Všechny cesty vedou vždy k sobě

Učení?

Už pohled Vaness

Po škole jsem šla před školu kde na mě čekal Štěpán, ale zase tam byl Filip. Zda se mi, že něco plánuje nebo něco takového. Uslyšela jsem kousek jejich rozhovoru

F:,,Že to myslíš s Va-"
V:,,Ahojte." Objala jsem Štěpána a on mi věnoval široký úsměv.
Š:,,Ahoj."
V:,,Muzeme jít nebo si tady potřebujete ještě něco vyřešit."
Š:,,Nene v pohodě, můžeme jít."
V:,,Tak se měj Filipe."
Š:,,Čau Filipe."
F:,,Nazdar."

Sli jsme na tramvajovou zastávku a čekali na tramvaj, které měla přijet za tři minuty.

V:,,Co jste tam probírali s Filipem?"
Š:,,Ale jenom nějaký referát do školy."
V:,,Vy děláte nějaký referát?"
Š:,,Jojo do emm Němčiny."
V:,,Aha, škoda, nemůžu ho vidět."
Š:,,Jo já zapomněl ty děláš Špáňu že?"
V:,,Jj, máš to dobře."
Š:,,Kdyby byla nějaká taková otázka u maturity tak by to bylo super."
V:,,No ale bohužel není."

Přijela tramvaj a mi vešli do ní a sedli si na místa blízko dveří.

V:,,Takže vystupujeme na Wolkerově?"
Š:,,Ano."
V:,,To bude dlouhá cesta."

Celou dobu jsme si jentak povídali. Na jedné zastávce nastoupila jedni nejspíš babicka s dědou s vnoučaty.

V:,,Necháme je sednout."
Š:,,No jasně."
V:,,Prosím vás nechcete si sednout."
(B-Babicka, D-Dedecek)
B:,,Nene, jen sedte se svym přítelem, my ještě nejsme tak stáří abychom si museli sedat."
Š:,,Em ja nejsem její přítel a my budeme za tři zastávky vystupovat takže si klidně sednete."
D:,,Hezkej vtip chlapce, zrovna tomu že tady Em jak se jmenujete?"
V:,,Vaness."
D:,,Děkuji, že tady slečna Vanes, máte hezké jméno."
V:,,Děkuji."
D:,,Že slečna Vaness není vaše přítelkyně tak to je strašná lež."
Š:,,Achjo pojďte si sednout."
B:,,Nene my nechceme."
Š:,,Tak aspoň děti."

Pohled Štěpána

Najednou si Vaness klekla na úroveň těch dětí a promluvila.

V:,,Ahojte já jsem Vaness a vy jste?"
K:,,Ja jsem Klárka a tohle je můj bráška Tomík."
V:,,Tak Klárko a Tomíku nechcete si sednout?"
K:,,Jo rádi."
V:,,Tak pojďte."

Vaness vzala Klarku a Tomíka do náruče a každého posadila na jedno sedadlo. Byla to strašná nádhera jak se chovala k těm dětem a já měl očí jenom pro ni.

D:,,A prej, že to není vaše dívka."
Š:,,Em cože."
D:,,Prej, že to není vaše dívka."
Š:,,Musím vas zklamat ale není."
D:,,Vždyť jste měl oči jenom pro ni."
Š:,,Hm, zrovna na tuhle holku nemám."
D:,,Takže ona někoho má?"
Š:,,Ne nemá."
D:,,Takže bych u ní měl šanci i já." Všichni se rozesmali a děda dostal facku přes hlavu.
B:,,No tak Stando, nech tenhle pár a nemotej se do nich a rozhodně nemáš na tuhle půvabnou dívku."
V:,,Děkujeme za milý rozhovor, ale mi už budeme vystupovat tak brzy naviděnou."
Š:,,Mějte se hezky."
B+D:,,Naviděnou"

Pohled Vaness

Vystoupili jsme z tramvaje a měli jsme namířeno ke Štěpánovi domů.

