Podívala jsem se zmateně na Kakšiho, ale ten mi řekl, ať se ho pořádně chytím, přičemž mě začal držet mnohem silněji. Chytla jsem se tedy kolem jeho trupu a opřela si hlavu o jeho boobies.
,,3.... 2...." proč začala Fox počítat ,,1... START!"
Náhle se Kakyoin rozeběhl nehoráznou rychlostí. Trochu jsem se lekla a Kakašiho se chytla mnohem pevněji.
,,CO JE TOHLE ZA PODRAZ?!" křikla jsem na něho. Jen se zasmál, oči přišpendlené na cestu a lehce odpověděl, že závod. Podívala jsem se vedle nás. Zorův obličej byl k nezaplacení. Fox se držel jak o život. Myslím, že jsem ale vypadala podobně.
,,Hlemýždi!" slyšela jsem Oročimarua a hned ho i spatřila, jak si to štráduje dopředu a zachvilku ho viděla před námi. Kakši se podíval na Fox a jen si přikývli. Co se tu kurwa děje? Kakši tedy více pobídl Kakyoina a Fox to samý. Kakši byl nyní na levé straně od Mandy a začal ho vytlačovat. Fox doběhla před něj a postupovala pomalu s námi. Oročimarua jsme tedy vytlačili do nějakého menšího lesíka. Pár větví ho plesklo přes plešku. Všichni jsme se tomu jen zasmáli až teda na Oročimarua a zastavili koníky.
,,Sem nevěděl, že zrovna vy dva umíte spolupracovat." oba se jen pyšně usmáli.
,,Já třeba ani nevěděla, že se nějaký závod jede." řekla jsem naoko uraženě a zkřížila si ruce na hrudi.
,,Ale notáák. Však to byla zábava. Tě pak naučím cválat a můžeme se po pláži projet spolu." na to jsem tedy kývla a opět ho objala a vlepila mu pusu na tvář. A jakožto princezna jsem vytáhla bílý kapesníček (bohužel papírkový) a začala s ním mávat na ostatní, když jsme odjížděli.
Dojeli jsme zpět za Kirou a já si na něho sedla. Vzala jsem ho do vody, jak už jsem měla v plánu než přišel Kakši. Začal se nohou hrabat ve vodě a když skončil, tak jsem pokračovala dál. Ale to jsem za námi zaslechla šplouchnutí. Otočila jsem se, ale nikoho neviděla. Dívala jsem se i okolo a nemohla najít ani Kakšiho. Náhle se vedle mě vynořila šedá hlava a já trochu vypískla. Kakši se zasmál a sedl si za mě.
,,Tak kam jedeme?"
,,Tamhle je takovej ostrůvek. Není to ani tak daleko, takže by jsme to mohli zvládnout." Kakši mě objal kolem pasu a hlavu si položil na moje rameno. Pobídla jsem Kiru, aby pokračoval a vedla ho k ostrůvku. Jenomže to by nebyl Kakaši, aby mi nezačal dávat pusinky na krk. Ne že by to bylo nepříjemný, právě naopak. Ale tak, nechala jsem ho žeyo.
,,Můžete si to nechat na později?" slyšela jsem náhle vedle nás. Byl to Oročimaru. Co má za problém?
,,A ty s náma jedeš proč? Nemáš někoho jiného na otravování? Pokud vím, tak nejsi ani část naší skupinky." začal hned Kakaši.
,,To ano, ale na tom ostrůvku sem něco nechal." nějak jsme tedy překousli jeho přítomnost, i když Kakaši na něm měl stále oči a nějak mu to nevěřil.
Kira konečně doplul na ostrov a my se tak mohli podívat na krásu kolem. Rychle jsem vylezla na takovou menší skalku, abych byla výš a porozhlédla se. Byl to opravdu hezký výhled. Krásné jezero, lesy a támhle dokonce i louka. Kakši za mnou dolezl a hned mě zezadu objal. Užívala jsem si to tu, než jsme se tedy museli vrátit zpět, protože se začalo stmívat a my nemáme ani rozdělané věci.
Zalezla jsem si do spacáku a hned objala Kakšiho. Ten si dal ruku pod mojí hlavu a přitáhl si mě za pas ještě blíž.
,,Kdyby se ti zas něco zdálo, tak mě hlavně probuď. Ten Oročimaru se mi nelíbí ještě víc po dnešku." zašeptal mi do ucha a ještě mě políbil na dobrou noc.
