Silnější než magie ( SNARRY)

5.

„Taková ohromná magie,“ mumlal si Severus, zatímco rázoval po pracovně sem a tam. „Ta žena není o mnoho starší než já a přitom z ní vyzařuje tolik síly! Někdo tak silný by měl být známý, ale nikdy jsem o žádné slečně Loddové neslyšel.“

Profesor lektvarů se usadil před krb a zamračil se. Nechápal, jak mohl Brumbál někoho s takovou mocí nechat pobíhat po Bradavicích. Vždyť klidně může pracovat pro Pána zla! Na to, že mají Pottera chránit je zcela nemyslitelné, aby si pouštěli cizí osoby do jejich středu. Copak se ředitel školy naprosto zbláznil?

Severus byl opravdu naštvaný nebo spíše měl obavy, což by nikomu a ani sám sobě nepřiznal. Musel uznat, že ať ta žena byla kdokoliv, rozhodně byla výjimečná. A taky podezřelá. Kdo se půjde posadit na famfrpálové hřiště, když jsou Bradavice tak velké a nabízí tolik krásných míst? Kdo se v horku, které venku panuje obléká tak, že je od hlavy k patě zahalený a ještě má kabát? Vždyť měla i šátek kolem krku! I Severus, který se vždy pečlivě oblékal a zakládal si na svém vzezření, si nechal vrchní hábit ve sklepení a po škole chodil pouze v košili a vestě! A to její chování! Byla tak slušná, přesto v jejím vystupování byla znát drzost, která mu nesmírně připomínala Pottera.

A zase Potter!

Vztekle praštil do opěradla a frustrovaně zavrčel, když si uvědomil, že veškeré jeho dnešní myšlenky nakonec končí u Pottera.

Ten spratek mu kradl jeho klid a Severus netušil proč. Jistě, Pán zla je velká hrozba, toho si byl vědom, ale proč by měl přemýšlet nad Potterem? Byl to stejný zmetek jako jeho otec a ani fakt, že má stanout proti Pánovi zla na tom nic neměnil. Přesto se Severus během dnešního dne přistihl, jak zvažuje možnosti, které by tomu klukovi mohly pomoct vyhrát. Dokonce přemýšlel, jak se asi má u Dursleyových a zda ho trápí zlé spaní stejně jako Severuse.

Vzpomněl si na Brumbálova slova, že by hocha neměl soudit podle jeho otce. Merlin je mu svědkem, že to zkoušel, ale Potter prostě je jako jeho otec. Pravda, nešikanuje své okolí, ale chová se stejně nafoukaně jako James Potter. Ne, on je ještě horší, protože je přece Chlapec, který přežil. Myslí si, že je nesmrtelný, nepřemožitelný a může si dělat co chce. Ze všech profesorů jediný Severus vidí jeho pravou tvář.

Chtěl si naštvaně odfrknout, ale něco mu v tom zabránilo. Jak tak přemýšlel nad Potterem, uvědomil si, že jednu věc rozhodně s Jamesem společnou nemá. Odvahu. Ať byl jeho otec sebelepší bystrozor, nebyl ani zdaleka tak odvážný jako Harry. Bojoval s Fénixovým řádem, zatýkal smrtijedy, ale nestanul Pánovi zla čelem. To jeho syn zvládl rovnou třikrát. Už jako jedenáctiletý kluk stál proti Pánovi zla a zvítězil. O rok později zabil baziliška a opět zvítězil. A na konci školního roku, poté, co Pán zla povstal, se vrátil zpět i s Diggoryho tělem. V tomto ohledu rozhodně nebyl obyčejný a ani po otci. Možná, při správném vedení by měl šanci i tentokrát zvítězit.

„Opravdu tady přemýšlím nad Potterem?“ promluvil sám k sobě a zvrátil hlavu dozadu.

„Bylo by hloupé, kdybys nad tím hochem nepřemýšlel,“ ozval se bývalý ředitel Zmijozelu z obrazu nad krbem.

