Nechají mě být. Můj výraz v obličeji je nešťastný. Opravdu chci, aby se vše vrátilo tak jak to bylo dříve. Můj požadavek nikdo nesplní. Doktor něco sepisuje. ,, Odveďte ji na pokoj." nařídí. Já začnu brečet, protože nenávidím, že mi někdo řekne něco, aniž bych věděla něco okolo toho. Chtějí mi pomoct z lůžka, ale já sebou škubnu s tím, že vše zvládnu sama. Urazila jsem se. Vedli mě do pokoje a já za nimi šla jako nějaká mrtvola. Bez života a bez duše. Vidím Jaka, který sedí na židli. Přiběhne za ním. Obejmu ho. ,,Lily." řekne s úsměvem na tváři. Dá mi pusu. ,, Musím na pokoj, ale prosím slib mi, že se ještě dneska u mě zastavíš." řeknu a odcházím od něj. ,, Určitě přijdu." odpověděl a mě to potěšilo. Utíkám na pokoj. Mám ho jen pro sebe. Pak přijde nějaký lékař, který se mi koukne do krku. Jsem nešťastná. Můžu doufat, aby to nebylo nic hrozného. Po několika hodinách přijde Jake do pokoje s kytkou a plyšovým medvídkem. ,,Jaku, děkuju to si nemusel." řeknu a začnou mi slzet oči, ale on mě uklidní. Chvíli si povídáme a za chvíli do pokoje přijde doktor, který nese informace. Koukám jakobych čekala nějaký neštěstí, ale ve skutečnosti zjistím, že je to jenom kašel, který mě dráždí v krku. Měla bych používat kapky. Lékař mi nějaký předepíše a já s úsměvem na tváři poděkuju a políbím Jaka. Oba spolu odcházíme z nemocnice s úsměvem. Spolu jsme takhle chodili navždy.
Po několika měsících jsem to konečně dopsala. A teď si to po sobě musím přečíst, bych věděla co jsem to napsala 😂😂😂. Doufám, že se vám to aspoň líbilo
ČTEŠ
uvězněna
RomanceLily byla unesena. jestli se dokáže odtud nějak dostat tak to skončí dobře, ale co když se jí to nepodaří?!
