14. 05. 2015, kabina, ČEZ Aréna, Ostrava
„Takže dnešní zápas se Švýcarskem jsme sice vyhráli a dostali jsme se tak semifinále, ale, pánové, náš výkon to byla bída. Pokud chceme hrát o medaile, budeme to muset zlepšit. Ale pro dnešek bych to už nechal uležet a zítra na tréninku to pořádně probereme."
Mužstvo se odebralo do sprch, jelikož kapitán k nim promlouval, když seděli v ručnících. Jen dva muži zůstali. Dva dokonale sehraní spoluhráči z Los Angeles Kings i na mistrovství hrající ve stejné formaci. Centr a pravé křídlo. 28 a 91. Dva tajní milenci, kteří bez sebe nedají ani ránu. Jen jejich rodina a spoluhráči vědí, co se mezi nimi děje, a drží toto tajemství skryté. Co se jejich spoluhráčů týče, slýchávají od nich přisprostlé poznámky, ale nic si z nich nedělají. Vědí, že to nikdo z nich nemyslí vážně. Ba je i podporují.
„Tak co, babe? Kdo bude naším soupeřem? Rusko nebo Švédsko?" optal se kapitán svého přítele a nosíkem mu přejel přes spánek. Úžasně mu voněl, jen těžce odolával pokušení.
„Hm," zabručel Harry a byl nucen si poupravit bílý ručník kolen pasu. Uvolnil své tělo do přítelovy náruče. Už se nemohl dočkat společné sprchy, kterou si nemohli dopřávat tak často, jak by chtěli, protože pokoj sdílí se Sethem a dopřát si blowjob ve sprchách v hale, kde je od ostatních hráčů dělí jen dvě tenké příčky, není zrovna vhodné.
„Už se těším, až tě přitisknu ke zdi a vyšukám ti mozek z hlavy, protože ty si to dneska jako jeden z mála zasloužíš." Louisova dlaň se ocitla pod Harryho ručníkem. Posunout ji výše, dotýkal by se Harryho v místech, kde ho nejvíce potřeboval. Ale to si teď nemohli dovolit. „Zbožňuju, jak jsi citlivý." Dostalo se mu tak dalšího zalapání po dechu. Mladší reprezentant Spojených států amerických zaklonil svou hlavu, aby se mohl zakousnout do přítelova ramene. Zároveň mu do rudého obličeje popadaly divoké loky.
„Taky tě žeru," pousmál se Lou a prohrábl Harryho hřívu, kterou tak miloval. Ten dominantní byl v jejich vztahu jasný. Louis je poměrně agresivní centr, nenechá si nic líbit. Obzvláště, co se bitek týče. Je-li na ledě a někdo napadne jeho spoluhráče, okamžitě jede na pomoc. Harry je přesný opak. Pokud to není nesmírně nutné, ani do soupeře si nestrčí. V bitkách je vždy ten vzadu a spíše se snaží své kamarády uklidnit, aby nedošlo k pískání zbytečného trestu. Ve volných dnech, kdy nehráli žádný zápas, seděl kousek od ostravské ČEZ Arény, odkud viděl na velkou obrazovku, a pletl věnečky ze všudypřítomných pampelišek.
„Kámo, bejt váma, šel bych do sprch, nebo si to rozdáte ještě tady." Zprvu milenci nepoznali, kdo na ně promluvil, dokud nevběhl ke vzrušené dvojici. Teprve osmnáctiletý Jack, kterého bylo všude plno. „Doufám, že máte sbaleno. Protože jinak neodjedem."
„Ha ha, Jacku," ušklíbl se kapitán a opřel si bradu temeno hlavy jeho přítele, „neříkej, že ty si na Prahu netěšíš. Všichni na chvilku vypadnou na procházku a ty budeš mít čas jen a jen na sebe, ty honibrku!" Harry se zachichotal a Jack uraženě vyšpulil spodní ret.
„A víš ty co? My dva půjdem do sprchy a ty můžeš užít intimčo těch pár minut, než přijdou ostatní, brouku." Louis hbitě vyskočil na nohy s Harrym v náruči, jenž překvapením zapištěl, a už utíkal do sprch.
„Ty jsi zase pro jednou i vtipnej!" ozvalo se ještě za nimi. Oba ze sebe strhli ručníky a už oba dva po svých doběhli k poslední sprše, kterou ještě před chvíli okupoval Jack. Harry byl rovnou přitisknut na zeď a okamžitě na svém krku pocítil hebké rty svého přítele.
„Šukačka až odejdeme, ano, kapitáne?"
Lou se otráveně odtáhl od horké kůže Harryho krku a otráveně zasténal. „Tady se zase celej mančaft cpal k obědu vtipnou kaší."
