Je to jen příběh.. nebo ne? (Peter Pan - OUAT)

Kapitola 8

Druhý den ráno mě probudilo houpání lodi. Vzbudila jsem se a s trhnutím zjistila, že nejsem ve svém pokoji. Pak se mi vybavila celá včerejší noc.

To snad není možné! Utekla jsem z domova! Od lidí, kteří mi celý život lhali! A tentokrát se mi to skutečně podařilo.Už nebudu muset žít s mou rádoby rodinou. Jsem..volná!

S myšlenkou na rodinu jsem si vzpomněla ještě na něco. Killian!

Vyběhla jsem ze své kajuty jen v oblečení, které jsem měla na sobě, když jsem včera opustila svůj domov. Džíny a šedou mikinu přes hlavu. Dokonce jsem v tom oblečení i usnula! Svůj kabát jsem nechala hozený vedle postele.

Běžela jsem po dřevěných schodech na hlavní palubu Jolly Rogers. Byl již jasný den, slunce svítilo, jemný vítr si pohrával s mými dlouhými vlasy a všude kam člověk dohlédne nebylo nic než moře.

Killian stál zády ke mě a když se otočil na tváři mu pohrával jemný úsměv.

"Dobré ráno lenochu!" pozdravil mě a zasmál se.

"Dobré," řekla jsem a objala ho.Vypadal trošku překvapeně, ale ihned mi stisk oplatil.

"Takže," začal znenadání, "máš hlad?" jakmile to dořekl zakručelo mi v břiše. Bože! Ani jsem si neuvědomila jak hladová jsem a že jsem od včerejšího poledne nic nejedla!

"A jakej!" řekla jsem a Kilian mi pokynul rukou zakončenou hákem, abych šla za ním.

V lodní kuchyni jsme potkali pana Smeeho, který nás až přehnaně rychle pozdravil. " Dobré ríno slečno. Copak si budete přát ke snídani?" zeptal se, ale když jsem chtěla odpovědět Killian byl rychlejší. "Rád bych našemu hostu připravil snídani sám, pokud Vám to nebude vadit Smee."

Zmateně jsem se na něj podívala a povytáhla obočí, ale můj bratr mě ignoroval. Ani pan Smee se tomuto nápadu nebránil a rychle vycouval z kuchyni, aby mu náhodou někdo neudělil nějakou práci.

Killian mě posadil za dřevěný stůl a začal připravovat mou snídani. Při tom jsme si povídali. O všem.

Já mu řekla o svém dosavadním životě, svém dětství u Darlingů a kamarádech.

Když jsem se však zmínila o svém milostném životě a klucích se kterými jsem chodila, zrovna do vzduchu vyhazoval poslední palačinku a s trhnutím hlavy se na mě podíval a placka skončila na podlaze. Killi se na ní zamyšleně zadíval a pak řekl: "Vidíš, některé věci by sis měla nechat pro sebe. Nemůžeš mě takhle stresovat!" řekl s předstíraným vážným obličejem a pak jsme oba vyprskli smíchy.

Potom si ke mě přisedl a společně jsme se nasnídali. Nevím sice ještě jak dobře kapitánuje Jolly Rogers, ale jako kuchař se rozhodně osvědčil!