Aha, vlk. Konečně! Už mě z toho nestřílení svrbějí prsty. Okamžitě jsem se vydal k místu, z kterého se onen zvuk rozlehl do celého lesa. Nesmí mi utéct. Podle hlasitosti nemůže být daleko. Zatímco jsem hbitě pokládal jednu nohu před druhou, nabil jsem pušku. Po chvíli jsem zastavil před hustým keřem. Za ním se ozývalo kuckání a hekání. Určitě tam ta bestie je. Předtím, než jsem se podíval, co tam vlastně je, jsem se ujistil že stojím proti směru větru. Je to důležitý krok, protože kdybych stál v jeho směru, moje vůně by přivála vlkovi rovnou do čumáku, a potom bych moc dlouho nespatřen nezůstal. Přikradl jsem se blíž a odhrnul drobné větvičky, jež mi bránily ve výhledu.
V tu chvíli jsem nemohl uvěřit vlastním očím. Přede mnou seděla bílá samice vlka. Nikdy v životě jsem bílého vlka neviděl, protože v lesích se téměř nevyskytují, vlastně vůbec. Jejich kůže je ohromně vzácná. Hmmm... za ni určitě dostanu spoustu peněz. Opatrně jsem na ni namířil pušku. Ty budeš má. Připravil jsem se na výstřel, když v tom jsem si všiml ještě něčeho. Z vysoké trávy, rozprostírající se za vlčicí čněly lidské nohy jež se máčely v krvavé kaluži. Zalapal jsem po dechu. Omylem jsem stoupnul na větev, která se pode mnou podlomila. V zápětí se na mě upíraly dvě tmavomodré oči. Mé tělo, jako by se najednou proměnilo v kus ledu.****
Seděla jsem před ním. A plakala jsem. Tiše jsem plakala. Slzy za tu dobu pokropily všechnu trávu kolem. Nevnímala jsem. Nic jsem neviděla. Nic jsem necítila. Jen svůj zármutek. Jen prázdnotu v mém srdci. Vůbec jsem nevnímala vnější svět.
Instinkt se mnou trhnul a já prozřela. Něco je určitě špatně. Rychlým škubnutím jsem zvedla hlavu a otočila ji vpravo. Z křoví na mě upřeně hleděl černovlasý, hnědooký mladý muž a mířil na mě puškou. Svalnaté tělo mu zahalovalo černé tričko a tmavě šedé kalhoty s černým úzkým páskem. Údiv ale bylo to poslední, co se mi teď lepilo na mozek. Ve mně vřela krev. Zlostí a vztekem.
Jak se opovažují se zde ještě ukázat! Ani po tvrdé porážce nedají pokoj?! Ani potom, co pobili většinu naší smečky?
Už toho mám dost. Nedokážu se dál ovládat. Bez rozmýšlení jsem se na něj vrhla.****
Začal jsem tušit, že je něco špatně. Vrčela. Naskytnul se mi pohled na její ostré zuby. Avšak já jsem z nějakého důvodu nedokázal vystřelit. A už vůbec se pohnout. Rozběhla se směrem ke mně. Chtěl jsem utéct nebo vystřelit, ale končetiny mě neposlechly, a tak jsem nemohl dělat nic jiného, než jen stát a koukat. Skočila na mně a svalila na zem. „Pomoc!" volal jsem snad na celý les, ale marně. Nikdo tu nebyl. Žádná pomoc. Zaryla do mě ostré drápy a já vyjekl. Zuby se mi zahryzla do hrudníku a trhala. Snažil jsem se ji od sebe odstrčit, ale ona byla silnější. Nedokázal jsem ji od sebe odlepit.
****
On má na rukou tátovu krev. A já mu to nedám zadarmo. Drásala jsem ho a při tom si užívala jeho bolestné skřeky. Chystala jsem se mu uštědřit smrtící zákus do šíje, když v tom:
„Alfa svolává smečku! Alfa svolává smečku!"
Notak.. Zrovna teď? Hhh, fajn. Protentokrát ho nechám. Stejně už má dost, amatér. Vydala jsem se zpátky za smečkou.****
Cítil jsem, že omdlévám. Před očima se mi rozlévalo černo. Nedaleko se ozval další vlk. Je se mnou konec, pomyslel jsem si. Najednou už jsem na těle necítil její zuby ani drápy, prostě to zničehonic skončilo. Pomalu jsem zvedl hlavu a podíval se na to monstrum. Vražedným pohledem mě propalovaly ty tmavé oči. Zavrčela na mě. Hned potom ze mě slezla a odběhla. Chvíli jsem tam jen tak ležel a pokusil se vzpamatovat. Těžce jsem oddechoval.
Nějakým zázrakem se mi podařilo doplazit se domů. Už byla skoro tma. Dobelhal jsem se po schodech do mého pokoje, kde jsem se okamžitě pohodil na postel. Stále ve mně dřímal adrenalin. Tohle byla snad ta nejhorší zkušenost, jaká se mi kdy stala. To mě ovšem nezastaví od toho, abych se tam zítra vydal znova. Chci tam zpátky. Chci ji ulovit. Za ni dostanu tolik peněz, že budu minimálně na rok za vodou. Nechápu, proč jsem nedokázal vystřelit, ale znovu už jí slabost neukážu. Ztěžka mi oční víčka, až se úplně zavřela, a já upadl do spánku..
ČTEŠ
Howl of Love
RomanceVěříte, že je láska slepá? Ne? Soren tomu donedávna také nevěřil. Jednoho dne však narazil na Bleduli, bílou vlčici, které dokázal jediný okamžik vzít nejdůležitější bytost v jejím životě. Dokážou navzájem zaplnit prázdno v srdci toho druhého a přež...