„To už si ze mě děláš vážně srandu!" zakřičela jsem. „I malej poník by to skočil, tak nechápu, proč shazuješ!" Měla jsem chuť mu dát špornami pořádný kopanec, a kdybych kdysi neabsolvovala kurz sebeovládání, asi bych to udělala. „Karin, to už nemá cenu, skoč si křížek, vykrokuj a nech Rasscala být." zakřičela na mě trenérka a pomalou chůzí šla do stáje. Poslechla jsem jí a navedla ho na křížek. I přes to, že jsem se ho snažila pobízet a měla ho staženého na stranu, křížek vyhnul. Málem jsem skončila na zemi a tentokrát už jsem se neudržela a škubla mu v hubě. Kdyby mě tak viděla moje bývalá trenérka..
Ale je to její vina. Když tady byla, Rasscalo chodil krásně na stihle, potřeboval jen martingal, nevyhýbal překážky a jezdili jsme na závody. Od té doby co se odstěhovala spolu bojujeme. Přešli jsme na sněhuláka a jestli to takhle bude pokračovat dál, tak asi přejdeme na páku. Začal nosit průvlečky a vyvazovačky, že ho pod těmi všemi řemeny pomalu není vidět. Ale s ním to jinak nejde. Když už jsem u toho představování.. Rasscalo je KWPN, bude mu 5 let a je zbarvení palomino. No a když už jsem vám představila Rasscala, mohla bych představit i sebe. Jmenuji se Karin, je mi 14 let a chodím do 8. třídy. Vždycky jsem chtěla mít koně a závodit s ním a to se mi také jednu chvíli plnilo. Teď s Rasscalem na závody nechodíme, protože mě vůbec neposlouchá.
Mám ho půl roku, dostala jsem ho ke 14. narozeninám, když mu byly 4 roky. Byl to tehdy takový nečekaný dárek a někdy si říkám, že by bylo lepší, kdybych toho mého blonďáčka nedostala, bylo by to pro oba lepší. Ale teď zpátky k příběhu. Po tom, co jsem málem skončila na zemi jsem usoudila, že už to nemá cenu a rozhodla jsem se, že jen vykrokuju. Konečně chvíle oddychu! Když jsem projížděla kolem hrazení, viděla jsem přes cestu na louce nějakou holku na koni. Měla westernové sedlo a jeli jen na parelce.. A mně se začaly vracet vzpomínky.. Po tváři mi začaly téct slzy.. Ne. Už žádné další slzy. Minulost je pryč, žiju přítomností. Slzy jsem si rychle otřela do rukávu a raději jsem se soustředila na Rasscala.
První díl je tu, snad se aspoň trochu líbí :) Na fotce je jak přibližně vypadá Rasscalo ;)
ČTEŠ
Same but still different..
RandomBezhlavě se řítím dolů, dolů z prudkého kopce, směrem k silnici.. Držím se zuby nehty hřívy, modlím se ke všem bohům, aby se zastavila.. Větev mě silně udeří do obličeje a já padám. Padám do temnoty a poslední co slyším jsou výkřiky a skřípění brzd...
