ale pak se jeho výraz mění. ,,Je mi to tak moc líto. Kdybych neodešel a nenechal tě samotnou, nemusela jsi být v ohrožení ty, ani naše holčička," říká Peeta a po tvářích mu tečou slzy. Sedí těsně u mně a tak mu neobratně utírám tvář od slz a hladím ho po vlasech. To stejné dělá on mě, protože začínám také plakat. Po chvíli vzájemného utěšování mě Peeta pomalu a jemně líbá. Je to tak nádherný pocit, cítit jeho teplé rty znovu na těch mých. Je to skoro jako ve snu, ale skutečnost je mnohem krásnější.

Doufám, že si tuhle kapitolu užijete. Budu vděčná za votes a komentáře. :-)
Děkuji za to, že čtete můj příběh. Vaše Maky :-)