Severus se na něj podíval s notnou dávkou znechucení: „Hloupý je tady jedině Potter, Malledi.“

„Otázka zní, co považuješ za hloupé?“ odvětil muž a nijak si nevšímal Severusova nepříjemného výrazu. „Je docela pravděpodobné, že to, co považuješ za hloupost vůbec hloupostí není.“

„Někdo, kdo se pořád předvádí a skáče do všech problémů po hlavě je rozhodně hlupák. Ne, on ty problémy přímo vyhledává! Je to Potter, tak si přece může dělat co chce!“ zvýšil Severus na obraz hlas a jakoby se vytratily všechny předchozí myšlenky na hochovu odvahu.

„Hm, tak jak to podáváš to zní jako jednání hlupáka. Ovšem v kolika případech ty problémy opravdu vyhledával? Nebyly to spíše problémy, které si toho mladíka nacházely? Kolikrát již byl vystaven smrtelnému nebezpečí a pochybuji, že by o to stál, Severusi.“

Profesor lektvarů se nevesele uchechtl: „Nikdy bych nečekal, že kdokoliv ze zmijozelu se bude zastávat nebelvíra. Chcete říct, Malledi, že se vždy jednalo o náhodu? Že byl pouze ve špatný čas na špatném místě? Mám vám připomenout co předvedl před rokem? Napadl mě, jen aby si vyslechl Blackovy řeči!“

„Které se ukázaly být pravdivé, že ano. Umíš si představit, jak musel ten hoch být zmatený a zranitelný, když stál proti lidem, kteří byli nejlepší přátelé jeho otce? Znali jeho rodiče a mohli mu o nich něco říct, ty bys na jeho místě nechtěl nic slyšet? On nemá žádné vzpomínky, které by mu jeho rodiče připomínaly, zná jen to co mu říkají ostatní. Jak byli Potterovi úžasní a je jim podobný. V tvém případě, jak byl jeho otec arogantní a nesnesitelný. Tohle mu nemůžeš zazlívat. A domnívám se, že ani ten zbytek. Jedná impulsivně tak, jak mu velí srdce. Nezajímá se o sebe, ale o ostatní,“ pronesl shovívavě muž na obraze a pohlížel na Severuse s mírným úsměvem. Slyšel o čem se mluvilo v ředitelně a rozhodně nehodlal zůstat nečinný. Vždyť za jeho časů bylo na škole méně nepřátelství mezi kolejemi než dnes a on by rád znovu viděl, jak se na sebe lidé nedívají skrze prsty jen kvůli kolejní příslušnosti nebo v případě Severuse, kvůli svým rodičům.

„A to je ten problém!“ vykřikl Severus a postavil se. „Nezajímá se o sebe! Vůbec nebere v úvahu, že by mohl zemřít! Všichni ho ochraňují, ale pan Potter si to nakráčí do baziliškova doupěte a bojuje s Pánem zla! To je přece jedno, že ostatní se mohou strachy zbláznit, hlavně že zachrání Wesleyho sestru! Proč by se o to vlastně zajímal!“

„Tak to není a ty to víš. Pohybuji se po hradě a vidím a slyším věci, které se k tobě dostat nemohou. Harry Potter nikdy neznevažoval vaši ochranu, naopak. Vždy se snažil nalézt řešení takové, kdy by problém nechal na dospělých. Bohužel, když tato možnost selhala, jednal tak jak považoval za správné. Ten hoch by pokaždé smířený s tím, že může zemřít, ale záchrana jeho blízkých byla přednější. Věřím, že kdybys byl v nouzi ty, zašel by taky tak daleko jen aby tě zachránil.“

Muž na obraze nečekal na další Severusův výlev a opustil plátno. Nechal profesora, aby si sám přebral myšlenky a uvědomil si své chyby.

Severus ještě dlouho zíral na prázdný obraz, než se s povzdechem přesunul do laboratoře. Odmítal těm žvástům věřit a už vůbec nad nimi nehodlal přemýšlet.