V:,,Ti lidé byli moc milý."
Š:,,Jo byli, ty si už někdy takhle byla s dětmi?"
V:,,Ano často hlídám děti naší sousedky a jsou asi ve věku jako Klárka s Tomíkem."
Š:,,Bylo to strašně hezké se na tebe koukat, teda koukat se na to jak s nimi mluvíš."
V:,,Aha, děkuji."
Š:,,A to jak říkal ten děda?"
V:,,To nemusíš vůbec řešit, starší lidé tohle říkají o každém."
Š:,,A co kdybych to chtěl řešit."
V:,,Tak Em nevím, jak bys to chtěl řešit?"
Š:,,Úplně jednoduše."
V:,,Co pro tebe znamená jednoduše?"
Š:,,Uvidíš, ale už jsme před mým barákem, takze ti to možná řeknu až nahoře."

Pohlédla jsem na stavbu pred námi, Štěpán otevrel dveře a jeli jsme výtahem až do čtvrtého patra, kde jsme šli ke dveřím od bytu vešli jsme do vnitř, kde se pře dveřmi objevila jeho matka.

V:,,Dobrý den."
M:,,Ahoj, ahoj."
Š:,,Ahoj mami."
M:,,Přivedl sis další holku?"
Š:,,Tak podle toho jak to myslíš."
M:,,No holku, kterou uvidím jen jednou a za par dnu si přivedeš jinou."
V:,,Ne to je nedorozumění."
M:,,Takže můj kluk si přivedl holku, se kterou nic neměl, co tady budete delat?"
V:,,Přišla jsem mu pomoct s učením na maturitu."
M:,,Ty budeš ta chytrá spolužačka o které nás Štěpánek mluví strašně hezky myslím ze začíná na V, jak se jmenuješ?"
V:,,Ja jsem Vaness."
M:,,Ano to je to jméno, nevím co si Stepanovi udělala, ale máš na něj dobrý vliv." Úplně jsem zcervenala a Štěpán si toho všiml chytl mě kolem pasu.
Š:,,Mami my už půjdeme do pokoje jo?"
M:,,Jojo běžte a kdybyste něco potřebovali jen řekněte."
V:,,Děkujeme."

Se Stepanem jsme šli do jeho pokoje. Na to že je to hokejista měl tam docela pořádek. Sedli jsme si na židle ke stolu.

V:,,Ta tvoje máma, mluvila pravdu?"
Š:,,A ty jsi zčervenala."
V:,,No já nevím, nikdo mi nic tak hezkého nikdy neřekl, proto se ptám jestli je to pravda."
Š:,,Chceš pravdu."
V:,,Jasne, ze chci."
Š:,,Všechno co řekla, tak jsem tak trochu zmínil někdy."
V:,,Jeee, to je tak hezké." Objala jsem ho kolem krku, protože to co udělal bylo strašne hezké.
Š:,,Za co to bylo?"
V:,,Za to, že jsi o mně hezky mluvil, skoro jakoby jsi ode mě očekával něco víc než přátelství."
Š:,,Ne to ne, jen jsi někdy prostě nemůžu pomoct."
V:,,Pomoct, jak pomoct?"
Š:,,Někdy mám chuť jentak tě."
V:,,Mě?"
Š:,P."
V:,,Víš co než ty se vymáčkneš, to taky bude na dlouho."
Š:,,To mě to ani nenechaš dorict."
V:,,Mel si na to času dost."
Š:,,Ale."
V:,,Žádný ale."
Š:,,Já."
V:,,Jak tě mám umlčet."
Š:,,Třeba, kdyby si udělala, to co jsem chtěl dorict.""
V:,,Dobře jak chceš."
Š:,,Tak ja čekám."

Natahla jsem ruku a jemně ho hladila po lícních kostech. Přiblížila jsem se k němu ještě bliz, těsně před jeho rty jsem řekla:,,Doufám, ze jsi spokojený!" a na to ho políbila. On na mě pohlédl a promluvil:,,Ty si to vážně udělala." a pak se ke mně přiblížil a začal mě líbat.